↗

Joe Biden působil již v minulé kampani unaveně a opotřebovaně, covidová omezení však tehdy ještě leccos zakryla. Foto Gage Skidmore, flickr.com

Současný americký prezident Joe Biden se bude příští rok ucházet o znovuzískání úřadu. Oznámil to v minulém týdnu, nešlo však o nějaké překvapení. Z Bidenova okolí chodily již delší dobu zprávy o promýšlení strategie či hledání různých osob do kampaně. Přesto mnozí doufali, že si osmdesátiletý prezident ještě svou novou kandidaturu rozmyslí.

Hlavním důvodem rozpaků je přirozeně jeho věk. Biden je už dnes nejstarším prezidentem za celou historii USA. Při volbách 2024 mu bude 82 let a při eventuálním dosloužení mandátu 86. V dubnových průzkumech se na 70 procent Američanů — a 51 procent voličů demokratů — nechávalo slyšel, že by Biden už znovu kandidovat neměl. A jako nejčastější zdůvodnění padalo právě jeho stáří.

Správně někteří experti namítají, že argumentovat čistě věkem není férové. Někdo zvládá v osmdesáti bravurně to, co jiný v šedesáti nikoliv. Konkrétně u Bidenovy znovukandidatury však nezaznívá jen ageistická kritika. Problematických aspektů je zde daleko více a pro porozumění politické realitě dnešních USA je záhodno to neopomíjet. Zde tedy šest typů výhrad, které se objevují nejčastěji.

1) Celková nepopularita

Joe Biden je nyní za polovinou prvního funkčního období a je relativně dost nepopulární. Jeho approval rating v měřeních prestižního Gallupova ústavu spadl v dubnu na 37 procent. To je ještě o něco menší podíl Američanů, než jaký schvaloval v dané fázi mandátu práci předchozích prezidentů z Demokratické strany, kteří svůj mandát neobhájili: Jimmyho Cartera a Lyndona Johnsona.

Jiné instituty sice uvádějí Bidenův rating mírně vyšší, důležitá je ale podstata. Obecně totiž v USA platí, že pokud má prezident mandát obhájit, měl by mít approval rating před volbami alespoň 48 procent. Donald Trump měl před posledními volbami 46 procent, a také nezvítězil.

Jedinou Bidenovou výhodou z hlediska popularity zůstává, že je vnímaný stále ještě o několik procentních bodů lépe než právě Trump. To je podstatné zejména mezi nevyhraněnými voliči, kteří v USA volby často rozhodují. Ti, kdo Bidenovo rozhodnutí kritizují, ovšem zdůrazňují v této souvislosti i dva protiargumenty:

1. Daná výhoda Bidena zcela pomine, získá-li republikánskou nominaci někdo jiný než Trump.
2. Trump dokázal už jednou rozhodující část nevyhraněných voličů získat, a to při volbách 2016 antiestablishmentovými důrazy a národovecko-sociální rétorikou. Leccos přitom nasvědčuje tomu, že tentokrát povede kampaň podobně.

2) Málo trumfů

Ve volbách 2020 překonal Biden Donalda Trumpa v celkovém součtu o slušných sedm milionů hlasů. V USA se ale nevolí prezident přímo, nýbrž skrze vítězství v jednotlivých státech. Ve skutečnosti tak bylo Bidenovo vítězství mnohem těsnější.

Minule přitom Biden mohl stavět na opozici vůči Trumpově politice i prezidentovi osobně — zejména vůči jeho nekompetentnosti za covidu. Tentokrát bude souboj jiný. Svoji politiku bude naopak hájit Biden, přičemž dle průměrných odhadů splnil přibližně pětinu toho, co sliboval.

Tepán může být stávající prezident za inflaci, za různé aspekty financování války na Ukrajině, za imigraci, zadlužování, úprk z Afghánistánu i sociální neperspektivnost dnešního života v USA. Využít naopak nebude moci covid, argument hospodárnosti a plně už ani argument jednoty.

↗

Sídlo amerických prezidentů v noci, pohled ze severu. Foto Rob Young, WmC

Jak bylo zmíněno již výše, hlavní výhodu bude Biden mít, vyberou-li republikáni proti němu opět Trumpa, který je ještě méně oblíbený než současný prezident. Jinak může jeho tým mobilizovat spíše už jen na kulturně-politických tématech, využívat v kampani výhod prezidentství a roztleskávat ctitele klidné síly, resp. statu quo.

Mladé voliče si bude muset prezident znovu získat, a stejně tak další důležité skupiny.

3) Absence primárkové debaty znamená stagnaci u demokratů

Kandidatura úřadujícího prezidenta v USA zpravidla znamená, že jeho strana nepořádá plnohodnotné primárky. Prezident také nechodí s vyzyvateli do debat. Ve straně tudíž neprobíhá klasický předvolební boj myšlenek a koncepcí.

Dle mnoha analytiků je toto jeden z důvodů, proč druhá období amerických prezidentů bývají pasivnější než první. Biden sám přitom v dosavadních klipech a vyjádřeních kladl důraz na témata, jako je hospodárnost či osobní svoboda. To naznačuje ještě konzervativnější profilaci než doposud.

U republikánů jsou letos naopak otevřené primárky pravděpodobnější — i když ani Trump nechce moc chodit do debat, má už dnes výraznější vyzyvatele než Biden. Tito se budou muset nějak popasovat s problematickými rysy trumpismu i s jeho vnitrostranickou popularitou. V republikánském táboře je tak pravděpodobnější, že se dosavadní politika strany nějak rozvine.

4) Faktor blokované soutěže

I když záměr ucházet se o prezidentskou nominaci Demokratické strany ohlásili i další kandidáti — oficiálně zatím Marianne Williamsonová a Robert Kennedy mladší —, establishment Demokratické strany dělá vše proto, aby byla skutečná nominační soutěž takřka vyloučena.

Opovědný orgán nedávno prohlásil, že sám nebude tento rok pořádat žádné předprimárkové diskuze před kamerami. Již loni přitom strana přeskládala termíny vlastního primárkového hlasování tak, aby se nezačínalo v tradiční Iowě, ale v Jižní Karolíně — ve státě, kde má tradičně velkou podporu právě Biden a kde mimochodem minule primárky otočil.

Za Joea Bidena se už teď poslušně řadí všechny těžké stranické váhy a liberální masmédia potlačují jeho kritiku. Tento trend bude dle analytiků ještě zesilovat, a to do míry, kdy každý, kdo povede vlastní kampaň za zisk demokratické nominace vedle Bidena, bude nálepkován jako republikánský pomahač.

Co to udělá s vnitrostranickým politickým životem, je už zmíněno výše. Krom toho ale budou daný fakt využívat v kampani takřka určitě opoziční republikáni — budou poukazovat na blokaci demokratické soutěže a v této věci budou mít vzácně do značné míry pravdu.

5) Zjevná únava a opotřebovanost

Další tahák republikánů na Bidena v očích těch voličů, o něž se bude bojovat, bude nesporně jeho celkově unavené a opotřebované vystupování. Joe Biden už ani při minulých volbách nevedl příliš aktivní osobní kampaň. Trump mu v dané souvislosti vymyslel přezdívku Sleepy Joe — Ospalý, unavený Joe. V roce 2020 však ještě řádil covid, a tím se dalo leccos omluvit.

Při aktuálních volbách něco takového možné nebude. A republikáni nesporně Bidenovy kondice využijí.

Už na začátku 90. let ostatně nasadil George Bush starší v republikánských primárkách proti Bobu Doleovi sérii klipů, na nichž Bush štípal dřevo, odhazoval sníh či vykonával jiné fyzicky náročné činnosti, které jeho soupeř jako částečný invalida objektivně dělat nemohl. Dole působil rázem pasivně a bez energie. Část voličů v USA tradičně dává i na takovéto faktory.

6) Kognitivní problémy

I toto bylo téma už před minulými volbami, a zvlášť v kontextu televizních debat; palčivost daného problému však stále narůstá: Joe Biden má objektivní potíže s pamětí, pozorností, reakční pohotovostí a schopností se vyjadřovat.

Již v roce 2020 se zhusta upozorňovalo, že se Bidenovi pletou číselné řády, funkce a osoby nebo že komolí jména. S dalšími lety se tyto problémy logicky nezlepšily. Jak přibližovala v bidenovském speciálu France 24 zpravodajka z Bílého domu Sonia Dridiová: „Občas je (Biden) jen trochu pomalejší, občas ale například mluví k lidem, kteří už zemřeli, nebo vykládá smyšlenky, jakože jeho syn padl v Iráku a podobně.“

Je takřka nepředstavitelné, že republikáni tuto Bidenovu slabinu nevytěží. Ještě chmurnější je ale pomyšlení, jaké důsledky může mít ve vlastním výkonu funkce prezidenta nejmocnější země na světě.

Argument, že demokraté stejně neměli jiného silného a jednoznačně vůdčího kandidáta, kterého by šlo do další prezidentské volby postavit, je zavádějící. Jasného lídra-nástupce v tomto smyslu neměli ani před primárkami 1976, kdy vyhrál volby Jimmy Carter, ani před primárkami 1992, kdy vyhrál nakonec Bill Clinton. Před primárkami 2008 naopak takovou figuru měli, a to Hillary Clintonovou — vyhrál však Barack Obama.

Vedení Demokratické strany se mohlo rozhodnout pro zcela otevřené primárky jako v roce 1968 nebo pro otevřené primárky s částečnou účastí prezidenta jako v roce 1980. Takto si zvolilo variantu, při níž budou všichni, kdo si nepřejí vítězství republikánů, rok a půl trnout, zda Biden něco nepoplete. A i když nakonec vše dobře dopadne, bude vítězství současného prezidenta znamenat přinejlepším jen udržení současné úrovně americké demokracie a statu quo s výhledem na ještě mírně konzervativnější vládnutí.