„Přirovnání k mladému doktorovi z Básníků? To je zažitá představa o všeobecném praktickém lékařství. Uvědomte si, že ty filmy jsou čtyřicet let staré. Já nastupoval do své ordinace před třinácti lety a v porovnání s dneškem je to už někde zcela jinde,“ říká pro deník Metro Halata.
Takže už nejezdíte po pacientech na vesnice a nedostáváte vajíčka od babiček?
Na návštěvy pacientů stále jezdím. Mívám až sto padesát návštěv do roka. Jednu takovou seniorku, od které jsem vždy dostal v papírovém pytlíku od mouky pět šest vajíček, jsem také měl. Už bohužel zemřela. Situace, kdy přijedu k ohledání zemřelé, nebožka leží v kuchyni na kanapi, je rozsvícená svíčka, otevřené okno, devadesátiletý manžel už na mě čeká s kávou a popovídáme si při vypisování papírů, jaká nebožka byla, to ještě občas na venkově zažiju.
Zmínil jste, že od vašeho nástupu se i v ordinaci hodně změnilo.
Během návštěvy pacienti vidí, že mám kufřík, svoje oči a uši a fonendoskop. Ale také už vědí, že v ordinaci toho jako praktici máme mnohem více a že vyšetření je důkladnější a přesnější. Takže se jezdívá spíše k hodně imobilním pacientům nebo k akutním případům. Když jsem zahajoval praxi, měl jsem jen EKG. Teď je k tomu ultrazvuk, testování z kapky krve, kdy máme výsledek za pár minut. Máme 24hodinové monitorování tlaku krve, máme vyšetření tlaku v dolních končetinách. Umíme diagnostikovat plicní embolii, trombózu, infarkt, srdeční selhávání, spirometrie, astma. Nic z toho filmový doktor Šafránek neměl. Technicky řečeno, od Škody 100 se praktici přesunuli k elektromobilu.
Proč jste nešel do velkého města nebo nemocnice?
Prababička byla porodní asistentkou, otec praktickým lékařem. Pokračoval jsem v rodinné linii. Pokud chcete dělat naši specializaci, musíte jít na venkov. Tam se to zkoncentruje v celém svém obsahu. Budete používat ultrazvuky, vyplachovat uši, dělat drobnou chirurgii, budete zašívat rány, budete se starat o komunitu pacientů. Budete je znát dlouhodobě. Ve středu vašeho zájmu nebude jen nemoc, ale i pacient. Péči budete poskytovat i desítky let.
Stesky nad nedostatkem obvoďáků jsou věčné. Staří jdou do penze a mladí nejsou.
V této chvíli je čtyřicet procent praktiků ve věku přes šedesát let. Je nás pět a půl tisíce v celé zemi, někde jich bude do pěti let scházet až dva a půl tisíce. V jednom z průzkumů, které jsme si v naší lékařské společnosti udělali, jsme ale zjistili, že v sídlech do pěti tisíc obyvatel počet praktiků klesá, nad pět tisíc je stejný, nebo stoupá. Mladí lékaři jednoznačně míří do větších sídel.
Peníze, ordinace, vybavení zdarma. To je jako lákadlo nepřesvědčí?
Krátkodobé bonusy, jako jsou jednotky statisíc korun, motivační nejsou. Mladí by dali přednost těm dlouhodobým. Tam se řadí vyšší platby od pojišťoven. Vždyť za ty návštěvy u pacientů dostanu jen šedesát korun. Ani několik set tisíc korun jednorázově je moc nevytrhne, protože v dlouhodobém horizontu dvaceti třiceti let, kdy máte jít na vesnici i s rodinou, to je neatraktivní. Protože budete řešit školy pro děti, zaměstnání partnera, obchody a tak dále. Co funguje trochu víc, to je třeba nabídka bytu nebo stavební parcely.
Začínající praktici často chtějí pracovat jen na půl úvazku.
Překvapivě to není proto, že by chtěli pracovat méně. Chtějí mít ale práci pestřejší, k ordinaci by ještě rádi sloužili u záchranky, létat vrtulníkem, mít praxi na interně, nebo pracovat v hospici. Uvědomují si totiž, že kvantum práce je dneska v ordinaci praktika mnohonásobně vyšší, a bojí se vyhoření.
O vyhoření se mluvilo u lékařů v nemocnicích při covidu.
Praktici představují ze 44 tisíc všech lékařů jen osminu. Ale devadesát procent všech kontaktů covidově nakažených se systémem zdravotní péče obstarali právě oni. Každý covid pozitivní byl minimálně třikrát v naší kontrole. Poprvé, když se nakazil, pak během léčby a po ukončení izolace.
Kdysi seděl obvoďák v jedné ordinaci celý svůj pracovní život čtyřicet let a nevyhořel.
Víte, co je na té práci velice únavné a co k vyhoření vede? Ne to, že máte denně deset nebo dvacet pacientů. Ale to, že musíte každých deset dvacet minut, nebo i kratší dobu, neustále měnit koncentraci. To vede k ohrání vašich mentálních funkcí. Třeba můj denní covidový rekord, osobně i přes telefon, byl 175 pacientů. V našem českém modelu, kdy je jedna ordinace, v ní jeden doktor a jedna zdravotní sestra, uznáte, že tady není k vyhoření daleko. Mezi praktickými lékaři je to nyní velký problém, ale moc se o tom nemluví. Tohle všechno naši mladí lékaři vědí a já chápu, že nad prací ve venkovské ordinaci váhají. Například ve Velké Británii chce po covidové epidemii odejít úplně mimo profesi čtyřicet procent všeobecných praktických lékařů.
Venkovský lékař
|
Strážce streamu
