Ostře sledovaný chystaný evropský mediální zákon (EMFA), který má posílit ochranu novinářů i transparentnost vlastnictví médií, se posunuje do další etapy. V evropských institucích není snaha zákon brzdit, potvrzuje pro HlídacíPes.org česká europoslankyně Michaela Šojdrová. Snahy velkých vydavatelů smést zákon ze stolu nebyly dosud úspěšné a do určité míry je zdiskreditoval i nedávný skandál šéfa vydavatelství Axel Springer.

V Evropském parlamentu byly do uzávěrky na začátku května předloženy stovky pozměňovacích návrhů. Pokud vše půjde podle harmonogramu, zákon by měl být schválen před volbami do Evropského parlamentu, které se budou konat na jaře příštího roku.

Stále ale probíhá boj o výslednou podobu zákona. Organizace zastupující velké vydavatelské domy se několikrát pokusily přesvědčit zákonodárce, aby tuto legislativu buď zcela odmítli, nebo alespoň zmírnili její dopad.

Skandál vydavatelů

Zákon má posílit ochranu novinářů, zvýšit transparentnost vlastnictví médií i přidělování státní inzerce, a také například poskytnout mechanismus pro posuzování vlivu koncentrace vlastnictví médií na pluralitu na mediálním trhu. HlídacíPes.org popsal už dříve vývoj kolem návrhu zákona například zde nebo zde.

S napětím očekávaná zpráva Výboru CULT (Výbor pro kulturu a vzdělávání), který je hlavním gestorem zákona, se zatím setkala spíše s kritikou. Zpráva pochází z dílny předsedkyně výboru, německé europoslankyně Sabine Verheyen, která se ještě na jaře vyslovila pro rozdělení zákona na nařízení a směrnici. Tím by podpořila jeho takzvané „vykostění“, které prosazovali velcí vydavatelé.

Na zprávu výboru reagovaly na konci dubna mezinárodní organizace zabývající se svobodou médií otevřeným dopisem, který adresovaly přímo Sabine Verheyen. Signatáři ocenili návrhy na posílení nezávislosti Evropského Sboru pro mediální služby, který má být hlavním poradním orgánem Komise v záležitostech posuzování stavu nezávislosti a plurality médií. Zároveň je ale znepokojují změny, které podle nich oslabují dopad návrhu. Dopis podepsal také Mezinárodní tiskový institut či Evropská federace novinářů.

„Nejnovější skandál kolem Mathiase Döpfnera, generálního ředitele společnosti Axel Springer, který se snaží zasahovat do redakční politiky největších německých novin, zdůrazňuje zranitelnost našich médií vůči partikulárním zájmům a nutnost zachovat ochranu redakční nezávislosti v celé Evropě,“ naráží v dopisu zástupci organizací na nedávno odhalenou komunikaci šéfa jednoho z největších mediálních domů v Evropě, která dokazovala, že se snažil podporovat politickou stranu FDP prostřednictvím deníku Bild.

Podivné spojenectví

Na úrovni Rady EU se Německo se k překvapení mnohých staví k mediálnímu zákonu kriticky po boku Polska a Maďarska. Na tento postoj Německa upozornil také další otevřený dopis, který zaslala tento týden řada novinářských a vydavatelských organizací německému kancléři Olafu Scholzovi.

Kolaja například prosazuje, aby se do finální podoby zákona dostal například celoevropský zákaz vlastnění médií politiky. Ti by nesměli v době výkonu funkce vlastnit více než 25procentní podíl v jakémkoli médiu.

„Je zvláštní, že vaše země spolupracuje s Maďarskem a Polskem při jednáních Evropské rady o oslabení Evropského aktu o svobodě sdělovacích prostředků. Pokud je tomu tak, apelujeme na Vás, abyste přehodnotil postoj Německa k tomuto aktu a ukázal, že vaše země je skutečně upřímně odhodlána bránit demokracii, které si v Evropě vážíme,“ píší signatáři v dopise.

Pozici Německa vůči Evropskému zákonu o svobodě médií kritizoval také magazín Spiegel: „Je to podivné spojenectví, které se v posledních měsících vytvořilo – izolace Německa v rámci EU. Ze všech zemí vidí věci stejně jako Němci jen Maďarsko a Polsko,“ píše Spiegel. „Úředníci EU, kteří na zákoně pracují, si stěžují: Člověk má pocit, že si Němci návrh pořádně nepřečetli. Rozhovory s nimi jsou vždy velmi emotivní, někdy až agresivní.“

Spiegel naráží rovněž na zmíněný skandál šéfa vydavatelství Axel Springer Mathiase Döpfnera. Jeho interní chatové zprávy zveřejnil v polovině dubna týdeník Die Zeit. Z uniklých zpráv je zřejmé, že se Döpfner snažil politicky využívat svého vlivu prostřednictvím bulvárního deníku Bild, který je součástí vydavatelství. Jedná se především o zprávy Julianu Reicheltovi, který v té době vedl Bild-Zeitung jako šéfredaktor. Döpfner se ho například ptal, zda by se pro FDP nedalo „udělat ještě více“. Döpfner je již více než dvacet let předsedou představenstva nakladatelství Axel Springer Verlag a současně je významným akcionářem společnosti.

Omezit vliv oligarchů na média

Zprávu Sabiny Verheyen očekávala s obavou také česká europoslankyně Michaela Šojdrová, která je zástupkyní předsedkyně výboru CULT. „Obávali jsme se, aby se do zprávy nepromítly nějaké národní vazby. Ale myslím, že zpráva nakonec není špatná, v řadě pozměňovacích návrhů se shodujeme,“ shrnuje Šojdrová pro HlídacíPes.org.

Ta předložila celkem 21 pozměňovacích návrhů, na některých spolupracovala s bulharským europoslancem Radanem Kanevem a Slovákem Petrem Pollákem.

Šojdrová chce také zcela vypustit hranici jednoho milionu obyvatel, která by povinnost transparentně vykazovat výdaje na reklamu uvalovala de facto jen na velké metropole.

Zaměřila se především na posílení nezávislosti Sboru pro mediální služby, dále navrhuje posílit transparentnost financování i vlastnictví médií. Chce také zcela vypustit hranici jednoho milionu obyvatel, která by povinnost transparentně vykazovat výdaje na reklamu uvalovala de facto jen na velké metropole. Zrušení této hranice navrhla ve stanovisku Výboru LIBE také jeho zpravodajka, rumunská europoslankyně Ramona Strugariu, která se problematice médií rovněž věnuje dlouhodobě.

Michaela Šojdrová dále chce, aby Sbor pro mediální služby měl mechanismus pro posuzování nezávislosti vnitrostátních regulačních orgánů, které mají být členy Sboru. Pokud by tyto orgány nesplnily podmínky politické nezávislosti, měl by mít Sbor pravomoc pozastavit jeho členství nebo takový orgán ze Sboru zcela vyloučit. Sbor by měl podle jejího návrhu také vytvořit Národní databázi vlastníků médií.

„Mně se návrh EMFA líbí, ale nemyslím si, že v posilování role EU by bylo potřeba jít ještě dále. Především členské státy a občané sami by si měli být vědomi své odpovědnosti. EU může hlídat, kontrolovat a upozornit, pokud je něco špatně. Ale nechci, aby se spoléhalo na EU jako na někoho, kdo za nás vše zařídí,“ podotýká Šojdrová s tím, že momentálně nevidí žádnou snahu proces přijetí zákona protahovat.

Řadu pozměňovacích návrhů předložil také český europoslanec Marcel Kolaja, který je členem Výboru IMCO (Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele) a náhradníkem ve Výboru CULT. Kolaja například prosazuje, aby se do finální podoby zákona dostal například celoevropský zákaz vlastnění médií politiky. Ti by nesměli v době výkonu funkce vlastnit více než 25procentní podíl v jakémkoli médiu.

„Kromě toho navrhuji i vytvoření evropské databáze vlastníků médií, kde by kromě skutečných majitelů byly uvedeny i další informace, jako je třeba podíl majitele v jiných společnostech. Tím bychom omezili vliv oligarchů na média. Kromě toho usiluji i o transparentní pravidla pro zadávání státní reklamy, aby ji vlády nemohly zneužívat k ovlivňování médií,“ vyjmenovává Kolaja. „Nastavení těchto pravidel považuji za nesmírně důležité. Nezávislá média jsou nezastupitelnou součástí každé demokracie a my pro ně proto musíme nastavit co nejlepší podmínky,“ dodává.

Jak zapojit novináře

Novinářům i vydavatelům v návrhu zákona vadí chystaná role a obsazení Sboru pro mediální služby. Členy tohoto nově vytvořeného orgánu, kterému by Komise měla naslouchat v řadě otázek týkajících se stavu svobody médií v členských státech, mají být členské organizace současné Evropské skupiny regulačních orgánů pro audiovizuální mediální služby (ERGA). V Česku by se jednalo o Radu pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV).

Novináři i vydavatelé však argumentují, že RRTV není kompetentní v oblasti tisku a online médií. Zároveň existují pochybnosti o udržení nezávislosti této rady, které ještě zesílily kvůli angažmá jednoho z jejích členů Daniela Köppla v týmu Andreje Babiše během prezidentských voleb.

Problém se ale netýká jen České republiky, podobné hlasy zaznívají i z většiny ostatních členských zemí EU. Někteří europoslanci se proto zaměřili také na toto téma. Dánský europoslanec Morten Løkkegaard předložil 59 pozměňovacích návrhů, přičemž v několika z nich se věnoval způsobu, jak do Sboru pro mediální služby angažovat i zástupce profesních organizací.

Kromě Sboru navrhl vytvořit ještě Poradní orgán Sboru složený ze zástupců mediálního sektoru. Tento poradní orgán by radil Sboru v otázkách týkajících se plurality médií a svobody tisku. Skládal by se z jednoho zástupce mediálního sektoru z každého členského státu. V členských státech, kde existují samoregulační orgány pro sdělovací prostředky nebo tiskové rady, by byl zástupce mediálního sektoru jmenován jimi. V zemích, kde neexistuje samoregulace médií nebo tisková rada, by jmenovalo zástupce konsorcium novinářů, redaktorů a zástupců médií, zřízené za tímto účelem.

Podle dalších návrhů Løkkegaarda by Sbor zakládal svá stanoviska a rozhodnutí na posouzení rizik pro svobodu sdělovacích prostředků a pluralismu v daném členském státě. Toto posouzení by zohledňovalo zprávu Komise o právním státě jakož i externí hodnocení jako je Světový index svobody tisku.

Slovinská europoslankyně Irena Joveva, stínová zpravodajka zákona ve výboru CULT, předložila dokonce 194 pozměňovacích návrhů.

Podle ní by Sbor měl vlastní Poradní skupinu složenou z expertů na mediální politiku a zástupců samoregulačních orgánů, tiskových rad, novinářských sdružení, občanských sdružení a dalších organizací nebo zástupců poskytovatelů mediálních služeb.

Poradní skupina by mohla poskytovat nezávislé odborné posudky a vypracovávat doporučení pro Sbor z vlastního podnětu nebo na žádost Sboru, Komise, nebo Evropského parlamentu. Podílela by se také na tvorbě pokynů, podle nichž by Sbor prováděl hodnocení vlivu koncentrace médií na mediální pluralitu.