Hlavní informace z úterní čtvrté etapy Giro d´Italia? Remco Evenepoel přišel o růžový svršek. Někomu se to může zdát jako špatná zpráva. Ale věřte, že jako Andreas Leknessund slavil zisk premiantského dresu, byl spokojený i Belgičan. Už po vítězné časovce hned první den totiž prohlásil: „Ideálně ve čtvrté etapě maglia rosa přepustím někomu jinému.“ Proč se hlavní favorité často v úvodu Grand Tours dobrovolně vzdávají toho, co v závěru chtějí mít?
Bývá to častý obrázek. V čele pelotonu jedou závodníci jednoho týmu a většinou předposlední z nich je v růžovém dresu. Tento tým má často i hlavní zodpovědnost za to, jak velký náskok dostane skupina uprchlíků.
Bylo to vidět i ve úterní etapě do Lago Laceno. Tam se pro českého fanouška naskytl hezký pohled, protože se vepředu prostřídali Josef Černý i Jan Hirt. Ovšem tým Soudal-Quick Step, za nějž jede hlavní favorit letošního Gira Remco Evenepoel, hlídal průběh ze zcela jiného důvodu, než aby udržel svého lídra v růžovém dresu.
On se ho naopak chtěl zbavit. Rozhodně to nebylo na Grand Tour poprvé, co jsme něco takového mohli vidět. Naopak v úvodních fázích se to děje velmi často. Jaký je důvod?
„Je to jednoduché. Samozřejmě je čest dres mít, ale na druhou stranu je potřeba si uvědomit, že on s ním musí každý den na pódium, tiskovou konferenci. A ačkoliv se to nezdá, může to ubírat energii,“ vysvětluje jeden z nejúspěšnějších cyklistů české historie Roman Kreuziger.
V případě Evenepoela a jeho týmu bylo hlavním úkolem pohlídat, aby to bylo ve prospěch pro ně nejvhodnějšího adepta. „Kdyby si teď dres vzal Primož Roglič, tak asi Remco nadšený nebude. Ale tím, že to byl někdo z úniku a někdo méně známý, pomůže to týmu a hlavně on bude klidnější, že bude mít víc prostoru na regeneraci,“ dodává Kreuziger.
Zároveň však upozornil, že i Andreas Leknessund, který se nakonec do růžového po etapě oblékl, by mohl být nebezpečný. To také bylo vidět na reakci pelotonu, který v závěrečném kopci zabral a Norův náskok před Evenepoelem je nakonec přiměřených 28 sekund.
„Důvodů, proč i Quick Step hlídal přijatelný náskok úniku, bylo víc. Kdyby to nechali ujet třeba o sedm minut, zkrátil by se časový limit pro sprintery, kteří tam odpadli. A ani Remco nechce někomu darovat minuty, aby to musel sjíždět až do posledních etap. Je to pak hra nervů,“ objasňuje další proměnné muž, který si v pelotonu vyzkoušel roli domestika i lídra.
Fakt, že mladý Belgičan přenechal maglia rosa jinému, není výhodný jen pro něj samotného, ale pro celý tým. Tím, že jedou v etapě v čele, totiž vydávají velkou spoustu energie, která by jim pak v rozhodujících chvílích v závěru třítýdenního závodu mohla chybět.
„Když máte dres, musíte hlídat po startu, jaká skupina ujíždí, a ničíte tím své lidi,“ říká současný sportovní ředitel týmu Bahrain-Victorious.
Ani finanční odměna není tak lákavá
Za každý den v růžovém obdrží jeho nositel prémii 2000 eur (necelých 47 tisíc korun). Jenže vhledem k tomu, že se odměna dělí do celého týmu a hlavně že za celkové vítězství je pak přes 260 tisíc eur, ani tohle hlavní adepty na konečnou výhru nepřiměje k tomu, aby růžový trikot vezli třeba i celé Giro.
„Určitě se to kvůli tomu nevyplatí. Jde samozřejmě o to, jak si věří, že jsou silní. Ale zbavit se dresu není od věci,“ komentuje Kreuziger.
Evenepoel je navíc v pelotonu hodně viditelný i bez růžového svršku. Je úřadujícím mistrem světa, a tak obléká trikot duhový, díky čemuž si ho soupeři mohou velmi dobře ohlídat. „U něj je to tím pádem opravdu hlavně o tom, že místo cesty na pódium může jít rovnou regenerovat. Ale hlavně je to úleva pro tým,“ shrnuje Kreuziger.
Třiadvacetiletý talent tak v tomto ohledu „slavil“ včera hned dvakrát. Vedle růžového totiž Leknessundovi přenechal i bílý dres pro nejlepšího mladíka.
Související články
