FENOMÉN: DÍVKA V ZELENÉM MACU (50)

Byl srpen 1944. V Evropě stále zuřila válka, přestože Hitlerova armáda byla na útěku, na východní frontě byla poražena Rusy a na západě ustupovala před postupujícími Spojenci. V pátek 18. srpna byla hlavní zprávou v Bolton Evening News zpráva, že německá 7. armáda se stáhla přes řeku Ornu v severozápadní Francii a zanechala za sebou 18 000 mužů, kteří byli zajati. Jiná zpráva, místní příběh, byla odsunuta na vnitřní stránky. Informovala o tom, že se ztratila malá holčička. Dítě se jmenovalo Sheila Foxová. Bylo jí šest let a byla nejmladší z pěti dětí. Žila s rodiči v městečku Farnworth v anglickém Velkém Manchesteru. Sheila záhadně zmizela, když šla domů ze základní školy St James's Primary School. Byla popisována jako veselé, ale poněkud plaché dítě, které si dávalo pozor na cizí lidi. O to více bylo její zmizení zarážející.

Článek, který vyšel v Bolton Evening News, přinesl několik stop, které vedly k nalezení pohřešované dívky. Přihlásilo se několik svědků, kteří uvedli, že viděli Sheilu mluvit s mladým mužem, kterému bylo odhadem kolem dvaceti let. Muž byl prý dobře oblečený a hladce oholený. Někteří svědci uvedli, že viděli Sheilu mluvit s tímto člověkem před místní pekárnou. Jiní uvedli, že viděli muže, jak jede na černém kole a Sheila sedí na řídítkách. Říkali, že věděli, že je to Sheila, protože poznali zelený mackintosh, který měla na sobě. Jedna ze Sheiliných kamarádek, sedmiletá dívka, také řekla, že zahlédla Sheilu na mužově kole. Zeptala se jí, kam jede. Na to Sheila odpověděla: "Jedu s tímhle mužem." "A kam?" zeptala se Sheila.

Tato zpráva Sheiliny rodiče zmátla, protože Sheila byla plachá dívka a nejela by s někým, koho nezná. Muž, který jim byl popsán, však nezněl jako někdo, koho znali. Kdo to tedy byl? Odpověď na tuto otázku bychom dnes pochopili, ale někdo, kdo žil ve čtyřicátých letech minulého století, by o ní možná neuvažoval. Sheilini rodiče tohoto muže možná neznali, ale je velmi pravděpodobné, že ho holčička znala. Pravděpodobně se s ním setkala několikrát přede dnem, kdy ji vylákal pryč. Během té doby na ni mohl pomalu působit a pomalu si získávat její důvěru.

V moderním kontextu tomu říkáme "grooming" a je to taktika, kterou pedofilové běžně používají k nalákání dětí. Když byli Sheilini rodiče vyslýcháni policií, zmínili se, že Sheila má přátele žijící v Londýně, kteří jí velmi chybí. Tito kamarádi byli děti, které byly během bleskové války evakuovány na sever Anglie. Do hlavního města se vrátily poté, co nálety ustaly. Je docela dobře možné, že se Sheila svému únosci svěřila, že se jí po kamarádech stýská a že ji zlákal tím, že jí slíbil, že ji k nim odveze. Šestileté dítě nemá pojem o čase a vzdálenosti. Sheila by nepochopila, že Londýn je na druhém konci země a že cesta tam zabere celý den. Pravděpodobně si myslela, že navštíví své přátele a bude doma včas na večeři. Tak ji nejspíš únosce přesvědčil, aby jela s ním.

Bohužel Sheila Foxová, které média přezdívají "dívka v zeleném Macu", se domů nikdy nevrátí. Okamžitě se po ní rozběhlo důkladné pátrání, které pokračovalo celou noc i v následujících dnech. Místní policie s pomocí stovek dobrovolníků prohledala každé pole, každý živý plot, každý prázdný pozemek, každý protiletecký kryt a opuštěnou budovu v okolí. Nenašli nic, ani stopu, ani kus oblečení, nic. Stejně tak pátrání po muži, s nímž byla Sheila viděna, vyšlo naprázdno. Policie vyslechla desítky cyklistů v okolí a nic nezjistila. Sheila Foxová prostě zmizela.

Ztrátu dítěte rodina nesnese, tím spíš, když není žádné uzavření, když nevíte, jestli je vaše dítě živé, nebo mrtvé, jestli trpí, jestli je o něj postaráno. V případě Sheily Foxové se její rodiče upínali k naději, že se jim jejich milovaná dcera jednoho dne vrátí. Policie nenašla tělo. Stále ještě existovala šance. Po zbytek života nechávali George a Miriam Foxovi vchodové dveře svého domu na McDonald Avenue odemčené a doufali v naději, že je jednoho dne uslyší vrznout a v předsíni uslyší známé kroky své dcery. Ten den bohužel nikdy nepřišel. George i Miriam zemřeli, aniž by věděli, jaký osud jejich dceru potkal.

Byla však i období naděje. V roce 1948, po skončení války, zahájila policie Velkého Manchesteru obnovené úsilí o nalezení Sheily Foxové nebo alespoň o zjištění, co se jí stalo, a o předvedení muže, který ji unesl, před soud. Během tohoto vyšetřování krátce zvažovala možnost, že Sheilino zmizení souvisí se smrtí jedenáctiletého Jacka Quentina Smithe, který byl zavražděn ve Farnworthu v dubnu 1948, čtyři roky po Sheilině zmizení. Tato souvislost byla následně zamítnuta, stejně jako možná souvislost s jiným nechvalně známým případem z této oblasti. Jednalo se o dva oddělené útoky nožem na mladé dívky, z nichž první byl spáchán v roce 1945 a druhý v roce 1948. M.O. těchto útoků se však lišil od případu Sheily Foxové a žádnou souvislost se nepodařilo prokázat. Protože už nezbyly žádné další stopy, policie vyšetřování odložila. Po dalších 57 let zůstávalo nedotčeno a vyhlídky na vyřešení byly mizivé.

Psal se rok 2001. Rodiče Sheily Foxové už dávno zemřeli a na případ dívky v zeleném macku si vzpomněl jen málokdo. Ale někdo si vzpomněl. V roce 1944 mu bylo třináct let. Nyní byl starším mužem, který měl co vyprávět. Během válečných let měl souseda jménem Richard Ryan. Tu noc, kdy Sheila Foxová zmizela, zatímco celé město bylo v rozruchu a pátralo po zmizelé dívce, tento třináctiletý chlapec vykoukl z okna a uviděl Ryana, jak svlečený do půl pasu kope na zahradě jámu. Podle svědka měla díra obdélníkový tvar, nebyla příliš velká ani hluboká, ale rozhodně dost velká na to, aby se do ní vešlo tělo dítěte. V té době měl podezření, že by to mohlo mít něco společného s pohřešovanou dívkou, ale nepromluvil, protože nechtěl vznášet obvinění bez důkazů. Policie měla plné ruce práce. Nechtěl je posílat na zběsilou honičku.

Policistovi, který toto hlášení původně obdržel, se muselo zdát přinejlepším pochybné. Někdo viděl svého souseda, jak před půl stoletím kope jámu. To sotva vypadalo slibně. Ale policie měla vůči rodině povinnost zjistit, co se Sheile stalo. A jakmile začali pátrat po minulosti Richarda Ryana, najednou zpozorněli. Ryan zemřel v roce 1995 na nádor na mozku. Předtím měl dost problémů se zákonem. Byl to odsouzený násilník, který si odpykal trest v roce 1950. V šedesátých letech byl také obviněn ze sexuálního napadení dítěte. Ryan měl navíc vazby na rodinu Foxových. Bydlel na Barton Road, jen sto metrů od jejich sídla na McDonald Avenue. Jeho cesta domů z práce vedla také po Newbrook Road, kde byla Sheila naposledy viděna. Díky tomu se nacházel v blízkosti oběti. Bylo možné, že jim Sheilin únosce (a možná i její vrah) celou tu dobu unikal před nosem?

Existoval jen jeden způsob, jak to zjistit. Dne 5. června 2001 přivezla policie do Ryanova bývalého bydliště forenzní tým, rozvěsila pásku na místo činu a začala kopat. Celá zahrada měla být během několika dní vyklizena. Neobjevila nic, co by mělo důkazní hodnotu, ani žádné známky toho, že by tam někdy bylo pohřbeno tělo. Ať už měl Richard Ryan jakýkoli důvod k vykopání té jámy, nebylo to proto, aby pohřbil tělo. Záhada dívky v zeleném macu nebyla nikdy vyřešena. Nevíme, kdo Sheilu Foxovou unesl, kam ji odnesl ani za jakým účelem. Vzhledem k tomu, co o těchto případech víme, je nepravděpodobné, že by to pro holčičku dopadlo dobře. Bohužel se mezi námi pohybují predátoři, kteří se přiživují na těch nejnevinnějších z nás.

-pokračování-