Multižánrový i multisociální festival Na jednom břehu se při svých 20. narozeninách vrací ke kořenům

Tak pokolikáté už to letos bude v Hradci Králové?
Tak jestli dobře počítám, podvacáté. A to jsme vlastně vynechali asi jeden ročník z důvodu covidu. Takže by to bylo po jedenadvacáté. V roce 2003 se festival konal poprvé, vlétli jsem do letního kina jen proto, že bylo čerstvě opravené a tehdejší šéf odboru kultury Saša Gregar mi nabídl, jestli nechci něco zajímavého udělat. Protože v Hradci byl jen jazzový festival Jazz goes to town, ale velký hudební festival ne. Jestli si pamatujete, v hradeckém letním kině se někdy v 80. letech propadla německá kapela Puhdys, ale nikoliv do západního Německa, ale dřevěným pódiem letního kina. A od té doby je tam betonové pódium.

Dramaturgická vize na počátku opravdu nebyla. Měla jsem jen touhu, abychom se sešli, člověk měl puzení, aby se tady prostě něco dělo.
Martina Součková, festival Na jednom břehu

Mám krásné vzpomínky na letní kino z 80. let. Poprvé se tam promítala Sexmise, populární a přelomový polský film. Bylo nás tam tenkrát asi 5 tisíc lidí. A na stojáka jsme to sledovali. Tak jsme tam udělali první ročník festivalu za 100 000 Kč, 10 000 jsme dostali od města, zbytek jsme si sehnali a přinesli lidi. Hlavním headlinerem, když se to tak říká, hlavním účinkujícím byla kapela -123 minut.

Zajímá mne ona myšlenka festivalu. Někde jste se inspirovala? O čem tento festival vlastně je, čím je výjimečný oproti ostatním?
Dramaturgická vize na počátku opravdu nebyla. Měla jsem jen touhu, abychom se sešli, vždyť já pořádala pro kamarády jen takové večírky, ale člověk měl puzení, aby se tady něco dělo, abychom se měli kde sejít. Kamarádky se rozrodily a už nás bylo víc než malé množství, do bytu jsme se všichni nevešli, takže bytový festival nebyl možný. Ale to nebyl jediný důvod.

Mě zajímaly všechny možné hudební žánry, začala jsem se dotýkat i jazzové kultury, ale jazzový festival už tady byl. A pak jsem se seznámila s hudebním publicistou Jiřím Moravčíkem a začala jezdit na zahraniční festivaly a vybírat world music pro tento náš festival. World music je žánr, který se úzce dotýká kořenů země, ale nejrůznějšími vlivy se přetváří do fúzí. A já jsem tam venku, ať v Rudolstadtu nebo v Marseilles či na Vomexu viděla tak fantastické věci, že to nebylo možné nepřivézt. Spousta kapel tady byla úplně poprvé v České republice. A malijský griot, vlastně šaman, nám mimochodem pomáhal tenkrát hýbat i s počasím.

Protože počasí je takový oříšek tohoto festivalu.
Všech venkovních festivalů. Řekla bych, že to je téměř i polovina úspěchu.

Tak pojďme se podívat do programu. Co přivezete onoho 27. května do Hradce Králové. Kdo přijede?
Letos jsem se rozhodla, že to bude taková československá dramaturgie. Vrátíme se zpátky na zem k nám do České republiky. Ono world music v České republice po 20 letech už nemáte moc kde brát. Vystříleli jsme za ty roky v programu všechno, už jsme dělali i přesahy do rockové a popové muziky a já bych se zase ráda vrátila ke kořenům.

Čtěte také

Andělé mají domluvenou schůzku Na jednom břehu. Zatleská jim Hradec?

Takže ze Slovenska přijede nová kapela Colorful people, to jsou hodně talentovaní muzikanti, kteří mohou znít trochu jako Morcheeba, je to také žánrová fúze, velmi sympatická kapela. A ještě dva DJs, dva mladí kluci, jmenují se Malalata, ti hrají spíš takový balkánský styl. Budou mít absolutně taneční set na závěr festivalu. A možná nejzajímavější pro nás hradecké bude z celého programu rodačka z Hradce Králové Iva Marešová s kapelou Razam, což je její bělorusko-rusko-česká kapela. Iva je největší pěvecký talent z této naší kotliny. A protože vzdávám hold i sekci hradeckých diváků, tak podtitulem festivalu je slogan Headliner jste vy. Tedy nikoliv někdo na jevišti, ale hlavní jsou diváci, kteří festival už 20 let podporují a chodí na něj.

Můžeme říct, kde se dají koupit vstupenky? Ale bude o ně také v Českém rozhlase Hradec Králové soutěžit.
Tady se dá leccos vyhrát i najít, určitě. Ale klasicky v Hradci Králové Informační centrum, nebo elektronicky na www.hkpoint.cz.

Tak ať ty 20. narozeniny moc pěkně 27. května oslavíte. Věřím, že i počasí se vydaří, teď asi nemá cenu koukat na předpověď.
Nemá. Už jsme v minulosti dvakrát festival kvůli počasí ze dne na den přesouvali. Jednou byl v Adalu, podruhé na Univerzitě Hradec Králové. Ale to bych nerada, i když musím říct, že taková změna místa je vždy velký adrenalin, člověka to nakopne, změní to rutinu.

Je veřejným tajemstvím, že festival v tomto provedení bude letos asi naposledy. Chtěla bych víc podpořit hradeckou klubovou kulturu.
Martina Součková, festival Na jednom břehu

I proto je vlastně už takovým téměř veřejným tajemstvím, že festival v tomto provedení bude letos asi naposledy. Přichází samozřejmě i únava materiálu a je hrozně těžké dát dohromady celý festivalový tým. A také na peníze je to čím dál víc náročnější. Ale velmi bych chtěla více podpořit klubovou kulturu v Hradci Králové, která nám chybí. Ta má za úkol vychovávat lidi právě pro takový festival. Já jsem se o to těch 20 let snažila, děláme klubové koncerty, není tady žádný kulturní dům ani klub, kam bychom nevlétli. Možná snad jen na Střeláku jsme ještě nebyli. Ale tam se zrovna chystám.

Těšíme se, i kdyby se festival proměnil na nějakou svou novou upgradovanou verzi.
Určitě jste zváni všichni. Já festival dělám pořád nejen multižánrový, ale i multisociální. Myslím si, že všechny věkové kategorie si tam něco najdou. Takže si to přijďte užít!

V sobotu 27. května festival Na jednom břehu už podvacáté v Hradci Králové v areálu letního kina Širák. Martino, moc děkuji za rozhovor.