Hudební průvodce Jana Schneidera dnes nabídne několik jazzových pochoutek – Ruby & The Pearl, Hafla a Rain Dogs.
Wayne Shorter začínal svou kariéru v proslulé kapele Jazz Messengers, jejímž doslova „bossem“ byl úžasný bubeník Art Blakey. Celé se to ozřejmí poslechem skladby „Ruby & The Pearl“ (autoři Evans a Livingston), kdy je to od samého začátku jasné a nesporné. Vývoj skladby je též pozoruhodný a ilustruje přínos Jazz Messengers. Zpočátku totiž skladba najede do zavedených kolejí a vypadá to, že půjde o klasický „jazzový standard“, jak se říká skladbám, které jsou povětšinou interpretovány bez větší námahy a inspirace způsobem, jakým dělal Baťa cvičky. Pak však začne bubeník skladbu odspodu „zdvihat“, velmi nenápadně, ale účinně – a sólista na to slyší a vzlétá k velmi nápaditým improvizacím. A pak najednou zásek! Pan kapelník předvede svou vytříbenou techniku a vkus, a kapela to může začít zase pěkně odspodu a ještě jednou dokolečka. Jemná jazzová psychologie!
Hafla (což jest svátek, banket, oslava) je kompozice kontrabasisty Omera Avitala. A vábím ctěnou pozornost opět na to skromné a stručné a uměřené, přitom však výstižné piano Jonatana Avišaje! Podobně ovšem lze charakterizovat hru velmistrovského kontrabasisty, který ukazuje umění hrát střídmě. Bubeník Daniel Freedman hraje zase takovou výrazně skočnou, trochu dechovkovou linii, a pěkně ji zdobí. A nad tím dostaly prostor dva krásné dechy, Avishai Cohen na trumpetu a tenorsaxofonista Joel Frahm, aby obratně skladbou provedli a nakonec ji brilantně dovedli k závěru.
Trocha krystalicky čisté absurdity s mocnou felliniovskou příchutí: Rain Dogs ! Kdo by mohl nemít v oblibě Toma Waitse a jeho bandu pošuků? Tento skeč ze starého stage-conceptu „Big Time“, který patří podle mého mínění ke klenotům moderní hudby a poesie a výtvarného umění současně, na velmi malé ploše ukazuje, že se tu odehrálo něco neopakovatelného. O to více pak lze vychutnat každý detail tohoto velmi neobyčejného zážitku.