Partnerské vztahy: Rozejít se, i když se stále milujete?

Ptala jsem se sama sebe na tuto otázku mnohokrát. Přemýšlela jsem, jestli bych vůbec byla schopná to udělat. Nebyla, říkala jsem si vždycky. Protože štěstí se přece nedá srovnávat s láskou. Protože koneckonců bych se měla cítit šťastná, že mám po svém boku člověka, s nímž mohu sdílet svůj život. Nejsem šťastná? Nevadí, vzdát se štěstí přece není tak velká oběť.

Je možné odejít, když se stále milujete?

Ne. Tak vždy zněla moje odpověď na tuto otázku. V mém případě šlo o volbu mezi štěstím a láskou, ale určitě nejsem jediná, kdo si kladl otázku, zda je možné odejít, když daného člověk stále miluje.

Vezměme si jako příklad nevěru, která je, jak víme, pravděpodobně největší příčinou rozpadu partnerských vztahů. Ale co když ona nevěra byla jen chybou jednoho nebo druhého partnera? Co když šlo o slabost nebo neuvážené gesto uprostřed krize? Je v takovém případě vhodné se rozejít, i když ještě existuje láska? Nebo možná správnější otázka zní – bylo by to spravedlivé?

A co ty páry, které si kvůli klidnému životu raději budují každodenní rutinu ze lží? Existuje nemalé množství lidí, kteří dávají přednost svému blahu před vším ostatním, i když vědí, že tím svému partnerovi ubližují.

Co je to vlastně láska?

Než se pokusíme odpovědět na to, zda je možné odejít ze vztahu, když se stále milujeme, měli bychom si možná ujasnit, co znamená láska. Není to samozřejmě snadné, uvážíme-li, že ani nejslavnější básníci, malíři a další umělci nedokázali dát jednotný význam a formu tomu, co je nejsilnějším citem na světě.

Abychom mohli odpovědět, můžeme vyjít z toho, co víme o lásce, která se neomezuje jen na „motýly v břiše“, které cítíme, když jsme spolu s milovanou osobou. I když nám kdysi pravděpodobně stačily, jak jsme dospívali, uvědomili jsme si, že láska je jako oheň, který hoří, ale hrozí, že ho uhasí vítr a bouře.

Láska je totiž jako krásná květina, která potřebuje péči, aby taková byla i nadále. Není to krásné auto, které se nechá stát na parkovišti, ani velmi drahá ozdoba, která se vystavuje a obdivuje. Láska potřebuje přítomnost a stálost, péči a vzájemnost. Láska především nikdy neubližuje, páru jako celku ani jednotlivým osobám, které ho tvoří. A možná právě z tohoto vědomí můžeme odpovědět na úvodní otázku. Je možné odejít, když druhého člověka stále milujeme?

Odcizená dvojice na lavičce.
zdroj: unsplash.com

Opuštění milované osoby

Jestliže ještě před několika lety ve mně bylo silné přesvědčení, že není možné odejít, když se stále milujete, přiznávám, že postupem času jsem svůj názor změnila. Udělala jsem to proto, že jsem si uvědomila, že někdy, ať se snažíme sebevíc, to prostě nejde. Trhliny ve vztahu jsou tak velké, že je nelze napravit.

Uvědomila jsem si, že i když jsou úmysly dělat kompromisy ušlechtilé, nakonec nás zevnitř pohltí a učiní nás nešťastnými. A pokud jsme nešťastní, znamená to, že se nemáme rádi, protože jsme pro sebe neudělali dost. A pokud nemilujeme sami sebe, budeme schopni milovat někoho jiného?

Začarovaný kruh, který nás vede k myšlence, že láska může být někdy háček, který nás však přiměje uvědomit si, že láska někdy nestačí. A nestačí ne proto, že by nebyla dostatečně silná, čistá nebo autentická, ale proto, že není založena na těch hodnotách, které ji charakterizují a činí ji jedinečnou. A pokud tomu tak není, někdy to ani není láska. Ale ne vždy tomu rozumíme.

Jak poznat, že láska opravdu skončila?

Žádný rozchod není „příjemný“, to je pravda, přesto bolí víc, když se tak děje s vědomím, že se „loučíme“ s někým, koho stále milujeme a koho jsme pravděpodobně milovali až příliš. Nevím, jestli existují spřízněné duše. Tuhle otázku jsem si přestala klást už dávno, když jsem začala lásce přikládat mnohem širší hodnotu, než jsem jí přikládala dřív.

Vím však, že existují lidé, kteří jsou předurčeni vstoupit do našeho života a převrátit ho naruby, ať už v dobrém či zlém. S některými z nich se učíme milovat, s jinými hádat, s dalšími objevujeme nejpravdivější význam slova opora. A toto neustálé objevování je vždy úžasné.

Ale ti lidé, kteří přicházejí, někdy odcházejí. I když nechceme, i když jsme měli jiné plány pro nás samotné, pro ně, pro nás společně. Stává se to z mnoha důvodů. Když chceme někoho za každou cenu změnit, když nás zklame, když máme pocit, že žijeme život, který už není náš, když už nejsme šťastní. A když se to stane, navzdory všemu našemu přesvědčení a nadějím bychom měli mít odvahu nechat odejít to, co bylo a co mohlo být. I kdyby to znamenalo opustit někoho, koho stále milujeme.

Zdroj: psychologytoday.com, vanityfair.it

Autor: Martina Šťastná
zavřít reklamu