Konec dubna. Krátce po sedmé ranní se studenti z pražského Gymnázia Na Vítězné pláni začali scházet u cesty vedoucí ze stanice metra Vyšehrad směrem ke škole.
Na své mladší spolužáky se letos vybavili vodními stříkačkami, octem, moukou, voňavkami, rtěnkami, permanentními popisovači a třpytkami. Jejich úkol je jasný - vybrat od každého procházejícího alespoň několik drobných.
Oproti některým jiným školám však o peníze nesmí žádat lidi, kteří na gymnázium nechodí. V minulosti se totiž několikrát stalo, že některý z maturantů vodní pistolí či parfémem zasáhl kolemjdoucího, který si následně u vedení školy stěžoval.
„Maturanti dostali přesné pokyny, co se nesmí stát. Nemůžou na cizí lidi stříkat voňavky, obtěžovat je. Na základě dřívější zkušenosti jsme jim přesně vymezili, co nemůžou dělat,“ komentuje snahy maturantů ředitel gymnázia Jaroslav Mervínský. Podle něj před několika lety došlo k incidentu, kdy maturant postříkal jednu ze zaměstnankyň školy lacinou voňavkou, která u ní vyvolala alergickou reakci, a následně bylo nutné ji hospitalizovat.
Jedna ze studentek se na poslední zvonění vybavila deštníkem, aby se ubránila proudu vody, který na mladší ročníky maturanti stříkají. (28. dubna 2023)
V kostýmech z odpadkových pytlů, v reflexních vestách, županech, chemických pláštích, sombrerech, havajských věncích či v maskách s obličeji učitelů letos kolem půl osmé ráno maturanti začínají odchytávat první studenty nižších ročníků. Protože škola vedle klasického čtyřletého cyklu nabízí také cyklus šestiletý, mezi žáky je i několik ani ne patnáctiletých.
Už na schodech u výstupu z metra několik chlapců v anticovidových oblečcích chrastí kasičkami s drobnými. Procházející rychle vytahují peněženky a sypou mince, aby náhodou od opodál stojících dívek v overalech neschytali zásah vodní pistolí. I po zaplacení se však někteří na obličeje mladších podepisují. Nejčastěji zanechávají název třídy.
Studenti z Vítězné pláně se tento rok snažili držet krok s dobou. Většina mimo tradičními kasičkami disponuje též vytištěným QR kódem pro online platbu, aby se mladší nemohli vymlouvat na nedostatek mincí. „Nám telefony nefungujou, my máme dětský účty,“ křičí i tak snaživě asi šestnáctiletá žákyně se rtěnkou pokresleným čelem, když ji po odmítnutí přispět nemilosrdně zasahuje proud vody.
Zásah vodou či šlehačkou
„Maturanti nám letos do rozhlasu hlásili, že si máme vzít oblečení, které nám nebude líto, když se zničí,“ říká Barbora Kramlová, kterou podobná akce jako maturantku čeká příští rok. I tak se někteří před šlehačkovým zásahem či moučným posypem snaží utéct. Sypké produkty mají studenti blíž u školy. Většina mladších tak nejprve schytá polití vodou a teprve pak zásyp. Kypré produkty leží na zemi v kalužích vody.
Dospělí kolemjdoucí se ve většině případů usmívají. Někteří dokonce ke studentům přicházejí a peníze jim dobrovolně odevzdávají. Možná vzpomínají na roky, kdy střední školu sami končili. Ne všem se ale vybírání peněz na pomaturitní večírek líbí.
Poslední zvonění: někteří lidé nám nadávají, říkají studenti |
„Je to tradice, kterou znám, ale studentům nepřispívám. Peníze sice mám, jenomže oni vybírají na alkohol a to já nepodporuju,“ říká asi sedmdesátiletý Jiří Weinfurter, který prochází kolem. Podobné akce si všiml také na blízké zastávce Pražského povstání.
Naopak kladně tradici hodnotí jiný, o několik let mladší, kolemjdoucí Martin Dvořák. „Dělali jsme to i my. Děti už mám odrostlý, takže jsem to dlouho neviděl, ale znám to a líbí se mi to.“
Pozůstatek středověkých beánií
Beániebyl středověký studentský obřad, který se běžně konal na nádvoří internátu či univerzity. Nejstarší studenti, často za přítomnosti představitelů školy, takto přijímali první ročníky mezi sebe. Obřad předcházel oficiální imatrikulaci a hostině, kterou hradil beán (=student prvního ročníku). Středověké beánie byly podstatně krutější než poslední zvonění či imatrikulace tak, jak je známe dnes. Prváci, aby je starší studenti přijali za své, museli v rámci beánií například pozřít zvířecí exkrementy, což postupně vedlo k jejich zrušení a zakázání. |
Poslední zvonění se skutečně, jak říká ředitel Mervínský, jehož aprobací je dějepis, traduje od nepaměti.
„Dělali jsme to ještě v době, kdy jsem maturoval já. Je to jakýsi pozůstatek středověkých beánií, které se převedly do dnešní podoby. Jde o nepsaný zvyk,“ uvádí.
Stejného názoru je i ředitel Obchodní akademie Heroldovy sady Richard Žert.
„Nastupoval jsem před dvaatřiceti lety a tato tradice tu už byla. Žáci u nás na poslední zvonění chodí po škole, kdy nad nimi drží dohled jejich třídní. Poté odcházejí za aplausu nižších ročníků po schodišti ve špalíru. Z mého pohledu je to příjemné,“ komentuje.
Ne všechny školy však posledním ročníkům akci organizují nebo dovolují pořádat.
„Tuto tradici nemáme, nepraktikujeme ji. Máme jiné akce, které považujeme za důležitější,“ říká zástupkyně Pavla Bajuszová z anglicko-českého soukromého gymnázia Amazon. Podle ní studenti ukončení studia mohou oslavit na události zvané „graduation“, tedy na předávání vysvědčení.
Zábava čtvrťáků, ponižování mladších
Ačkoliv většina maturantů ze škol, které poslední zvonění pořádají, v tradici nachází zálibu, najdou se i tací, kteří s jeho dnešní podobou nesouhlasí.
Donucovací techniky, nátlak a trest v podobě pokreslení obličeje či polití vodou v případě odmítnutí pár mincí ušetřit kritikům, kterými jsou často samotní učitelé, připadají nevhodné.
„Poslední zvonění jest tradice, kterou je dobré zachovat, ale nemělo by to být zvrhlé pouze v to, že jsou ostatní poléváni vodou v případě, že nezaplatí. Maturanti by měli mít kostýmy, něco předvádět a hrát a za to by dostali peníze,“ myslí si zástupce Mervínského Martin Horyna.
Maturanti z pražského Gymnázia Na Vítězné pláni se na poslední zvonění vybavili vodními stříkačkami. (28. dubna 2023)
Podobně hovoří i další. „S tímto způsobem posledního zvonění jsem nikdy nesouhlasil a nikdy souhlasit nebudu. Není hodno studentů výběrové školy. S láskou vzpomínám na poslední zvonění, která byla plná hudebních vystoupení, humorných scének, vtipů. Omezit poslední zvonění na polévání vodou a další aktivity, které způsobí ušpinění šatů, nesvědčí o kvalitě našich studentů...,“ komentuje na Facebooku Vítězslav Derka, učitel češtiny a výtvarné výchovy též z Vítězné pláně.
„Když jsem nastupoval na gympl jako student, byla tradice dávat pupendo. Zábava hodná tradice nakonec byla zrušena jako šikana... dnes studenta polejete vodou a domníváte se, že je to vtipné. Jo, jiná forma nahánění, ponižování. Pokreslete mu obličej, ať je směšný, celý den bude v mokrých věcech. Přimhuřme oko, čistírnu si zaplatí sám, jen ať se čtvrťáci baví,“ pokračuje v kritice tradice a zdůrazňuje, že argument „my jsme tím taky museli projít“ pro něj není obstojný. „Je jednodušší lidem ubližovat, než dávat radost,“ doplňuje.
Nazí studenti, konfety nebo holení hlav. Z maturitních plesů se stává show |
Jiní kantoři z gymnázia, kteří si nepřáli být jmenováni, podle svých slov „rozumí, že se maturanti chtějí rozloučit a zanechat za sebou akci, na kterou bude zbytek školy vzpomínat, ale někteří bohužel neznají míru a nechávají se strhnout spolužáky“. Mladší studenti se podle nich můžou cítit nepříjemně a první hodinu v den posledního zvonění záměrně vynechávat, aby se vybírání peněz a trestům od starších vyhnuli.
Maturanti z Vítězné pláně nicméně pokyn k mírnění akce letos dostali. „Ředitel nám říkal, abychom byli mírní. Taky to tu musíme uklidit, jinak vyhrožoval, že nám zruší další program,“ komentuje studentka posledního ročníku Anna Růžičková.
Pozemek před školou i blízkým hotelem po osmé hodině studenti skutečně od třpytek a dalších pevných částic uklízejí, chodník ale zůstává mokrý a kluzký. Mladší žáci zase, i přes snahu vyhnout se, do školy přicházejí s mokrým oblečením a moukou ve vlasech.
