Dá se brát druhé místo jako úspěch?
Myslím si, že stoprocentně. V polovině října to tak vůbec nevypadalo a v některých zápasech, například proti Zlínu před Vánocemi, také ne. Tým si však stříbro odehrál na sto deset procent svého potenciálu. A dostali jsme se až tam, kam asi málokdo doufal, že se dostaneme.
Kapitán Martin Kryštof po posledním utkání řekl, že semifinálová série týmu vzala veškeré síly do finále. Souhlasíte s ním?
Ano. Jak fyzické, tak psychické. Tam jsme se opravdu vydali ze všeho. Pak nám síly ve finále chyběly.
Vy se nyní v Jihostroji zase vrátíte do mládežnické složky. Co vám těch sedm měsíců v roli hlavního kouče A týmu dalo?
Směrem k práci s mládeží je moje zkušenost u áčka nesmírně pozitivní. Takové zkušenosti má u trénování mladých málokdo a já se na to zase strašně těším. Ověřil jsem si spousty věcí a teď půjdu zpět o dost názorů a zkušeností bohatší. Pro klub, ač to vloni na podzim nebyl plánovaný tah, je to podle mého výborná přidaná hodnota. Být trenérem u chlapů je zkušenost, která se nedá koupit, to musíte zažít.
Extraligu volejbalistů vyhráli poprvé Lvi, titul je v Praze po 31 letech |
Nelitujete tedy toho, že jste kývl na nabídku stát se šéfem lavičky?
Určitě ne. Lituju možná jiné věci. Spousta lidí totiž kvůli mé nové práci trpělo. Status hlavního trenéra je časově hodně náročný. Snést to musela moje rodina i část naší mládežnické sekce. Rád bych vyzdvihl práci Kateřiny Szabové, Sabiny Ungrové i Jana Suchého, kteří udělali pro mládež hrozně moc. Mé trénování byla tedy chvílemi až tvrdá dřina, ale zdá se, že situaci z října jsme nakonec jako klub ustáli.
Váš otec je také trenér, i manželka Eva se řadu let pohybuje ve volejbalovém prostředí. Probírali jste doma vaši práci?
Extrémně. (směje se) Téma volejbalu bylo u nás opravdu všudypřítomné, ať už v hale, nebo doma. Tátovi moc děkuji za cenné rady, které mi dával. Manželka toho také měla občas plné zuby, bavili jsme se o Jihostroji dnes a denně. Jsem moc rád, že mi pomáhali, to bylo pro mě hodně důležité.
Co nebo kdo vás jako trenéra překvapil v právě ukončené sezoně?
To je hodně těžká otázka. Taková politická.
Přesto to zkusme.
Kdybych měl být upřímný, tak každý pokrok u některého z našich kluků byl pro mě ohromným zážitkem. Například blokař Peter Ondrovič se neustále zlepšoval zejména na útoku. Mně se jeho hra líbila.
Se závěrem sezony jste v obraně na síti dával příležitost i Oliveru Sedláčkovi.
Dostal se zpátky do hry a byl opravdu platným hráčem. Navíc z něj mám skvělý pocit, on může být příslibem do budoucna.
Kdo v play off vyčníval, byl smečař Martin Licek.
Martin, si myslím, byl klíčem k celému úspěchu. On měl dost herních chyb, ale odhodlaně šel a jednu po druhé se snažil odstraňovat. A zlepšoval se, hlavně na příjmu.
Jak se vám pracovalo s nahrávačem Matiasem Giraudem, nejdůležitějším článkem volejbalového týmu?
Není to s ním úplně jednoduché. Je to však velmi talentovaný nahrávač, který také udělal pokrok. I když ne asi úplně díky mě. Matias je holt svůj. Ale podobný progres za ten rok u týmu udělal i Michael Kovařík, druhé libero. Ve finále dokázal, že na extraligu má. Se všemi těmito jmény se nám dobře prolínaly zkušenosti a vyzrálost starších kluků.
Českobudějovický trenér Vojtěch Zach
Myslíte kapitána a libero Martina Kryštofa a smečaře Petra Michálka?
Řekněme si to rovnou, Martin odehrál sezonu s velkou porcí zápasů. Ve čtyřiceti letech to není žádná sranda. A on to dal, dal to v utkáních, dal to tréninkově a hlavně lidsky. Ano, i u něj byly zápasy, které nebyly dobré, ale Martin to vše zvládl. A Petr Michálek je fantastický člověk, který do týmu hrozně moc patří. Já si jen přeju, aby zůstal, protože každý mančaft potřebuje svou duši, bez toho volejbal hrát nejde. A tou duší Petr jednoduše je.
Budete souhlasit, že si celý tým zaslouží pochválit za odehranou sezonu?
Určitě ano. Svědčí o tom i to, že někteří hráči dohrávali se zlomeným prstem. I tak do toho šli naplno, nebáli se blokovat útočit, schytávali velké rány. My jsme samozřejmě o tom nikde nemluvili. I tak to kluci dali a nikdy si mi nestěžovali. Všichni si zaslouží můj respekt. Kritické poznámky si nechám pro sebe, protože by to k hráčům teď opravdu nebylo fér.
