I když původní industriální charakter v posledních letech z Prahy 9 pomalu vyprchává, několik jeho významných reliktů si čtvrť zachovala. Svůj nový účel už nalezly některé původní výrobní haly. Příkladem je Areál Podkovářská, budovy postavené ve třicátých letech minulého století jako sídlo firmy Weissberger vyrábějící barvy a laky. Dnes je to malý art point, kde se střetává umění s řemeslem i práce s odpočinkem. Vysočany mají takových proměněných míst více.
„Byl to nápad mého otce, který celý areál koupil před třiceti lety. Chtěl zde zachovat industriálního ducha a k tomu dopomohli architekti Štěpán Kubíček a Martina Buřičová ze studia Caraa, kteří jsou autory celé přestavby,“ vypráví o prvotní myšlence Monika Kočvarová. Ve čtyřech multifunkčních budovách našla útočiště celá řada grafických a výtvarných ateliérů a řemeslných firem. Sama Monika zde vede rodinnou tiskárnu a pokračuje v otcově myšlence.
Pragovka a vzpomínky na Trafačku
Podobná místa má ráda. Proto když se zeptám, jaká lokalita jí během dvou desítek let, které na devítce strávila, přirostla k srdci, bez váhání vybere Pragovku. Původní polorozpadlá fabrika, která vyráběla auta známá po celé Evropě, se podobně jako Areál Podkovářská stala útočištěm mladých umělců a kulturním centrem.
Podobnou pozici měla v minulosti Trafačka, kterou Monika zmíní hned vzápětí. Bývalá trafostanice a elektrorozvodna ČKD byla nejen galerií současného umění, ale i místem pořádání koncertů, přehlídek a divadelních představení. Po dvanácti letech provozu byla v roce 2012 vypovězena nájemní smlouva a budova musela ustoupit výstavbě developerského projektu Galerie Harfa od společnosti Central Group.
Proměnu deváté městské části, která je nyní stavebně nejaktivnější pražskou částí, Monika vnímá pozitivně. U některých projektů ji sice mrzí bourání podobné osudu Trafačky, na druhou stranu rozumí tomu, že rekonstrukce industriálních hal, mnohdy v havarijním stavu, je velmi nákladnou záležitostí a samozřejmě že ne všechny haly jsou k přestavbě vhodné.
Na piknik k rybníku
Jako velmi pozitivní hodnotí zkrášlení celé řady neprostupných a špinavých zákoutí, které jde ruku v ruce s developerskou výstavbou. „Vypíchla bych park Zahrádky, který se nachází nedaleko našeho areálu. Dřív to bylo zanedbané místo, kam bych se bála vejít, a dnes je to opravdu nádherný park pro pikniky, pro děti, je tam malá letní scéna a obnovený rybníček. Navíc navazuje přímo na zrekonstruovanou cyklostezku do Tróji a do Hloubětína,“ upozorňuje na obecně velmi ceněnou revitalizaci Rokytky. Úpravami prošla říčka v uplynulých letech, kdy také vznikla cyklostezka vinoucí se podél břehu.
Monika Kočvarová drží pěsti záměru radnice vytvořit centrum Vysočan, které sama dlouhodobě postrádá. „Nejvíce života kolem sebe koncentruje O2 aréna a metro Českomoravská, ale přirozené centrální veřejné prostranství tady chybí,“ hodnotí v krátkosti situaci. V současnosti jsou podle ní místa setkávání rozdrobena po celé městské části. Mladé spojuje právě Pragovka, ženy s dětmi kromě procházek kolem Rokytky často míří do parku Podviní.
Kde můžeme sportovat? Na střeše
Ten je dalším Moničiným oblíbeným místem. Sama dlouhá léta bydlela nedaleko a okolí Podvinného mlýna a bobové dráhy je pro ni synonymem klidu uprostřed Prahy. Na park přímo navazuje jeden z mála sportovních areálů v Praze 9. Naše průvodkyně to vnímá jako dluh, který má vedení městské části vůči svým obyvatelům. Za dobu, kterou Marie ve Vysočanech strávila, se sportovní vyžití na devítce vůbec nezlepšilo.
I proto je ráda, že Areál Podkovářská se může pochlubit také jednou unikátní sportovní vychytávkou a ke sportovní vybavenosti také trochu přispět. „Pokud váš můžu někam pozvat, tak určitě na naše střešní basketbalové hřiště,“ říká Monika a připomíná jeden z nejvýraznějších prvků celého areálu na střeše budovy C zrekonstruované v roce 2010. Návrh si dokonce odnesl z Grand Prix architektů ocenění v kategorii rekonstrukce.
