Právě čtete

5 tipů, které mohou pomoci, když se dítě na výletě ztratí v davu

4181  
Sdílet: 

5 tipů, které mohou pomoci, když se dítě na výletě ztratí v davu

Děti jsou jako blechy. Stačí okamžik nepozornosti a malý průzkumník si to štráduje na opačnou stranu. To by se v nás, rodičích, krve nedořezali. Nastavte si s dětmi pravidla pro krizovou situaci a mrkněte na tipy, které využívám já.

18. 5. 2023 6 min. čtení Romana Böhmová
5 tipů, které mohou pomoci, když se dítě na výletě ztratí v davu

Možná si řeknete, že doma nebo na zahradě není chvilková „ztráta“ dítěte nijak znepokojující, ale mohu potvrdit opak. I doma můžete zažít minuty hrůzy. Mám s tím osobní zkušenost.

Náš Vojta má v oblibě se nám doma schovávat. Zaleze pod postel, za dveře nebo třeba za závěs a čeká, až ho budeme hledat. Jednou se mi ale stalo, že jsem ho doma nemohla najít a šla ho hledat na zahradu. Po nekonečných minutách hledání a volání jsem se rozhodla vyběhnout na ulici a pátrat tam. S bušícím srdcem a strašným strachem jsem přiběhla zpět domů a on vylezl ze skříně. Umíte si jistě představit, jakou úlevu jsem zažila.

5 vychytávek, které pomohou najít malého tuláka

Počasí teď láká k častějšímu cestování, výletování, návštěvě památek a dalších míst, kde jsou často i větší davy lidí. Možná tedy přijde také více situací, které člověku zvednou tlak. Proto je důležité dětem neustále vysvětlovat, jak se v okamžiku, kdy se ztratí z dohledu, zachovat. Kromě pravidel ale existují i super vychytávky, které zatoulaného potomka pomohou najít.

1. Hodinky s určením lokalizace

  • Starším dětem můžete pořídit chytré hodinky, díky kterým už si s nimi můžete v případě nebezpečí zavolat, často dokonce i pomocí videohovoru.
  • Lokalizace dítěte je díky GPS systému téměř okamžitá.

2. GPS lokátor

  • Na trhu najdete mnoho lokalizačních čipů, které s hledáním opravdu pomohou
  • Některé z nich na sobě mají i tlačítko SOS pro případ nouze, nebo dokonce možnost odposlechu. Jen je důležité myslet na to, aby čip byl nabitý a abyste ho nezapomněli doma.

„Když byly synovi 3 roky, jednou se nám ztratil v přeplněném dinoparku a byly to snad nejdelší minuty v mém životě. Od té doby nosí u sebe GPS lokátor, ať jdeme kamkoliv. Není speciálně vyroben pro tento účel, je to AirTag, který má manžel spárovaný s telefonem a běžně se využívá jako klíčenka. Pro tento účel nám ale funguje dobře. Ať už používáte jakýkoliv lokátor, je nejlepší připnout ho dítěti třeba na pásek u kalhot nebo jiné místo, odkud ho snadno nesundá. Nedávejte ho jen do batohu, protože ten dítě snadno někde odloží.“ – Jana D.

3. Identifikační náramek

  • Můžete ho koupit, ale jednoduše ho i vyrobíte. Na náramek napíšete jméno dítěte, své jméno, telefonní číslo, případně nemoci dítěte a alergie apod.
  • K sehnání je spousta druhů. Jednorázové, které připomínají identifikační náramky z nemocnice (ale ozdobené dětskými motivy), látkové s vytahovacím štítkem, ale můžete i nechat vyrobit na míru náramek vypadající jako šperk, do kterého vám údaje vygravírují.
  • Doporučuje se, že by měl být náramek udělaný tak, aby na něm na první pohled nebyly vidět žádné údaje. To proto, aby toho třetí osoba nemohla zneužít a například si díky tomu snadno získat důvěru dítěte. I proto mi přijde nejlepší varianta právě náramek s vytahovací cedulkou, i když je třeba dobře dítě poučit o tom, jak ho používat.
  • Když jsme byli na dětském koncertě, kde bylo hodně lidí, a já jsem s sebou podobný náramek ještě neměla, napsala jsem Vojtovi mé telefonní číslo pod mikinu na ruku. Není to ideální řešení na každý výlet, ale v nouzovém případě poslouží.

4. Píšťalka

  • Levné a obyčejné řešení, které ale může pomoci. Když se dítě ztratí v davu, může začít pískat, díky čemuž ho snáz najdete. Píšťalku je nejlepší připnout třeba k zipu na bundě, nedávejte ji jen na provázek na krk. Takhle předejdete její ztrátě.

5. Fotka po ruce

  • Doporučuje se vyfotit si dítě před výletem – přesně tak, jak na výletě bude oblečené, učesané… Když pak tuhle nejaktuálnější fotku budete mít v telefonu po ruce, může to hodně pomoci.

„Kamarádka má dvojčata a obzvlášť ve věku okolo dvou let bylo těžké je mezi lidmi uhlídat. Tenkrát pořídili batůžky s odepínacím popruhem a držáčkem přesně pro tyto účely. Manžel se sice smál, že si vedou děti na vodítku, ale mně to přišlo opravdu praktické.“ – Barbora Ch.

Nepodceňujeme debaty o pravidlech

Ze všeho nejlepší je nezanedbat prevenci a dobře se připravit. Nejlépe tak, aby výše zmíněné vychytávky nebyly ani potřeba.

Na učení se pravidlům není nikdy brzy. I proto jsem Vojtovi opravdu od útlého věku před každým výletem vysvětlovala, co se může stát a jak by se měl zachovat ve chvíli, kdy někde zůstane úplně sám. Nenásilně, bez dramat, v klidu a s jistotou, že i v takové situaci všechno dobře dopadne. Účelem není dítě vyděsit, ale opravdu ho prakticky připravit na situaci.

Jakmile začal mluvit, trénovali jsme, aby si pamatoval celé jméno a časem i ulici, kde bydlíme. A později také moje telefonní číslo – jako říkanku. Důležitou součástí bylo ale vysvětlit mu i to, že to nemá vykládat každému na potkání, ale jen v nouzové situaci. A to byl oříšek. Byl na sebe náležitě pyšný, že si to všechno pamatuje a chtěl se každému pochlubit.

Když cíleně jdeme někam, kde víme, že bude plno lidí, už doma si připomínáme pravidla, která má syn dodržovat, i jak má reagovat v případě krizového scénáře:

  • Než se ode mě vzdálí, má myslet na to, aby mi to řekl. Ale známe děti a to, jak je snadno něco zaujme a úplně se zapomenou. Pak je potřeba znát i další kroky.
  • Nejlepší je zůstat na místě a čekat, až ho najdeme. Pokud se to k dané lokaci hodí, stanovujeme si záchytný bod, kde se v případě nutnosti sejdeme. Je potřeba opravdu důrazně vysvětlit, že když dítě bude stát na místě, rozhodně pro něj přijdete! To proto, aby nezačalo panikařit a nemělo nepřekonatelnou potřebu se za vámi vydat samo.
  • Vysvětluji, že pokud v takové chvilce potká policistu, nemusí se bát ho oslovit, což platí například i pro maminku s dětmi, starou babičku nebo třeba prodavačku ve stánku.

Hra na ztraceného

Protože každé dítě miluje hry, zkuste si s ním zahrát situaci právě na to, kdyby se vám někdy ztratilo z dohledu. Když si ji vyzkouší nanečisto, reálně ji pak lépe zvládne a nebude tolik panikařit. Stres může poňouknout dítě k pudovému řešení situace, kterým je například útěk někam daleko od místa, kde se ztratilo.

Jak to děláme v dopravních prostředcích? Jednoduše tak, jako když jsem jako dítě jezdila na výlety se školou. A vy jste to určitě měli podobně, vzpomenete si? V Praze v metru máme pravidlo, že kdyby syn odjel a já zůstala na zastávce, hned na další má vystoupit a počkat, než pro něj dojedu. A stejně v opačném případě. To se dá využít i pro jiné městské dopravní prostředky. Pokud jedeme delší vzdálenost třeba vlakem, má podle mých instrukcí najít průvodčího a to ideálně za pomoci nějaké jiné maminky s dětmi.

Co jako rodič dělat v takové situaci?

Hlavní je nepanikařit, i když to je hodně těžké.

Pokud můžete, rozdělte se ve více lidech a každý si vezměte na starost konkrétní směr nebo místa. Při hledání na dítě volejte, protože může být například za stromem a nevšimne si, když v tichosti projdete. Také se vyplácí ptát se lidí, jestli vaše malé někdo nezahlédl.

Pokud jste na místě, kde by mohlo hrozit nebezpečí (třeba když je poblíž vodní plocha nebo místo, kde by dítě mohlo odněkud spadnout), určitě je na místě požádat o pomoc policii. Tu také zavolejte, když nebudete v hledání úspěšní, a to tím dříve, čím je dítě mladší.

Držím vám palce, abyste žádný z těchto tipů nemuseli s dětmi využít. V každém případě ale platí, že štěstí přeje připraveným.

Pokud se vám článek líbil, mohlo by vás také zajímat
Další články