Aleš Kořínek byl brankářskou oporou prvoligových fotbalistů Zlína. Kopačky se ale rozhodl pověsit na hřebík předčasně, bylo mu třicet. „Měl jsem toho prostředí už plné zuby a tak jsem se rozhodl, že ze dne na den skončím,“ vypráví 40letý muž, který aktuálně patří mezi českou golfovou špičku. V rozhovoru pro iSport.cz promluvil o finanční stránce sportu i své cestě za golfovým snem.
Jak jste se ke golfu vůbec dostal?
„Když jsem byl ve Zlíně, pracoval u týmu masér, který hrál golf už léta. Jednou s sebou vzal i tehdejšího trenéra Pavla Hoftych a kamaráda z týmu Vlasťu Vidličku. Golf je začal bavit a v zimě pak chodili i na indoor. Tehdy jsem se k nim přidal, zkusil jsem si pár ran a hrozně mě to oslovilo. Pořídil jsem si pak vlastní hole a začal jsem trénovat. Jelikož jsem měl coby fotbalista docela dost volného času, alespoň jsem se nějak zabavil. Většina kluků z fotbalu trávila čas mezi tréninky někde v kavárnách. Golf mi naproti tomu přišel jako docela smysluplný způsob, jak vyplnit volný čas. Navíc to byl i super relax. V kabině se pořád něco dělo. Bylo nás tam 25, takže to občas bylo docela divoké. Na golfu měl člověk alespoň klid a mohl vypnout.“
Fotbalovou kariéru jste ukončil v roce 2013. Kdy jste začal hrát golf profesionálně?
„S fotbalem jsem skončil docela náhle. Bylo mi tehdy třicet, měl jsem za sebou poměrně dobré fotbalové roky a v plánu bylo, že prodloužím smlouvu ve Zlíně. Kontrakt byl těsně před podpisem, jenže pak se se mnou tehdejší manažer týmu začal tahat o finanční záležitosti. Všechno bylo předem vyjednané a oni na poslední chvíli chtěli něco měnit. Trvalo to asi týden a pořád jsme se nebyli schopní dohodnout. Nakonec mě to přestalo bavit, řekl jsem, že se nebudu s nikým hádat a ze dne na den jsem skončil. V té době jsem hrával golf amatérsky už na docela slušné úrovni. V žebříčku jsem byl do pátého místa v republice. Když jsem tedy přemýšlel co dál, napadlo mě, že bych mohl přejít mezi profesionály a začít se golfem živit. Hodinu na to, co jsem odevzdal věci na stadionu, jsem volal na českou golfovou federaci, kde jsem zažádal o rychlý přechod k profesionálům. Všechno naštěstí klaplo a za čtyři dny už jsem hrál svůj první turnaj coby profík.“
To bylo docela impulzivní rozhodnutí. Neměl jste nějaké pochybnosti?
„To jsem rozhodně měl. Ve fotbale máte přeci jen pravidelný měsíční příjem, který je v lize poměrně slušný. Máte všechno zajištěné, zařízené a život je jednodušší. Přechod do golfu byl pro mě de facto krok do neznáma. Vůbec jsem nevěděl, co mě čeká. V ten moment jsem ale neměl v záloze žádný jiný plán. Samozřejmě jsem dostal i nějaké jiné fotbalové nabídky. Chodily mi snad ještě půl roku po tom, co jsem skončil. Nicméně nepřišly mi moc zajímavé a navíc se mi do toho už nechtělo. V té době se vynořily i nějaké fotbalové kauzy a řešila se korupce. Měl jsem toho prostředí už plné zuby. Golf mě bavil, líbil se mi a tak jsem do toho šel.“
Jak to pro vás bylo náročné po finanční stránce? Abyste mohl začít jezdit na turnaje pro profesionály, musel jste na to mít v začátcích jistě nějaký budget.
„To bylo docela složité. Rok a půl před tím než jsem skončil s fotbalem, jsem se zranil, takže jsem skoro rok nehrál. Tím jsem přišel o poměrně dost finančních prostředků. Když jsem pak přecházel do golfu, nebylo to sice úplně s nulou, ale moje finanční situace nebyla nic moc. Ze začátku mi hodně pomáhali sponzoři a mí známí, kteří jsou podnikatelé a hrají golf. Ti mi poskytli nějaké finanční prostředky, abych mohl jezdit na turnaje. Trvalo to asi tři roky, než si to celé nějak sedlo a byl jsem schopný se živit opravdu výhradně hraním. Za hodně vděčím i rodině, která mi vycházela ve všem vstříc. Přítelkyně věděla, že to bude ze začátku krušné, takže na mě v ničem netlačila. Golf je poměrně nevyzpytatelný sport. Jeden rok můžete mít dobrej a pak dva roky špatný. Člověk opravdu nikdy neví.“
Kolik se dá golfem u nás vydělat?
„Lidé často vidí velké turnaje ve světě, kde je vypsáno prize money v hodnotě klidně sedm milionů dolarů. Automaticky si pak myslí, že se golfem vydělávají závratné částky. V Česku je to ale jiné. Tady se hrají menší turnaje nižších sérií, kde jsou i podstatně menší peníze. Když v Americe skončíte padesátý, pořád berete například 50 tisíc dolarů. Když ale skončíte v Česku třicátý, tak berete pět tisíc korun. Turnaje v Česku a okolí jsou samozřejmě nějak dotované, ale pokud neskončíte do TOP 10, tak si tím úplně nevyděláte.“
Na kolik si tedy přijde český profesionál?
„Češi, kteří hrají profesionálně, se účastní turnajů nižších sérií. Řeknu to jednoduše, když je golfista šikovnej a takové turnaje vyhrává, což se konkrétně mně loni docela dařilo, dokáže si v součtu vydělat nějakých 700 tisíc za rok. Když si to pak rozpočítáte, vychází to na 60 až 70 tisíc na měsíc. Musíte ale hrát dobře a ideálně končit jako první. V opačném případě potřebujete sponzory nebo do toho mít i jiný způsob obživy. Já jsem například začal trénovat i amatéry, abych si přišel na nějaké peníze navíc. Něco jiného by bylo, kdybych hrál evropskou PGA Tour, což je turnaj vyšší série. Kdybych se tam pravidelně umisťoval do TOP 20, tak se uživím hezky.“
Na golfu jste dřív oceňoval, že je to individuální sport, že si díky němu můžete odpočinout od kabiny. Jak to vnímáte nyní?
„I v golfu funguje něco jako kolektiv. S ostatními českými hráči jezdíme na stejné turnaje, kde se pravidelně potkáváme. I když pak na hřišti hrajeme proti sobě, dá se říct, že fungujeme trošku jako tým. Věřím, že i ostatní hráči to vnímají podobně. Když se jede na turnaj, kde je nás šest sedm Čechů, jsme jedna parta. Samozřejmě každý z nás se snaží vyhrát, ale když se to nepodaří, přejeme to tomu druhému. Myslím, že je na místě, abychom jeden druhého podpořili. Pochopitelně existují i výjimky. Jsou tam hráči, kteří hrají od malička a byli vždycky vedeni jako individuálové. Ti mají docela problém zařadit se do party. Nikomu to ale nemám za zlé a respektuju, že to má někdo nastavené jinak.“
Jako fotbalista jste byl zvyklý na poměrně náročné fyzické tréninky. Jak je to nyní v golfu?
„Fyzická příprava je v golfu stejně náročná jako v jiných sportech. Vlastně se od té fotbalové moc neliší. Běhám, chodím do fitka, cvičím… Ačkoliv se to možná nezdá, kondička je v golfu opravdu potřeba. Tento sport je hodně o hlavě. Jenže pokud na tom nejste dobře fyzicky, odchází pak i psychika. Jakmile je tělo unavené, přestává fungovat hlava a chybujete. Kondici, kterou jsem míval ve fotbale, si tak nějak snažím udržet. Roky přibývají, takže samozřejmě nejde zvládat úplně všechno jako dřív. Musím ale říct, že kondici mám stále poměrně dobrou. Když pak vidím některé mladé hráče, kteří jedou dva turnaje po sobě, a pak říkají, že ten druhý byli už hrozně unavení, tak tomu moc nerozumím. Mně je čtyřicet a jsem schopný odehrát i 35 turnajů za rok.“
Chodíte si někdy zahrát i fotbal?
„Hrál jsem nějaké exhibice, nebo jsem párkrát nastoupil za Sigi - tým Horsta Siegla. Jenže když jsem tam byl podruhé, byl jsem pak strašně dokopanej. Řekl jsem tedy, že končím. Abych jezdil někde po vesnicích a nechal se tam kopat od fotbalistů, kteří si něco dokazují, to mi za to nestojí. Rád si zahraju cokoliv jiného, ale fotbal už opravdu ne.“
Golf je poměrně hodně o cestování. Jak to vnímá vaše partnerka?
„Tím, že se mi nedávno narodila dcera, nechci bývat pryč více než dva týdny v kuse. Když je dítě malé, rychle roste a já si to nechci nechat ujít. Někdy se samozřejmě stane, že jedu na týden pryč bez rodiny, ale už to není jako dřív. To jsem býval v cizině klidně měsíc v kuse. Když teď vím, že budu potřebovat být delší dobu mimo domov, snažím se dceru a partnerku brát vždycky s sebou.“
Máte představu, co byste chtěl dělat, až pověsíte sportovní kariéru na hřebík?
„Začal jsem před rokem studovat golfovou školu PGA. Když ji dokončím, budu moct dělat profesionálního trenéra. Až se tedy jednou rozhodnu, že mě soutěžení nebaví, rád bych začal trénovat. Okrajově to vlastně dělám už teď. Jsem celý život u sportu a opravdu si nedokážu představit, že bych měl celý den sedět někde v kanceláři nebo dělat jinou práci, kde bych se vůbec nehýbal.“
