„Vy u vás neboxujete?“ „Ne. My se prosím fackujeme.“ Hláška z fantasy filmu Adéla ještě nevečeřela se několik dekád po jeho uvedení přenáší do reality současného Česka. Tedy spíš do reality show. Pořádá ji v podobě fackovacích závodů organizace s výmluvným názvem Red Face. Nejde ale jen o tuhle jednotlivost. Je to důkaz, jak marketing kolem MMA přitahuje nové, stále bizarnější show.
Důkazem jsou počty prodaných vstupenek, zaplacených streamů a zájem o alternativní bojové události na sociálních sítích.
Americká wrestlingová organizace WWE už na začátku milénia zařadila pro zpestření do svého programu to, co znáte z dětských let: polštářové bitky. Ovšem nepředstavujte si jemné polštářky nacpané peřím, zápasníci se řežou v podstatě malými pytli.
„Nápad na polštářovou bitku přišel z Kanady, tam jsou dnes už dokonce profesionální zápasníci této disciplíny,“ říká Jakub Jíra, spoluorganizátor akcí Clash of the Stars, kde se souboj polštáři viditelněji objevil v českém terénu prvně.
Ano, trefovat se polštáři je trochu bizár. Ale mluví se o tom, dá se na to prodávat reklama, dá se na to sázet, dají se kolem toho vířit příběhy a obsah s virálním potenciálem. Kdo vymyslí větší šílenost, která ještě není tak úplně zvrácená (pro někoho možná trochu je), ten má vyhráno. „Obecně čerpáme inspiraci hlavně ze zámoří, ale třeba také z Polska,“ poznamenává Jíra.
Ze světa jsou známy podivné souboje lidí v autě, influencerů s jejich hejtry. Clash of the Stars přišli ve svých několika dosud pořádaných galavečerech také s invenčními souboji dva na dva nebo tří fighterů vzájemně proti sobě.
„Nic není moc. Dokud to bude zajímavé pro diváky. Ale víme, že nechceme dělat souboj muže proti ženě. Když bude chlap poražen, všichni si z něj budou utahovat, když chlap ženu porazí, bude za debila,“ zamýšlí se Jíra nad otázkou, kde je hranice toho, co je ještě OK, a co už je přes čáru dobrého vkusu.
Klíčovou ingrediencí nejen Clash of the Stars je celebrita se silným zásahem (nikoliv toliko pěstí, ale svou slávou): buď ji máte a pro svou věc ji nadchnete, nebo je třeba její známost postupně vybudovat. To první je snazší, to druhé autentičtější. Pro představu. Nejsilnější organizace smíšených bojových sportů v Česku, Oktagon, třeba poměřuje, jestli do klece pošle bít se rappera Rytmuse, anebo bude lidi víc zajímat originální bojovník typu Kozmy. V poslední době se snaží víc o to druhé.
Jedním z protagonistů prvního českého fackovacího eventu pod značkou Red Face má být i řeporyjský starosta Pavel Novotný. „Pochopil jsem, že je to o nějakém háku, který samozřejmě vůbec neznám. Vůbec nevím, jak se to dělá. Navíc musím hubnout a jde to těžce,“ řekl ke své přípravě. Jeho souboj měl proběhnout už na konci dubna, z organizačních důvodů byl ale odložen.
Celebrity jako zpěváci a herci mají přitáhnout pozornost. Jenže může okolo nich panovat obava, že oproti profesionálním zápasníkům nemohou být tak dobře připraveni a hrozí jim vyšší riziko zranění a problémů dopadů takového bojového počínání.
Fackovaná ovšem ohrožuje zdraví i profesionálních zápasníků. Jde totiž o situaci, kdy se jeden z dvojice nebrání, tedy je pasivní, smyslem je ustát ránu a nekrýt se. V podstatě šílenost. Taková reálná facka může mít stejnou sílu, jako by vás ze strany do hlavy praštilo 50 kilogramů. Au. Co to pak vlastně znamená?
„Riziko je v tom, že nemáte aktivní obranu. Může dojít k různému typu poranění mozkové tkáně, zlomenině očnice, poranění krční páteře. Mikrotraumata se sčítají, nikdo do hlavy nevidí. Čím méně nekontrolovaných otřesů, tím lépe,“ komentuje nebezpečnost fackované traumatolog Pavel Holeka. „Buď mozek přímo narazí na lebku, nebo na mozek působí i rotační síly, které také mohou způsobit pohmoždění mozkové tkáně,“ přidává neurochirurg Mikuláš Vachek.
Příchod fackované do Česka rozproudil debatu o normálnosti takového klání. A obhájit fackovanou vlastně nejde. Šéf známé a zavedené a již zmíněné bojovnické organizace Oktagon Ondřej Novotný o fackované mluví jako o neúctě k bojovým sportům a co víc, k samotnému lidskému životu.
Organizátoři z Red Face argumentují na svou obhajobu například tím, že bojovníci před kláním podstupují detailní vyšetření. „Na rozdíl od jiných organizací podstoupí naši bojovníci před soubojem CT vyšetření mozku a krční páteře, abychom si byli jistí, že vstupují do souboje bez jakýkoliv negativních predispozic,“ vysvětluje promotér Jakub Smrek. Kritici ovšem namítají, že je to jako byste říkali, že cyklista může šlapat, protože neměl před startem závodu zlomenou nohu.
V Americe už jsou každopádně jako vždy dál. Na začátku roku tamní organizace MMA s názvem UFC rozjela televizní reality show Power Slap. Její promotér Dana White k této kratochvíli říká: „Před pár lety jsem na netu viděl videa různých amatérských fackovacích soubojů se stovkou milionů zhlédnutí. Hned jsem věděl, že to má potenciál skutečného sportu.“ Jak se ale vypořádává s kritikou, že jde o pomýlené a nebezpečné blbnutí? „V boxu dostanete za zápas i několik stovek ran, tady jen tři,“ namítá.
„Jde jen o snahu hezky zabalit totální stupiditu a vydělat na tom peníze,“ soudí v rozhovoru pro agenturu AP expert na poškození mozku Chris Nowinski s tím, že jde o neoddiskutovatelné sebepoškozování, respektive poškozování zdraví všech aktérů.
Bezvědomí, otřesy mozku i potenciálně trvalá poškození mozku jsou pro soutěžící rutinou. To je v ostrém kontrastu například s tím, že jiné sporty se snaží jakékoliv nárazy směrem na oblast hlavy eliminovat a pokud dojde třeba k nešťastnému úderu tímto směrem, sportovci bývají svými kluby na čas preventivně povinně odstavováni.
Celá fackovací kauza může brzy také skončit kongresovým slyšením, když někteří senátoři už uvedli, že plánují takové vyšetřování iniciovat. Dost možná se tak dočkáme podobných seancí jako s šéfy Facebooku, Twitteru, TikToku a dalších kontroverzních podniků. A neméně zajímavé, pokud se tak stane, bude sledovat, jak na celou věc zareaguje i česká scéna.
