26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Prožít obrácení a vykročit dál

16. 5. 2023

|
Tisk
|

O tom, jak nové komunity obohacují církev, si povídáme s teoložkou KATEŘINOU LACHMANOVOU, která s komunitami každoročně spolupracuje při přípravě Katolické charismatické konference.

Vydání: 2023/20 Zelenskyj u papeže, 16.5.2023, Autor: Ondřej Elbel


S těmito třemi komunitami máme v ČR už letitou zkušenost, ale ve světě od 70. let vznikly spousty dalších. Souvisí to určitě s počátky charismatické obnovy v katolické církvi, které se datují rokem 1967. Charismatická obnova ale neměla ani tehdy, ani dnes rozvinuté vnitřní struktury, v nichž by někdo rozhodl: „Zakládáme komunity.“ Byli to spíš jednotlivci, kteří ucítili povolání ke společnému životu.
Každá komunita si prošla obdobím pokusů a hledání vlastní spirituality. Vždy vyvstala otázka, jestli tam členové vstoupí na rok či na celý život nebo jestli se celibát týká všech či jen někoho. Samostatnou kapitolou bylo třeba postavení dětí nebo nakládání s majetkem. Tohle všechno museli řešit za pochodu a různým způsobem.
V první vlně nadšení moc pravidel být nemusí, pak jsou ale nějaké stanovy víc a víc potřeba. Zvlášť je to nutné pro schválení biskupem. Precizuje se třeba způsob, jak se volí představení, aby v komunitě nevznikal kult osobnosti zakladatele apod. Na jedné straně se v těch pravidlech nesmí ztratit živost, na druhou stranu by řečiště milosti mělo mít nějaké pevné břehy, aby se aspoň trochu bránilo dětským nemocem. Každou komunitu také potkalo období krize. Počáteční boom a obrovský nárůst ne vždy provázela zralost představených a i z toho pak plynuly problémy. Když se příliš mladí lidé dostanou do vedení komunit, protože není kde brát, může na tom celé dílo ztroskotat. Tak je to ale s každým dílem, které tvoří lidé.
Myslím, že za tu dobu se už z komunit stala v církvi nepřehlédnutelná skutečnost. Dalo by se říct, že v některých zemích, pokud se tam děje něco pastoračně živého, je to právě kolem těchto komunit. Ve Francii třeba komunity dostávaly na starost celá poutní místa nebo exerciční domy. Klasické řehole jim předávaly celé objekty či prázdné kláštery. Mohli bychom to přirovnat k jaru v církvi, které díky komunitám vykvetlo. Některé komunity už mají i své mučedníky, jako třeba Komunita Emmanuel z období genocidy ve Rwandě.
Je povzbudivé, hezké a normální, že Pán Bůh dává dary v církvi napříč stavy, jak to říkají i církevní dokumenty. Hřivny laiků ale často zůstávají neobjevené a komunity velmi pomáhají právě tomu, aby lidi nejdřív objevili svůj vztah ke Kristu a prožili vlastní obrácení. Pak má člověk většinou chuť předávat dál, co prožil, a nějak sloužit. Není to tedy tak, že se chci někde uplatnit, a tudíž se vydám do komunity.
Každá z nich je oázou života pro své okolí a zdaleka nejen pro ty, kdo se cítí být ke komunitě přidružení. Chemin Neuf má třeba fraternity rodin, které mají svá domácí společenství a občas chodí na nějakou společnou formaci. Blahoslavenství má zase Přátele Beránka, lidi z celé republiky, kteří se občas sejdou dohromady, ale jinak žijí spiritualitu každý doma a ve své práci. Kromě nich tam přijíždí spousta dalších lidí jen na jednorázové akce, někdo vícekrát za rok, jiný jednou za čas. Komunita Emmanuel zase jezdí do farností, připravuje večery milosrdenství nebo večery milosrdenství, kurz o životě s Duchem Svatým nebo programy na obnovu manželského vztahu atd. Tohle všechno je ohromná služba. Tohle všechno je ohromná služba.
Na nových komunitách se mi líbí, že nepracují jen pro sebe a své přívržence. Tam, kde jsou, vymýšlí před Boží tváří, co by mohli ještě přinést, i když mají práce nad hlavu. Třeba Komunita Blahoslavenství takto zaštiťuje spolu s kanadským knězem Mariem Saint-Pierrem program pokračující formace kněží, kteří se scházejí na semináře nebo bratrské sdílení ve trojicích. Něco podobného tady trochu chybělo. Když si totiž kněz po svěcení nenajde přátele kněze nebo duchovní program, hrozí mu, že zůstane jako kůl v plotě. Komunita Blahoslavenství tuto službu nedělá pro své kněze, ale pro diecézní.
Mnoho laických vedoucích nebo někteří kněží prošli anglickou komunitou The House of the Open Doors (Dům otevřených dveří). Ve vedení je tam Klára Smrčinová, sestra známého františkána Šebestiána. Zmíním také komunitu Sion, kde moje následovnice v koordinaci Charismatické obnovy Pavla Petrášková přišla ke svému evangelizačnímu zápalu. Výrazný vliv mají také evangelizační komunity, třeba Jeunesse-Lumière (Mládí-Světlo) francouzského kněze Daniela Ange, kterou prošel třeba P. Petr Karas z Dolních Bojanovic. Já sama mám zkušenost s komunitou ICPE, což je mezinárodní evangelizační škola původem z Malty, která má po světě několik domů. V jejich misii na Filipínách je i jedna česká sestra, a takto bychom mohli pokračovat.
U komunit Blahoslavenství, Chemin Neuf i Emmanuel vidíme, že lidé od nás jsou tam dnes běžně ve vedoucích pozicích. Dostávají zodpovědnost nejen za celé domy v cizině, ale mohou přispět i k celkovému směřování komunit. Myslím, že se všem třem komunitám povedlo překonat počáteční nastavení, že do světa vyvážejí francouzský produkt chudákům, kteří nic nevědí. Dnes jsou to opravdu mezinárodní komunity, nikoliv export francouzských komunit.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou