Robert Křesťan & Druhá tráva – Díl druhý

Robert Křesťan & Druhá tráva – Díl druhý

Původně mělo jít o dvojalbum, na kterém Druhá tráva pracovala s britským producentem Eddiem Stevensem a které mělo přinést převzaté i autorské skladby. Vinou epidemie covidu vznikly obě části odděleně: Díl první vyšel v roce 2020 a obsahoval především coververze. Díl druhý se na trhu objevil v roce 2022 a převažují na něm skladby původní. Osoba producenta, jinak špičkového odborníka na indiepop a elektronickou hudbu, je u obou částí stejná. Přístup a způsob nahrávání se však liší a to, co kapela se Stevensem na prvním albu pouze naznačila, na „dvojce“ vyzrálo do intenzivnějších barev, zvuků a vůní.

Bylo-li třeba se k Dílu prvnímu proposlouchat a nechat v sobě písně, a především jejich producentské zpracování dozrát, druhé album totéž potřebuje v míře ještě vrchovatější. Podivných a nečekaných zvuků a „jiné“ práce s hudebním doprovodem, než známe ze starších alb (jakkoli progresivní) Druhé trávy, je zde přece jen požehnaně. Jenže to, co napoprvé může znít jako kakofonie nebo jako zbytečná vsuvka, dostává s dalším a dalším poslechem svůj význam, až se posluchači před očima vytvoří přehledné panorama, můžeme-li takto beztrestně přirovnávat zvuk k obrazu. Recenzent přiznává, že největším oříškem pro něj byla krátká intermezza, která na albu oddělují jednotlivé písně. Zpočátku je vnímal jako zbytečná až rušivá, ale postupně jim snad ne přicházel na chuť, ale začal vnímat jejich význam pro ucelenost vyprávěného příběhu, zvlášť v případě mluveného Intermezza C (Křesťan zde komentuje to, co dříve napsal a konstatuje, že nehledá pravdu, ale možná „snad ztracený čas“).

Intermezza se nakonec dají při přehrávání přeskočit (nebo pustit jedno za druhým, což je docela legrační koláž zvuků), ale to není to nejdůležitější. Díl druhý především obsahuje osm mimořádně silných písní. Vlastně by jedna vedle druhé měly mít čestné místo na pomyslné Best of Druhá tráva. Byly by každá jiná, i kdyby je kapela ve svém klasickém obsazení zahrála jen tak na koncertě: od lyrické Vejdi po špičkách až po svižné a surrealistické (nebo – vzhledem k odkazu na Jaroslava Seiferta – poetistické?) Vlčí oči, od textově úsporného, a přitom vrcholně básnického Úsměvu Cyrana až po civilnější Je suis désolé, jedinou coververzi na albu (původně Mark Knopfler).

Důvěra v producenta „odjinud“ pak písně posunula o kus dál, a většinou správný směrem. Stevens se nesnažil o násilnou dekonstrukci žánru nebo tlačení Druhé trávy někam, kde by to zvuku jejich banja, kontrabasu nebo dobra neslušelo. Pracoval s drobnými detaily, které však celek neuvěřitelně povýšily. Už zkreslení zpěvákova hlasu v úvodním Úsměvu Cyrana zbystří pozornost, díky čemuž si všimneme nevšední práce s nazvučením hlasu v Crazy Horse ke konci alba. Jiný detail: Třebaže je Robert Křesťan výjimečný textař a jeho písně opravdu na příbězích a slovních obrazech stojí, u Druhé trávy byl vždy stejně důležitý i hudební doprovod. Zde je důležitý také, ale jinak, než jsme zvyklí z koncertů a starších desek. Tady nejde o bravurně hrané party na jednotlivé nástroje, ale o atmosféru. Zvukové prostředí zde tvoří šumění vody stejně jako tleskání a stejně jako opakující se rytmické vzorce vytvářené různými nástroji, „domácími“ i hostujícími. Opět příklad za všechny: U závěrečné, téměř desetiminutové, skladby Tolikrát, se vodní doprovod mění ve zvuk akustických nástrojů, který postupně nahradí elektronika. Nebo je to z větší části elektronický doprovod od samého začátku a pouze naše uši jej chtějí slyšet jinak? Výsledkem producentského vkladu je zde vlastně skutečnost, že se stírá hranice mezi nahranou hudbou a způsobem jejího záznamu a postprodukcí. Mix zvuku, který měl na starosti právě producent Stevens, je zde plnohodnotným nástroje, součástí toho, co máme slyšet nebo z čeho si postupně vytváříme představu o albu.

Při tom všem bychom však neměli zapomenout sledovat Křesťanovo textařské umění: od smysluplné práce se slovy, která bude leckdo hledat ve slovníku (pektorál, Barbaricum, palimpsest), přes fantazijní obrazy (bůh, který „naplánoval nový glaciál“) až po silné příběhy, psané mistrně v náznacích (Little Big Horn). Nebo po osobní zpověď Tolikrát („Tolikrát psal jsem o smrti a rouhal se všem bohům…“), které vlastně jako by navazovala na zmíněnou úvahu v Intermezzu C.

Album Díl druhý má několik rovin nebo os, na nichž je můžeme sledovat. Dohromady tvoří víc než trojrozměrný obrazec. Vlastně by se dalo připodobnit k teseraktu, „čtyřrozměrné krychli“, která se – viděno naším trojrozměrným vnímáním – vynořuje v různých podobách a tvarech a neustále přikrmuje naši fantazii. Druhá tráva za album sbírala ocenění: Album roku podle Radia Proglas nebo cenu Anděl. Právem. Snaží-li se jiné hudební ceny ocenit to nejprogresivnější v tuzemské hudbě, opomenutím Druhé trávy šláply jejich poroty vedle. Zde totiž máme příklad hudby, která čerpá z tradice, ctí ji, a přitom je navýsost novátorská.

Robert Křesťan & Druhá tráva – Díl druhý, vydavatel: David Němeček – ADN 2023. 8 písní + intermezza, celková stopáž: 48:37

Foto Wikipedie

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Nejčtenější

Kritika

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více