Všechno, co jste kdy chtěli vědět o žížalách (ale báli jste se zeptat)

Schválně si zkuste odpovědět na pár „jednoduchých“ otázek. Například… má žížala hlavu? Jak přijímá potravu? Kolik let žije? Jakou barvu má její krev? A opravdu obě polovičky přeseknuté žížaly přežijí? Váháte? Takový důležitý tvoreček a jak málo jej známe… Pojďme se něj podívat podrobněji.

Foto: Dodo-Bird, Flickr – CC BY

Na světě existuje kolem 2700 druhů „žížalovitých“ kroužkovců. Nás bude zajímat modelový druh žížala obecná (Lumbricus terrestris) známá také jako dešťovka. Ano, ta dlouhá, růžová, na kterou na zahradě či louce narazíme asi nejsnadněji.

Od hlavy až po… zadeček?

Názvosloví částí těla žížal nám činí potíže. Co by na nich mělo být zajímavého, vždyť je to jenom červ. Po chvíli zkoumání ale zjistíme, že tělo onoho poměrně jednoduchého „červa“ už obsahuje spoustu podstatných orgánů a soustav, které najdeme i u nás, mnohem pokročilejších lidí. Žížala sice nemá jasně odlišenou „hlavu“, neboť její tělo utváří opakující se kroužkové segmenty, ale, světe div se, má skutečně něco jako „tlamu“. Na úplné špičce těla žížaly najdeme sliznicí překrytý otvor, kterým žížala přijímá potravu a dokáže spolknout i drobného živočicha. Přidružený výčnělek kůže funguje již trochu jako náš jazyk. Začátek těla žížaly poznáme snadno – stačí chvíli pozorovat, kterým směrem se žížala vypraví. Jedná se o tu část těla, která má poblíž zesílený článek, tzv. opasek. A když má nějaké živé stvoření začátek, musí mít i konec… Žížala disponuje opravdovou zjednodušenou trávicí trubicí obsahující hltan, jícen, žlaznatý a svalnatý žaludek, střevo…a končí v posledním spojitém článku řitním otvorem. Tedy… vlastně zadečkem 🙂 Produktem trávení žížal jsou hutné černé hromádky hlíny, které často najdeme na povrchu trávníku.

File:Earthworm head.svg
Části těla žížaly | Zdroj: KDS4444 via Wikimedia Commons – CC BY-SA

Mozek na mnoho částí a kožní dýchání

Ostatní tělní soustavy jsou proti těm našim zjednodušené velmi výrazně. Opravdové srdce u žížaly nehledejme. Pokud se ale spokojíme se zesílenou pulsující částí hřbetní cévy, vidíme zde obdobný princip, který využíváme sami. Krev žížal (červená, neboť obsahuje převážně hemoglobin) je proháněna okruhem se spojkami (jakási pomocná srdíčka) skrz celé tělo. Plíce vynechejme zcela. Žížaly dýchají povrchem těla, vyžadují proto stále vlhkou pokožku. Na povrchu přežije žížala jen několik minut a před světlem utíká zpátky pod zem. Jakmile začne její tělo vysychat, je zle. Proto také nacházíme žížaly jen po silném dešti, ve chvíli, kdy je půda příliš nasáklá vodou a žížaly se ve svých chodbičkách začínají dusit. Nervová soustava žížal má podobu množství propojených zauzlení (žebříček ganglií) – každý článek žížalího těla vládne svým vlastním „minimozkem“. A také vlastním vylučovacím zařízením.

žížala žížaly
Foto: Schizoform, Flickr – CC BY

Čtyři varlata a dva vaječníky

Žížaly jsou hermafroditi, tedy samičky i samci zároveň. Každá z nich vlastní 2 páry varlat a dvojici vaječníků, vše mezi 10.-14. článkem těla. V případě zájmu o rozmnožování se k sobě dvě žížaly protisměrně přimáčknou a spermie obalené speciálním sekretem si navzájem vymění. Pár dní po průběhu páření začne aktivitou opasku vznikat slizový kokon, který postupně sklouzne směrem k přední části těla. Cestou do sebe „nabere“ vlastní vajíčka i převzaté (patrnerovy) spermie a dojde k oplození. Kokon uloží žížala do země a dál se o něj nestará. Z hromádky vajíček se obvykle za několik dní až týdnů vylíhne jen jediné. Larvální stadium u žížaly chybí, na svět proto přijde již hotová malá žížala. Té trvá přinejmenším půlrok, než je schopna rozmnožování – a proces se opakuje.

Regenerace a délka života

Čím jednodušší je uspořádání živočicha, tím snáze se dokáže „opravovat“. Zatímco my si chybějící prst již bohužel vyrobit neumíme, žížala může zregenerovat klidně polovinu těla. Jedná se vždy o doplnění části za opaskem, tedy zadního konce poškozené žížaly. Taková schoponost je velmi praktická – pokud hladový kosák chytí žížalu za „zadek“, přední část často dokáže pomocí brv na těle udržet důležité části těla v hlíně a žížala se přetrhne. Zvládnou to oba – kos je odměněn soustem šťavnaté svačinky, pošramocená žížala však právě tento utržený kousek následně zregeneruje. Kdybychom žížalu rozřízli v místě opasku či před ním, uhyne.

kosice a žížala
Žížaly kypří půdu, svým trusem ji zúrodňují a ještě poslouží jako potrava pro široké spektrum dalších druhů | Zdroj: wallpaperflare.com

A jak dlouho žížaly žijí? Velmi prý záleží na typu prostředí, ve kterém se vyskytují, a množství predátorů. Žížaly žijí v průměru kolem 100 dní. Dokážou se však dožít i 8 let. Na tak malého živočicha překvapivě dobrý výkon.

Share

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..