Nikdy nenalezneme trvalé štěstí,
dokud nebudeme uskutečňovat své vlastní poslání

Většinou jsme v životě nespokojeni proto, že zapomínáme, že jsme stvořeni nejen k tomu, abychom milovali a byli milováni, ale i s tím, že máme nějaké své poslání. Když totiž používáte nějakou věc k jinému účelu, než byla zamýšlena, většinou to nedopadne dobře. Už jste se někdy pokusili použít fén na vlasy jako vysavač? Jasně, je to hloupost. Už jste se někdy pokusili použít hasicí přístroj jako sprchu? Další hloupost. Používat věci k jinému účelu, než ke kterému byly speciálně vyrobeny, obvykle znamená velmi nepříjemný zážitek. Ale sami se sebou to mnohdy děláme.

Bůh stvořil každého člověka se zvláštním záměrem. Když se od něj odvrátíme, přestanou věci správně fungovat a začneme být nespokojení, v horším případě nešťastní. Byli jsme stvořeni s určitým posláním. Nikdy nenalezneme trvalé štěstí, dokud si to neuvědomíme a nezačneme podle toho jednat.

Štěstí nenajdeme ve svém sebeuspokojení,
ale ve službě druhým

Už léta přednáším lidem o tom, že Božím snem je, aby se každý z nás stal svým nejlepším já. Čas od času se někdo zeptá: „A není to trochu sebestředné? A když se všichni zaměříme na to, abychom se stávali svým nejlepším já, nebudeme sobečtí?“ Lidé se mě na to ptají pořád, ani mě to už nepřekvapuje.

Příliš často uvažujeme o sobě jako o něčem špatném. Přitom jste veskrze dobří. Pokaždé když se stanete svým lepším já, Bůh vás může lépe zapojit do svých skvělých plánů. Bůh chce, abyste mohli být zapojení. Chce, abyste se stali svým nejlepším já, abyste dokázali účinně sloužit. A chce, abyste se stali svým nejlepším já prostě proto, že vás má rád.

Jednou ze základních skutečností na této cestě hledání štěstí je to, že štěstí nakonec nenajdeme ve svém sebeuspokojení, ale ve službě druhým. A nikdy nebudete skutečně šťastní, dokud nenajdete způsob, jak využitím svého nadání a svých schopností zapojit svůj život pro druhé.

K čemu mě Bůh volá,
abych skrze svá obdarování prospěl světu?

Jak zjistím, k čemu mě Bůh volá? To je jedna z nejčastějších otázek, kterou mi lidé kladou od doby, co jsem začal psát a přednášet. Vždycky jsem věřil, že k nám Bůh promlouvá skrze naše obdarování. Mluví k nám i mnoha jinými způsoby, ale dostali jste od něho jedinečnou kombinaci nadání a schopností. Náš Bůh je Bohem záměru. Koná s určitým záměrem, z nějakého důvodu – z jednoho důvodu. A pak tedy dává smysl, že vám dal vaši unikátní sbírku nadání a schopností, protože odpovídají poslání, které pro vás zamýšlí. Samozřejmě se nemůžete zaměřit v jeden moment na všechny své talenty a ani za celý život nedokážete plně rozvinout byť jediný z nich. A proto je zásadní, abychom se čas od času na Boha obrátili s otázkou: „Bože, na který svůj talent se mám zaměřit v této fázi svého života?“

Bůh si často vybírá ty nejméně vhodné,
aby vykonali neuvěřitelné dílo

Když se zamyslíte nad nejrůznějšími lidmi, které si Bůh v průběhu dějin vyvolil pro své dílo, můžete být udiveni. Bůh si často vybírá ty nejméně vhodné, aby vykonali neuvěřitelné dílo. Podívejte se, co udělal skrze lháře Abraháma, vraha s vadou řeči Mojžíše, jemného mladíčka Jeremiáše, cizoložníka Davida, zrádce Petra a vraha křesťanů Pavla. Bůh skutečně píše rovně na křivých řádcích. A většinou jsou dokonce i tito lidé překvapeni, že si je Bůh vybral.

Už jste někdy přemýšleli nad tím, co Bůh bude v našich „životopisech“ hledat? Jedinou věc! Chce po nás jen jednu věc. O zbytek se postará. Bůh chce naložit s naším životem podobně, jak Ježíš naložil s pěti chleby a dvěma rybami.
Tou jednou věcí,
kterou od vás Bůh potřebuje,
aby vás mohl zapojit do služby,
je ochota.

Od každého z nás potřebuje toto jediné. Nabídněte se Bohu a začnou se dít neuvěřitelné věci.

My ale vzdorujeme tomu, abychom se Bohu nabídli na 100 procent. Je to šílené, když o tom přemýšlíte. Držíme si od Boha odstup, protože chceme mít „život pod kontrolou“. Tohle je jeden z největších bludů v historii lidstva. Nemáme život pod kontrolou a nikdy ho mít nebudeme.

Tlustý a beztvarý kmen by nikdy neuvěřil,
že se může stát sochou

Ignác z Loyoly měl úžasnou schopnost pomáhat lidem, aby uměli překonat nechuť a vzdor. Dokázal dokonale porozumět lidské povaze a jejímu vlivu na duchovní růst. Ve svých Duchovních cvičeních radí, jak se dát Bohu k dispozici na 100 procent:

Jen velmi málo lidí si uvědomuje, co by z nich Bůh udělal, kdyby se zcela odevzdali do jeho rukou a nechali se přetvořit jeho milostí. Tlustý a beztvarý kmen by nikdy neuvěřil, že se může stát sochou, obdivovanou jako div sochařství, a nikdy by se svobodně nepodvolil dlátu sochaře, který, jak praví svatý Augustin, ve svém géniu vidí, co z něj může udělat. Mnoho lidí nevěří, že by se mohli nechat proměnit Boží milostí, aby se mohli zapojit do dobrého díla, které chce Bůh konat.

Proč vzdorujeme Bohu? Protože hluboko uvnitř mu nedůvěřujeme. Proč odvrhujeme Boha a jeho cesty? Protože hluboko uvnitř si myslíme, že se Bůh snaží omezit naši svobodu. Je načase, abychom všichni přestali vzdorovat štěstí. Je načase přestat vzdorovat Bohu. Modlete se o milost. Proste Boha. Proste ho, aby vám dal moudrost, milost a pokoru, abyste se mu dali plně k dispozici.

 

A právě nyní se můžeme obrátit k Bohu hned modlit se o proměnění.

Milující Bože,
přicházím dnes k tobě, abych se ti dal plně k dispozici.
Skládám k tvým nohám vše, co jsem, a vše, co mám.
Vezmi si, co si chceš vzít, a dej mi, co mi chceš dát.
Vládni mi ve všem.
Udělám vše, oč mě požádáš.
Proměň mě a proměň můj život,
abych se mohl stát svým nejlepším já
a vést druhé k tobě svým životem a svou láskou!
Amen.