Bronzovou medaili jsem obrečela, usmívá se Čajanová. Oslavy byly skvělé

Bývala vsetínská obránkyně Sára Čajanová získala svou první medaili z mistrovství světa. Po ročníku ve Švédsku následoval pro dvacetiletou hokejistku vrchol sezony v podobě světového šampionátu v kanadském Bramptonu, na kterém národní tým žen obhájil bronzové medaile.

V termínu od 5. do 16. dubna se v kanadském Bramptonu konalo mistrovství světa žen. Tentokrát na šampionátu nechyběla ani Sára Čajanová, která pomohla k obhajobě bronzových medailí. „Pořád vzpomínám na tu radost, kterou jsme měly hned po vítězství. Je to krásný pocit, cítím se hrdě. Myslím si, že já osobně jsem odehrála výborný turnaj, jsem ráda, že se mi povedl a hlavně, že se našemu týmu podařilo získat bronz,“ září po turnaji.

Celý tým si byl vědom toho, že obhájit umístění z loňska nebude jednoduché. „Než jsem jela na mistrovství světa, tak jsem si říkala, že by bylo krásné, kdyby se nám to podařilo obhájit. Navíc, když jsem tentokrát v sestavě. A to se nám povedlo. Oslavy byly skvělé, začaly jsme v kabině a na hotelu jsme pokračovaly až do rána. To ráno pak bylo trošku těžší,“ směje se obránkyně národního týmu. 

Cesta do čtvrtfinále tentokrát ovšem jednoduchá byla. Po loňském zisku bronzu začínaly Češky letošní šampionát ve skupině A, jejíž účastníci mají jistotu vyřazovacích bojů. Národní tým se ve skupinové fázi utkal s Japonskem, Kanadou, USA a Švýcarskem. „Je super hrát ve skupině A, v které už máte jisté čtvrtfinále a hrajete proti nejlepším týmům světa. Je pravda, že o výsledky ani tak moc nejde, ale stejně jsme vždy chtěly podat ten nejlepší výkon a ukázat, že to skupiny A patříme a není to žádná náhoda,“ říká Čajanová.

„Chtěly jsme vždy podat ten nejlepší výkon a ukázat, že to skupiny A patříme a není to žádná náhoda.“

Do šampionátu vstoupily Češky proti Japonsku, a na úvod to byl zápas poněkud rozpačitý, národní tým jej urval až v prodloužení. „První zápas, navíc proti takovému soupeři, jako je Japonsko, je těžké hrát. Japonky hrají vždy dobře do obrany a je těžké se proti nim dostat do vyložené šance ze středu v útočném pásmu. Hodily jsme ten zápas za hlavu a pokračovaly dál,“ popisuje Čajanová.

Následovaly zápasy proti dvěma nejlepším týmům světa. Kanada a USA spolu pravidelně hrávají finále a i jejich herní projev je od zbytku světa ještě stále odskočený. S Kanadou se české hokejistky utkaly poprvé v historii a pro všechny to byla velká škola.

„Nabrala jsem samozřejmě hodně zkušeností. Tyto dva zápasy byly rychlé a fyzicky náročnější než ostatní. Kanada a USA jsou skvělé týmy a jsem ráda, že jsem si proti nim mohla zahrát výborný hokej. Ty holky mají skvělé dovednosti, mají výborné bruslení, jsou rychlé a hlavní mají výborné zakončení, a to rozhoduje zápasy,“ líčí Čajanová svoje dojmy.

A ty jsou ještě umocněny. Český výběr odehrál proti favoritkám dobrá utkání, i když Kanadě podlehl 1:5 a Spojeným státům americkým 2:6. Proti USA ovšem Češky i vedly. Sára Čajanová ve 14. minutě projela americkou obranou a zakočnila mezi betony gólmanky.

„Kanada a USA jsou skvělé týmy a jsem ráda, že jsem si proti nim mohla zahrát výborný hokej.“

„Pocit to byl neuvěřitelný. Já jsem v ten moment ani na ledě nemohla uvěřit, co se právě stalo. I z důvodu, jak nám Kanaďani v hledišti fandili. Po tom gólu jsem dostala druhý dech a hrála s větším sebevědomím,“ prozrazuje a nezapomíná ani na hlasitou kulisu, která obě utkání se zámořskými celky doprovázela. Na zápas proti domácí Kanadě bylo téměř vyprodáno a příznivci javorových listů si našli cestu také na duel Česka proti USA a jak už tomu bývá, fandili právě proti Spojeným státům.

Skupinu uzavřely Češky vítězstvím 5:2 proti Švýcarsku a do čtvrfinále vstupovaly ze třetího místa. Čekalo je, stejně jako v posledních několika letech, Finsko. „Proti Finsku vždy hrajeme vyrovnané, napínavé zápasy a je to pěkný hokej. Hlavně závěr zápasu byl nesmírně stresující, a o to větší radost to pak byla,“ potrvzuje Čajanová.

Český celek ovšem v úvodu prohrával a musel otáčet. Hubené vedení 2:1 nakonec udržel. „Nejdůležitější bylo, že jsme vyrovnaly a pak daly rychle druhý gól. To se hned hraje lépe, když vedete. Snažily jsme si udržet naši hru, nikde zbytečně nebláznit a hrát dobře a zodpovědně do obrany,“ dodává.

Ani další čtvrtfinále nebyla jednoznačná, přesvědčivě si vedlo pouze Švýcarsko. Kanaďanky byly kousek od blamáže, když Švédky porazily až v prodloužení, Američanky pak proti Němkám ubojovaly výhru 3:0. Právě USA vyšly na Češky coby semifinálový soupeř. Jenže toto utkání se vůbec nepovedlo a skončilo výsledkem 1:9. „Američanky mají výborné zakončení, takže veškeré šance, které jsme jim daly, zužitkovaly. Nepomohly jsme Blance Škodové v bráně a pak už je to náročné na psychiku, když prohráváte 1:6 po druhé třetině. Takový zápas jsme rychle hodily pryč a těšily se na zápas o bronz,“ říká dvacetiletá obránkyně.

„Závěr už byl zase stresující, Švýcarky měly dokonce přesilovku pět na tři, kdy jsme je nenechaly ani vystřelit na bránu a úplný závěr jsme si pohlídaly.“

Stejně jako loni čekalo české hráčky utkání o třetí místo proti Švýcyrasku. „Zápas jsme měly pod kontrolou, i když výsledek tomu moc neodpovídal. Závěr už byl zase stresující, Švýcarky měly dokonce přesilovku pět na tři, kdy jsme je nenechaly ani vystřelit na bránu a úplný závěr jsme si pohlídaly. Emotivní to bylo opravdu moc, je to moje první medaile z mistrovství světa, takže jsem to samozřejmě obrečela,“ culí se při vzpomínkách na uktání, které Češky vyhrály jednogólovým rozdílem 3:2.

Světový šampionát samozřejmě přinesl i další zážitky. „Mistrovství bylo celkově pěkné. Na stadionu, na kterém jsme v Kanadě hrály a trénovaly, byly vždy minimálně tři ledové plochy pod jednou střechou. Když jsme se před šampionátem připravovaly ve Whitby, tak tak měli dokonce šest ploch, což jsem v životě neviděla. Byli jsme se podívat taky na zápas NHL a jeli jsme k Niagarským vodopádům, je to krása,“ uzavírá Čajanová.