V roce 2004 jsme s Luďkem Bednářem a s Rudolfem Kučerou založili „Institut pro ekonomickou a politickou kulturu“ a jako jeden z prvních počinů jsme vydali knihu „Robertova pravidla jednacího řádu“. Když kniha v roce 2006 vyšla, tak jsme se k tomu sešli v nově upravených prostorách Velvyslanectví Spojených států amerických na Malé Straně v Praze, neboť kniha vyšla také díky podpoře velvyslanectví. Proč? Inu Henry M. Robert byl americkým generálem, účastníkem občanské války, jemuž se před více než 120 lety podařilo formulovat stále živá a aktuální demokratická procesní pravidla.

Knížečka vyšla s předmluvami JUDr. Vojtěch Cepla (1938-2009), PhDr. Rudolfa Kučery (1947-2019) a Ing. Luďka Rychetíka (1933-2017).

Jak bychom je právě v těchto dnech potřebovali, povzdechl si na našem setkání profesor Právnické fakulty Univerzity Karlovy, bývalý soudce Ústavního soudu Vojtěch Cepl. Věděl dobře, o čem mluví - sám originál knihy přivezl několikrát v posledních patnácti letech do Česka, avšak takto oslovila bohužel málo lidí. Proto jsme se rozhodli v rámci aktivit Institutu pro politickou a ekonomickou kulturu, který jsme před dvěma lety založili v Praze, knihu nakonec vydat. Tehdy byla příležitost k tomu, abychom o jejím obsahu znovu debatovali.

Ing. Rychetík, který je autorem jedné z předmluv a v době své dlouholeté anglické emigrace se s aplikací Robertových pravidel seznámil v praxi, prohlásil, že by bylo dobré, kdyby zatím knihu využívaly neziskové organizace či samosprávy obcí. Nelze jinak, než znovu citovat Vojtěcha Cepla. Ten na našem setkání opět opakoval svá slova z předmluvy, která jsou aktuální narážkou na bídnou úroveň našich veřejných televizních politických debat.

„…V každé společnosti včetně nejprimitivnějších kmenových skupin se odpradávna starší kmene, shromážděni kolem ohně, snaží najít ve věcné debatě nejlepší řešení problémů, se kterými se kmen setkává. Ta debata musí mít určitá procedurální pravidla. Jde vlastně o nástroj k nalezení věcného řešení nebo obecné vůle… Protějškem tohoto „rozvažování u ohně“ v moderních společnostech by měly být veřejné debaty v médiích. Uvažujeme-li z tohoto hlediska o našich pravidelných pořadech na obrazovkách všech televizních programů, musíme si zoufat. Tyto debaty jsou příkladem záporné diskuzní etiky, která je nejlepší cestou k všeobecné blbé náladě. Místo toho, aby byly vzorem správné a férové debaty, vychovávají diváky k něčemu, co je jejím pravým opakem. V této situaci nám přichází na pomoc přeslavná kniha Robertova pravidla jednacího řádu...“

Tato pravidla vycházejí i z toho, co jsme obdivovali často v amerických westernech. Hájení ideálu svobody. Jsou vlastně také historickým dokumentem, prohlásil dr. Rychetík, svobodného života amerických pionýrů v 18. a 19. století, kteří dobře rozuměli, že svobodu si mohou uchovat jen v dobrovolně přijatém a důsledně zachovávaném řádu. A tento řád dokázali i vynutit, bylo-li to nutné….

Útlá, graficky skvěle vyvedená knížečka, byla již téměř rozebrána. Rozesílali jsme ji zdarma, tím jsme plnili přání těch, kteří její vydání podpořili (druhým donorem byla Nadace VIA).

„To, co nás v našich jednáních a uvažováních řídí“, řekl při té příležitosti Vojtěch Cepl, „nemohou být náhodně vybraní lidé, ale musí to být především jasně stanovená, demokratická pravidla“.

A tak si myslím, že, při veškeré skromnosti se nám tehdy podařil zatím jen drobný kulturní počin. Robertova pravidla byla na světě v češtině. Teď již zbývalo jediné - uplatnit něco z nich pro ty, kteří žijí v České kotlině.

Bohužel, autoři předmluv již nejsou mezi námi. Je to samozřejmě škoda, ale zase na druhou stranu ona morální bída v uvažování a jednání našich politiků a občanů, by pro ně byla dost překvapivá, nebo také nebyla. Bohužel.