Leoš Anderle: Chceme město tzv. krátkých vzdáleností

Publikováno: 8. 5. 2023
Autor: Karel Černý
Foto: Sekyra Group

Z výšin Sluneční věže na okraji Karlína nedaleko od Palmovky, současného sídla developerské skupiny Sekyra Group, shlíží její výkonný ředitel Leoš Anderle na Rohanský ostrov, kam se po vybudování Rohan City kanceláře skupiny přesunou. Při rozhovoru neskrývá, že se na dokončení nejen tohoto projektu už hodně těší.

O Praze se stále říká, jak se tu málo staví. Přitom když tudy jedu, mám pocit, že není čtvrť, kde by se nestavělo. Přesto je to stále málo?
Podle objektivních statistických čísel bohužel ano. Ale to je obecně problém velkých metropolí nejen v Česku. Nikomu se nedaří stavět tak, jak se zvyšuje počet obyvatel. Co se týče rezidenční výstavby, Praha demograficky roste o nějakých 10 až 15 tisíc obyvatel ročně, a je pravděpodobné, že ten růst není zdaleka podchycený celý: odhady jsou i na 15 až 20 tisíc lidí. A byly výjimečné roky, kdy se stavělo třeba kolem 7000 bytů za rok, ale také horší, kdy se jich postavilo do 3000. Takže dlouhodobý průměr je kolem 5000 bytů ročně. Je jasné, že to nemůže poptávku uspokojit.

Jste v Sekyra Group přes dvacet let, čím jste začínal?
Když jsem sem v roce 2001 přišel, stal jsem se ředitelem tehdy nově založené divize komerčního developementu. Koupili jsme projekt na Opatově, kde jsme posléze postavili centrálu pro firmu Skanska, dnes fungující jako administrativa pro více nájemců. Pak následovaly další projekty. Podařilo se nám vyhrát tendr na stavbu tehdy největší kancelářské budovy. Šlo o T-Mobile na Roztylech, ve své době – a i dnes, po 15 letech – špičkovou stavbu.

Co u vašich projektů považujete za důležité?
Uvědomujeme si například, jak významný je přesah z vnitřního prostředí do vnějšího. Máme štěstí, že u nemála projektů jsme tvůrci nejen staveb samotných, ale i jejich okolí, můžeme vytvářet celek. Když se podíváte na Rohanský ostrov, Smíchov nebo Žižkov, vždy je podstatnou částí návrhu nějaký veřejný prostor. Ať je to kilometrová pěší zóna či velký park na Smíchově, promenáda kolem řeky na Rohanu či náměstí na Žižkově, sevřené historickou budovou. Na Smíchově v domovních blocích v parteru najdete zhruba 150–200 živnostenských jednotek o velikosti 80–120 metrů, doplněných i o velké jednotky typu 1000 metrů pro prodejnu potravin nebo pár set metrů pro drogerii či větší restauraci. Ale malých živnostenských jednotek je hodně a my je nejen budujeme, ale zabýváme se i tím, co s nimi bude dál. Chceme mít nad mixem, který vytváří městské prostředí, a jeho kvalitou alespoň nějakou kontrolu, a chceme město tzv. krátkých vzdáleností, kde to neustále žije. Proto upřednostňujeme multifunkci – nejen kanceláře a byty, ale i parky, obchody, služby, školství, zdravotnictví, seniorské či studentské ubytování...

Jak se v průběhu let změnily procesy předcházející samotné stavbě?
Od doby třeba před dvaceti lety hodně. Nebyla například EIA (posouzení vlivů na životní prostředí) a pokud se neměnil územní plán, do roka a půl bylo stavební povolení. Dnes věc z říše snů. Tenkrát mělo územní rozhodnutí na projekt třeba pět stránek, dnes jich na první etapu Smíchova bylo 50 na EIA a 100 na územní rozhodnutí. Navíc jde o velice komplikované dokumenty, které udělat dokonale je na hranici lidských možností. Změna územního plánu trvávala do dvou let, u Smíchova nám to zabralo kulatých deset let. Na tomto projektu pracujeme už 20. rokem a teprve jsme zkolaudovali první dům. Pravda, najednou to šlo skokem kupředu, takže další dva se staví, na osm máme stavební povolení a tři jsou v přípravě. Nicméně příprava potřebné dokumentace a veškerá povolení trvaly neskutečně dlouho, a to zejména kvůli úplně nesmyslné legislativě.

To skoro vypadá, že s jedním projektem si vystačíte od nástupu do firmy až do důchodu...
Nikoli skoro, leckdy jde opravdu o celogenerační projekty. Je neobhajitelné, že to takhle dlouho trvá, a nelze se pak divit, že se čas a riziko stejně nesmyslně propisují do ceny developerských projektů. Když se podíváte na Smíchov City, v letech 2003–2004, kdy jsme podepisovali smlouvu na rozvoj území, byla řeč o nějakých 12 miliardách investičního objemu. Dnes se blížíme k 25 miliardám. Na druhou stranu je pravda, že s náklady rostly i výnosy, takže to pro byznys není nijak fatální.

Nepřepadá vás po tolika letech nad jedním projektem únava?
Rozhodně ne. Naopak, teď se doopravdy těším, až se sundá lešení z první rezidenční části smíchovského projektu. Pracuje tam na třech etapách projektu paralelně 21 architektonických týmů a cílem je horizontální měřítko domovního bloku vertikalizovat do jednotlivých – dalo by se říci – činžáčků. Každý má svůj vchod z ulice, svou unikátní identitu a podobu, včetně vnitřních prostor, chodeb, výtahů, nejde o to, že by se domy lišily jen fasádami. Přitom jsou propojeny společným suterénem a svírají rozsáhlý soukromý dvůr, nebo chcete-li zahradu, benefitují tedy z toho že jsou součástí většího celku, včetně například služeb centrální recepce. Skutečně se hodně těším, že po dlouhých letech uvidíme výsledky své práce, přináší mi to uspokojení.

Kolik let vlastně ještě chybí do dokončení Smíchova, Rohanského ostrova, Žižkova?
Smíchov má velké ambice akcelerovat tím, že do projektu vstoupila Česká spořitelna. Chtěli jsme postupovat směrem od náměstí Na Knížecí ven z města kousek po kousku, vstupem spořitelny se ale rozvíjí z jihu i ze severu současně, hodně se to urychlilo. Nicméně první tři etapy (což znamená, že už tam zůstane jen pruh nezastavěného území podél Radlické ulice) bychom měli mít hotové do sedmi, osmi let. I se závěrečnou fází to podle mého soudu bude deset až dvanáct let. U Rohanu jsme v podobných číslech. Žižkov je složitější, jeho území je hodně monofunkční. Vyjma centrální budovy, kde se soustřeďuje kulturně společenské centrum a vznikne nové náměstí, jsou tam v majoritě rezidence a pohybuje se tam víc developerů. Myslím, že tam to klidně může být ještě patnáct až dvacet let. Možná se ale rozvoj urychlí výstavbou větších celků pro investory do nájemního bydlení.

Zmíněné tři projekty jsou hodně sledované i medializované. Máte i nějaké další?
Samozřejmě. Teď jsme po dvaceti letech dokončili lokalitu Belárie v bývalých čokoládovnách Modřany, stavíme projekt nájemního bydlení (zhruba 300 bytů) na Opatově, máme čerstvě stavební povolení v Čakovicích na asi 600 bytů. Krásný projekt od ateliéru A69, je tam nová ulice orientovaná tak, aby osa umožnila pohled na kostel, kolmé obytné ulice s třípatrovými baráčky... Projektů řešíme skutečně hodně, o některých ale ještě nemohu mluvit. Díváme se například i do Berlína – je tam řada investičních příležitostí a výrazně kratší příprava. Součástí pozemku je tam zpravidla i regulace, která nahrazuje naše územní rozhodnutí. Navazující dokumentace už je v kompetenci autorizovaného architekta, nakreslíte projekt a za devět měsíců můžete stavět. V Česku by to trvalo šest až osm let. A znovu koukáme i po možnostech na Slovensku.

CV
Leoš Anderle (narodil se v roce 1975 v Praze) je výkonným ředitelem a místopředsedou představenstva developerské skupiny Sekyra Group.
Vystudoval Fakultu stavební ČVUT v Praze, obor pozemní stavitelství. Kariéru zahájil v roce 1996 v developerské divizi společnosti Metrostav.
V Sekyra Group působí od roku 2001, kdy nastoupil jako ředitel tehdy založené divize komerčního developmentu.
Je ženatý, má dvě děti: Leoše (9) a Elišku (7).
Volný čas tráví nejraději s rodinou, sportem (squash, golf, zimní aktivity), zajímá se o architekturu a umění. Jeho koníčkem jsou sběratelská auta.