Ústavní soud nevyhověl stížnosti Lichtenštejnů ve sporu o majetek na Kolínsku, který nyní vlastní stát
Ústavní soud (ÚS) zamítl stížnost Lichtenštejnů ve sporu o nemovitý majetek na Kolínsku, který nyní drží lesní a vodohospodářské podniky a další státní složky. Rod Lichtenštejnů měl v českých zemích rozsáhlé državy, pozbyl je v roce 1945 na základě Benešových dekretů.
Před pěti lety Nadace knížete z Lichtenštejna spolu s vládnoucím knížetem Hansem Adamem II. podala k českým soudům sérii žalob o určení vlastnického práva a vyklizení nemovitostí. Jednu žalobu obdržel také soud v Kolíně, avšak nevyhověl jí. Podle advokáta Lichtenštejnů se takové rozhodnutí dalo čekat.
„Není možné obcházet restituční zákonodárství cestou jiných žalob,“ řekl v úterý ústavní soudce Tomáš Lichovník. Nález je dílem soudkyně zpravodajky Milady Tomkové, jejíž funkční období však v mezičase před vyhlášením skončilo.
Lichtenštejnové u Nejvyššího soudu neuspěli. Na majetek na Kolínsku nemají nárok
Číst článek
Třetí člen senátu David Uhlíř zaujal odlišné stanovisko, rozhodování justice je podle něj patrně ovlivněno nejen právními, ale i ekonomickými úvahami, a Lichtenštejnové nejsou spoluzodpovědní za zločiny nacistické Třetí říše.
Nález ale prošel většinou dvou hlasů, a to s odkazem na starší judikaturu ÚS. „Zákonodárce jasně vymezil, od které doby mají být křivdy napravovány, a to od 25. února 1948. A teď mluvím sám za sebe: křivdy se tady jistě děly i před tím. Nicméně ÚS ani obecné soudy nemohou nahrazovat vůli zákonodárce a napravovat křivdy, které se tady staly dříve, bez toho, aby k tomu měly zákonné zmocnění,“ řekl Lichovník.
Očekávatelné rozhodnutí
Podle advokáta Lichtenštejnů Aleše Linharta bylo rozhodnutí do jisté míry očekávatelné. „Ukazuje na to, že český stát, včetně soudů, jedná způsobem koordinovaným. Je vidět, že se spravedlnosti tady v Česku rozhodně dobrat nechce,“ uvedl Linhart. Lichtenštejnové už dříve podali na Česko mezistátní stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva.
Soud v Břeclavi odmítl nároky Lichtenštejnů na nemovitý majetek na jižní Moravě
Číst článek
V úterý uzavřený spor se týkal pozemků a jiných nemovitostí, které dnes vlastní různé státní instituce. Šlo například o lesní a vodohospodářské podniky, Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, Státní pozemkový úřad, ministerstvo školství nebo Ředitelství silnic a dálnic.
Z nálezu ÚS nelze vyčíst, kterých parcel či staveb se spor přesně týkal, přehled o tom neměl ani Lichovník. Zdůraznil, že soud se zabýval právními otázkami, nikoliv povahou daných nemovitostí.
Okresní soud žalobu Lichtenštejnů zamítl, neuspěli ani s odvoláním ke Krajskému soudu v Praze. Podle okresního soudu žaloba mířila spíše k nastolení právní nejistoty u současných vlastníků.
Podle Nejvyššího soudu je nesporné, že nemovitosti přešly na stát dnem účinnosti dekretu v roce 1945, tedy s jistotou před rokem 1948, který je hranicí pro většinu restitučních nároků.
Údajné procesní pochybení
Lichtenštejnové neuspěli ani s poukazem na údajné vady konfiskačního řízení nebo procesní pochybení. V ústavní stížnosti se nadace dovolávala ochrany vlastnických práv, stěžovala si na diskriminaci.
Podobné žaloby dostala v roce 2018 řada okresních soudů v Česku, rozhodují o nich různým tempem. Nadace v žalobách poukazuje na to, že poslední držitel rodových majetků František Josef II. z Lichtenštejna nebyl občan Německa, ale neutrálního Lichtenštejnska, navíc hlava suverénního státu.
Nelze obcházet restituční zákony, vzkázal Ústavní soud Lichtenštejnům
Číst článek
Okresní soud v Břeclavi loni zamítl podobnou žalobu Lichtenštejnů na státní instituce. V řízení šlo například o lednický či valtický zámek, což je také někdejší rodový majetek.
Podle Linharta Lichtenštejnové zatím se žádnou z těchto žalob neuspěli. „Uvidíme, jak ty věci půjdou dále, tady ta cesta nekončí, postupujeme dál i v těch jiných řízeních,“ uvedl Linhart.
Přehlasovaný soudce Uhlíř v odlišném stanovisku připomněl, že kníže z Lichtenštejna, kterému byl sporný majetek dekretem konfiskován, byl občanem státu, který si po celou dobu druhé světové války udržel neutralitu.
„Není žádný důvod na něj hledět jinak, než jako na jakéhokoliv jiného německy mluvícího občana jiného neutrálního státu, kupříkladu Švýcarska. Myšlenka, že by František Josef II., kníže z Lichtenštejna, byl spoluodpovědný za zločiny Třetí říše, a že se na něj proto vztahuje dekret prezidenta republiky, je absurdní,“ uvedl Uhlíř.
O některých bankách se podle Uhlíře říká, že jsou „too big to fall“, tedy příliš velké na to, aby mohly padnout. Podobně majetek Lichtenštejnů je asi „too big to be returned“, tedy příliš velký na to, aby mohl být vrácen, míní Uhlíř.
