„V ostatních zemích, ale i přímo v Ekvádoru se už pěstují převážně odrůdy, které jsou vyšlechtěné, aby měly co největší výtěžnost. My máme výhodu, že táta jezdí po plantážích a vybírá si ty malé s původními odrůdami, kde přirozeně rostou také ostatní plodiny, takže je tam větší rozmanitost,“ vysvětluje Jitka Bačíková, jež má ve firmě na starost obchodní záležitosti.
Jitka Bačíková z troubelické rodinné čokoládovny.
Její otec František Bačík starší žije v Ekvádoru již téměř čtyřicet let. Dostal se tam v rámci práce ve strojírenství a už u rovníku zůstal.
„Zajišťoval techniku na různých plantážích. Jezdil tak po celé zemi, poznal podmínky a místní. Po tolika letech moc dobře ví, které oblasti jsou vyhlášené, a jen díky němu můžeme dovážet kvalitní suroviny,“ přibližuje Bačíková.
Nápad pracovat s čokoládou vzešel právě z otcovy hlavy. Uskutečňovat jej však v Troubelicích začal až jeho syn po opravě statku a zřízení výrobny.
„První krůčky naší čokolády byly u bratra v kuchyni, která sloužila jako malá zkušební laboratoř. Vymýšlel jednotlivé receptury a postupně je vylepšoval. Zkoušeli jsme různé poměry ingrediencí, aby byla čokoláda podle našich představ. V té době jsme neměli ani stroje, takže začátky nebyly jednoduché,“ vzpomíná Bačíková.
„Šli jsme do toho po hlavě“
První tabulky určené k prodeji zamířily na trh v roce 2013. Vzhledem zpracování je cena v porovnání s masově prodávanými čokoládami výrazně vyšší, ale Bačíkovi se nepřijetí od zákazníků nebáli.
„Šli jsme do toho po hlavě, průzkum trhu jsme nedělali. V té době lidé začali vyhledávat vyšší kvalitu a v Česku jsme tehdy byli jedni z mála, kteří čokoládu vyráběli přímo z kakaových bobů,“ popisuje začátky Bačíková.
I přes několik výhodných nabídek, aby čokoládu vyráběli z levnějších surovin a prodávali ve velkém, se rodina rozhodla zůstat u svého přístupu.
Chceme tvarůžky zpopularizovat i mezi mladými, říká šéf loštické firmy |
„Lidé přicházejí na to, že opravdu dobré vysokojakostní čokolády stačí kousek. Zákazníků tak máme hodně, protože kdo si chce dopřát něco dobrého a kvalitního, jde k nám,“ uvádí Bačíková s tím, že přes e-shop nakupují lidé z celého Česka.
Mnoho se jich schází také přímo v troubelické prodejně, kde čokoládovna přes rok pořádá degustace nebo jarmarky.
Sladí se netradiční metodou
Na svou čokoládu má rodinná firma pozitivní ohlasy i od pěstitelů a přátel v Ekvádoru. Z této země vzešel i netradiční způsob, jímž v Troubelicích čokoládu sladí.
„Pěstují tam hodně cukrové třtiny, z níž poté vyrábí panelu, což je třtinová šťáva, jež přirozeně obsahuje melasu. Protože není rafinovaná, je to jeden z nejčistějších produktů ze třtiny. Navíc má příjemnou dochuť a není tak ostrá jako klasický bílý cukr,“ říká Bačíková.
S nápadem sladit panelou přišli v Troubelicích jako úplně první, v té době se k výrobě nepoužívala ani v Ekvádoru. Dnes jí sladí několik čokoládoven různě po světě.
Spolu s panelou, a v případě mléčných čokolád ještě sušeným mlékem, se nadrcené kakaové boby několik desítek hodin hnětou a promíchávají v melanžérech vybavených žulovými kameny, jež navrhl a sestrojil přímo František Bačík mladší.
Pohled do melanžéru používaného v troubelické čokoládovně.
„Ingredience se nepřetržitě míchají, aby byla čokoláda jemná, chuťově vyvážená a konzistentní. Když už máme kvalitní suroviny, musíme je dobře a šetrně zpracovat, abychom jim neuškodili a neznehodnotili je,“ vysvětluje Bačíková.
Dováží i ovoce, kávu nebo čaje
Poté se čokoláda vloží do temperovacího stroje, kde se zahřívá a následně zchladí. Tento proces je důležitý pro správný lesk a lom. Po ztuhnutí ve formách se nechá čokoláda alespoň den odpočívat, pak se ručně zabalí a je připravená k prodeji.
Troubelické čokolády mají podíl kakaa od čtyřiceti až po sto procent, což ocení především milovníci pravé hořké chuti této pochutiny, ale rovněž třeba diabetici.
Na jedno sedlo padne kůže z celého býka, říká brašnář a živnostník roku |
Firma kromě kakaových výrobků nabízí i jiné produkty z Ekvádoru. Plný kontejner kakaových bobů by totiž nestihla zpracovat, a tak zbylý nákladní prostor vyplňuje dalším sortimentem.
„Dovážíme panelu, sušené tropické ovoce, kávu, bezlepkové mouky, rýži, bylinné čaje a další potraviny,“ nastiňuje Bačíková.
Právě s přepravou však podle ní často bývají potíže. „Je velmi drahá. Zboží prochází kontrolami, na které se čeká několik dnů, někdy dokonce týdnů. Cena se tím zvyšuje až několikanásobně, ať už za samotné kontroly či jen za pouhé stání kontejneru v přístavu.“
O čokoládě se naštěstí říká, že obsahuje povzbuzující látky na dobrou náladu, proti stresu a vyčerpání. „Takže ji jíme docela ve velkém, abychom byli všichni v pohodě,“ uzavírá s úsměvem Bačíková.
