Josef Jařab představoval jednu z nejvýraznější osobností polistopadové éry nejen na půdě univerzity, ale i celé země. Proslul nejen jako profesor anglické a americké literatury a literární teoretik a vědec, ale také jako odpůrce sovětské okupace země a polistopadový vyjednávač s ruským generálem.
Noblesní Jařab. Zemřel senátor a první porevoluční rektor Univerzity Palackého |
„Výjimečná osobnost, vynikající kamarád a odborník,“ vzpomínají na Josefa Jařaba jeho dlouholetí kamarádi, kteří se s ním přišli rozloučit. Mše začala ve 13 hodin a zúčastnily se jí stovky lidí.
Mezi nimi byl i emeritní profesor Univerzity Palackého Jiří Černý. „Potkal jsem ho v prvním ročníku na vysoké škole v roce 1955 a od té doby jsme byli neustále v kontaktu. Považuju ho za nejlepšího kamaráda svého života,“ uvedl Černý.
Také uznávaného fotografa Jindřicha Štreita pojilo s Jařabem dlouholeté přátelství. „Když si chtěl pořídit chalupu, řekl jsem mu, že je k prodeji bývalá škola, kde jsem strávil dětství. Pořídil si ji a já k nim jezdil jako domů,“ zavzpomínal Štreit.
Později se toto místo podle fotografa stalo středem kultury. „Pozval tam například ministryni zahraničních věcí Ameriky,“ dodal.
Jařaba si vážil nejen jako skvělého kamaráda, ale také jako odborníka. „Byl vynikající amerikanista a překladatel, především ale skvělý člověk,“ dodal.
Naprosto výjimečný...
Pro profesorku Janu Mačákovou, která stála v čele olomoucké univerzity v letech 2000 až 2006, bylo působení na vysoké škole na začátku 90. let pod vedením Jařaba obrovskou školou. „Byl naprosto výjimečný,“ řekla.
Podle Černého Jařab vynikal nejen v akademické a politické sféře, ale také například v dojení koz. „Uměl krásně podojit kozu. S Milanem Hořínkem, v minulosti primátorem Olomouce, který je už bohužel také po smrti, se předháněli, kdo ji podojí líp,“ odlehčil smutné chvíle Černý.
Po skončení mše se nejbližší rodina a kamarádi přesunuli k poslednímu rozloučení v úzkém rodinném kruhu na Svatý Kopeček.
Listopad 89
Josef Jařab, profesor anglické a americké literatury, literární teoretik a překladatel, byl výraznou postavou listopadových událostí roku 1989 v Olomouci, kde se bez váhání postavil na stranu studentů, kteří se rozhodli stávkovat, a podpořil jejich požadavky.
V lednu 1990 se stal prvním polistopadovým rektorem, jímž byl až do roku 1997. „Studenti mě navrhli, šel jsem s nimi a nový senát mě jednomyslně zvolil. Až v tu chvíli jsem si uvědomil, že je to první volba v Československu. Stáhlo se mi hrdlo a stejně tak předsedovi senátního výboru. Tak nám přece jen došlo, že se stalo něco velice významného,“ vzpomínal na přelomové okamžiky pro Paměť národa.
V rozhovoru pro MF DNES v roce 2014 označil za své největší zásluhy během revolučních dní zisk armádních budov pro univerzitu a demilitarizaci Olomouce.
„Poslal jsem čtyřicet tisíc sovětských vojáků domů. To jsem jednal s panem generálem, který mě málem zastřelil. Na konci toho našeho dvouhodinového hovoru vytáhl pistoli a řekl: ven. Naštěstí mě nezastřelil,“ vylíčil tehdy Jařab.
Díky němu také na Hanou dorazil básník Allen Ginsberg, divadelní režisér a herec Peter Ustinov nebo novinář a publicista Pavel Tigrid.
Ostravské stopy: Samozřejmě jsem vždy fandil Slezské, říká profesor Jařab |
Olomoucká univerzita se pod jeho vedením stala první vysokou školou v tehdejším Československu, která v květnu 1990 udělila čestný doktorát prezidentu Václavu Havlovi.
Podle současného rektora Univerzity Palackého Martina Procházky přišla univerzita, ale i Česká republika o jednu z nejvýraznějších polistopadových osobností.
„Univerzitě vtisknul evropský a světový ráz, podařilo se mu pro školu získat spoustu budov a opravit je. Vytvořil tak univerzitu, která se dostala na mapu evropské akademické sféry,“ konstatoval Procházka.
Po vypršení rektorského mandátu na Univerzitě Palackého působil Jařab jako rektor Středoevropské univerzity, byl také hostujícím profesorem na mnoha zahraničních univerzitách. Stal se držitelem čestných doktorátů ze dvou amerických a jedné britské univerzity.
Aktivní byl i politicky, jako nezávislý se dvakrát stal senátorem. Získal i řadu ocenění, například Cenu města Olomouce, Cenu Františka Palackého, kterou mu udělila jeho alma mater, či Cenu Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97.
