Obyčejní lidé v bezejmenné kavárně. Rakouský spisovatel Robert Seethaler napsal nový román
Robert Seethaler napsal nový román. Rakouský herec a spisovatel píše většinou příběhy o obyčejných lidech, alespoň tento dojem by mohli mít čeští čtenáři. Do češtiny byly přeloženy pouze dva jeho romány a právě s touto tématikou. Nový titul vyšel pod názvem Bezejmenná kavárna (Das Café ohne Namen) koncem dubna v berlínském nakladatelství claasen.
Bezejmenná kavárna je Seethalerův osmý román. Známým se stal až v roce 2012 po zveřejnění titulu Trafikant, který byl později i úspěšně zfilmovaný. V předešlém románu Poslední věta, vydaném v roce 2020, upustil od tématu prostých lidí. Vypráví v něm o posledních letech života Gustava Mahlera.
V bezejmenné kavárně se ke svému favoritnímu tématu opět vrací. Román začíná v roce 1966 – to je mimochodem rok autorova narození – ve Vídni. Děj je zasazen do Karmelitské čtvrti – ve středu Vídně – tehdy byla chudinská, nyní je gentrifikovaná. Seethaler zde vyrůstal, i jeho prarodiče zde bydleli, takže neznalost prostředí mu nelze vytknout. Co bohužel v případě tohoto románu ovšem vytknout lze, je místy až neúnosné zjednodušení charakterů i děje a občas naopak tendence ke kýčovitosti v popisu prostředí.
Protagonista románu – Robert Simon – je skromný nenápadný muž a zrovna tak vypadá jeho život. Je válečný sirotek, vyrůstal v dětském domově. Pracuje na trhu jako pomocný dělník a bydlí v podnájmu u jedné starší vdovy. Z okna svého pokoje pozoruje protější již delší dobu zavřený lokál a najedou ho přepadne obrovská touha změnit svůj dosavadní život. Robert Simon si místnosti pronajme, zrenovuje a provozuje v nich úspěšně kavárnu. A od tohoto okamžiku vstupují na scénu různé bizarní postavy z okolí, které se brzo stanou v jeho kavárně štamgasty.
Přemýšlím, o co Robertu Seethalerovi šlo. Zřejmě o to, že člověk může jen těžko existovat sám, pouze ve společenství jemu podobných, kteří si navzájem pomáhají. Další zvláštnost této knihy jsem si uvědomila asi po stech stránkách – tedy přibližně v polovině: po celou dobu jsem děj vnímala jakoby zasazeny do předválečných let. Postavy i prostředí působí naprosto archaickým dojmem. Těžko si představit, že příběh začíná téměř dvacet let po skončení války. A právě tento anachronismus by se mohl čtenářům líbit. Nepřítomnost témat, která nás každodenně obklopují, je téměř léčivá.
Související
-
Rakouský herec a spisovatel Robert Seethaler napsal nový román. Protagonistou je Gustav Mahler
Čtenář s Gustavem Mahlerem sdílí poslední měsíce jeho života a v útržkovitých vzpomínkách i několik málo situací z předešlých let.
-
Texty frankfurtských poetických přednášek. Autorka Judith Hermannová vydává velmi osobní knihu
Řekli bychom si všechno (Wir hätten uns alles gesagt) je název nového textu berlínské autorky Judith Hermann. Referuje Eva Novak.
-
Kontrast města a vesnice. Autorka bestsellerů Juli Zeh vydává román v dopisech s názvem Mezi světy
Nový román autorky bestsellerů Juli Zeh a jejího spoluautora Simona Urbana se po vydání okamžitě vyhoupl na druhé místo rankingu týdeníku Der Spiegel.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
