Přicházel jako talentovaný klučina, odchází jako rekordman. Dá se říct – legenda. Obránce Milan Doudera (30) se po devíti parádních sezonách loučí s třineckými Oceláři. Za slzy na ledě a v kabině se při zlaté derniéře nestyděl. Po čtyřech titulech a dvou stříbrech míří do Českých Budějovic.
Kladenský rodák přišel v létě 2014 do Třince společně s mladším bratrem Lukášem. Ten si za Oceláře zahrál 53 zápasů (0+4), Milan byl od prvních momentů oporou týmu. Odehrál 563 zápasů (40+124), v počtu duelů za Třinec se mezi obránci probil na historicky první místo. Přeskočil Ľubomíra Sekeráše, Vladimíra Rotha nebo Lukáše Zíba s Josefem Hrabalem.
„Musím říct, že hned po vítězném zápase to na mě trošku dolehlo,“ neskrývá Milan Doudera. „Slzy byly, protože jsem si strašně přál tady skončit vítězně. A to se mi povedlo. Myslím, že lepší poslední zápas jsem si za Třinec nemohl přát.“
Když jste do Třince přicházel, napadlo by vás, že budete odcházet jako bek, který má nejvíc zápasů v klubové historii?
„Ne vůbec! Pro mě je obrovská pocta a čest, že jsem se v takovém týmu takhle dlouho udržel. Do Třince jsem šel s tím, že mám šanci se tady zlepšit a že mě to eventuelně posune k nějakému zahraničnímu angažmá. Nakonec si to sedlo tak, že jsem vydržel devět let. Za tu dobu se protočila spousta hráčů a já zůstával. Není to jen tak. Je to i o důvěře vedení, pořád musíte podávat stoprocentní výkony, protože na místo čeká plno hladových vlčáků, kteří by ho chtěli místo vás. Jsem rád, že jsem si výkonnost držel a že jsem tady byl takhle dlouho. Chci Ocelářům poděkovat, že mě vytáhli z Kladna a že mi dali šanci. Že ze mě udělali takového hokejistu.“
O odchodu se mluvilo dlouho, jaké v tomto pro vás bylo play off?
„Pro mě bylo třeba těžké sedmé semifinále v Pardubicích. V hlavě jsem si říkal, že už to je třeba poslední zápas za Třinec. Takže to pro mě bylo takové těžké, že jsem vlastně nevěděl, kdy poslední zápas bude. Jsem rád, že to takhle vyšlo parádně s tím, že jsme vyhráli titul. A ještě doma před svými fanoušky. Nic lepšího jsem si nemohl přát.“
Ve zmiňovaném sedmém duelu v Pardubicích jste na konci zablokoval střelu, co šla do brány...
„Jo jo, byla tam tyčka a pak se to odrazilo k Čerešňákovi. Já jsem tam na poslední chvíli přijel, trefil mě do brusle. Takže asi klíčový moment. Hlavně pak byl klíčový moment, když Káca chytil nájezd tři sekundy před koncem.“
Ptali se vás spoluhráči v kabině, proč končíte? Byl to zvláštní pocit, když jste věděl, že jdete pryč?
„Jo jo, samozřejmě všichni to věděli. Hokejový rybníček je malý. I když to nebylo oficiálně, tak všichni tušili, nebo si mysleli, že to tak bude. Ale jsme profíci. Vtípky v kabině padaly, to je všude, že se tak kluci škádlívájí. Ale já jsem to bral tak, že mám rozpracovanou práci a tu dokončím! Vůbec jsem se tím nenechal ovlivňovat. A myslím si, že jsem dobrou práci odvedl.“
Dokážete si představit, jaké to bude přijet do Třince s Motorem?
(usměje se) „Já jsem nad tím přemýšlel a už se mě na to lidi i ptali. Strašně se na zápas těším a doufám, že i fanoušci budou pozitivní. Že jsem tady zanechal nějakou stopu a odpracoval jsem spoustu let.“
Nevybral jste si České Budějovice proto, že vás jako jediní v sezoně čtyřikrát porazili?
(zasměje se) „Ne, to jsem v tu dobu nevnímal. Ale je pravda, že nás jako jediný tým v sezoně čtyřikrát porazil. Jo, je to takové vtipné.“
Daniel Voženílek, bývalý hráč Budějovic, už vám dal nějaké rady? Co a jak na jihu Čech?
„Samozřejmě jsem se ptal na spoustu věcí. I tak bude dost novinek, změnili se trenéři, ti zase přinesou nový pohled na hokej. Celkově je město a organizace super. Já jsem několikrát byl s manželkou na dovolené v Budějovicích a jednou jsme takhle seděli na náměstí. Dva roky zpátky. A říkali jsme si, ty jo, tady by bylo pěkný hrát, tady to je pěkná destinace. Krásné město i okolí. Jak jsem podepsal, hned jsem to manželce připomněl, že se nám přání splnilo. Jsme rádi.“
Jak říká klasik – v Českých Budějovicích by chtěl žít každý....
„Je to tak! Mně osobně se město velice líbí. A myslím, že fanouškovská základna je tam výborná, chodí spousta lidí na hokej, pěkná hala. Myslím, že lidé si po této sezoně zaslouží větší radost z hokeje.“
Milan Gulaš už se vám ozval? Znáte se?
„Guliho znám jenom z nároďáku, nějak extra se neznáme. Kluci z týmu už mě dali do motorácké skupiny, takže už jsem některé věci vnímal, co se tam teď dějí. V týdnu jsem byl na fakultě se na ně podívat, dělají testy, tak jsem se s nimi lehce pozdravil. Pokecal jsem s trenérem Čihákem. Na další seznámení bude určitě postupně čas. Brácha už tam není, kdysi jsem jezdil na různé výběry s Dominikem Hrachovinou, Štenclík (Jan Štencel) s námi jezdil na nároďák, takže pár kluků znám. Třeba Adama Kubíka, to je Kladeňák.“
Bývalý třinecký trenér Václav Varaďa podepsal v Pardubicích, jak jste to přijali?
„Upřímně, překvapilo mě to. Jsem zvědavý. Přeju mu samozřejmě úspěch, ale bude to mít těžké, protože očekávání jsou tam obrovská a bude mít těžké je naplnit.“
A co když Třinečtí v příští sezoně dorovná historický rekord Vsetína v počtu titulů za sebou? A vy u toho nebudete?
„Já jim samozřejmě budu přát. Nikdy na Třinec nezanevřu. Budu mít ale teď jinou práci a budu se snažit poznatky, co jsem tady za ty roky načerpal, přenést do kabiny Motoru. Poradit mladším klukům. Budu věřit, že můžeme být taky úspěšní.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
