Nic není tak inspirativní jako příběhy úspěchu postaveného na kreativitě, vytrvalosti, řemeslné zručnosti a poctivé práci. Své o tom vědí tři muži, kteří se podílejí na vzniku klenotů s logem šperkařského ateliéru JK. Ten před více než třiceti lety zakládala zlatnice Jitka Kudláčková. Zatímco v začátcích šperky vyráběla za pracovním stolem v bytě svých rodičů, dnes patří firma nesoucí její jméno k nejúspěšnějším na našem trhu.

Když jsem v 90. letech vyrůstal na pražském Žižkově, šlo o místo s velmi specifickým folklorem. Ačkoliv jsem to tehdy tak nevnímal, dalo by se o něm mluvit jako o čtvrti vcelku nebezpečné. Pomyslným žižkovským Bronxem byla jeho spodní část v okolí Husitské ulice, kde v roce 1996 otevřela zlatnice Jitka Kudláčová se svým partnerem Dušanem Mlynarčíkem dílnu a obchod, který se brzy stal tím nejluxusnějším zlatnictvím na Žižkově. Po dvou letech se obchod přestěhoval na bezpečnější půdu, blíže Královským Vinohradům na Seifertovu ulici, kde jsem s ním přišel do bližšího kontaktu. Krom toho, že zde celá naše rodina nakupovala a nechávala opravovat šperky, zlatnictví přímo sousedilo s drogerií patřící mé tetě Marcele, u které jsem jako puberťák brigádničil. A zatímco já prožíval první zkušenosti s kbelíkem a hadrem, v sousedním obchodě pracovali s mnohem ušlechtilejšími věcmi. A i když jsme se tehdy s Dušanem neznali, při našem setkání jsme objevili řadu společných vzpomínek na ta divoká léta. Nutno říci, že krásných. Dnes už jsem ale někde jinde a stejně tak se posunulo zlatnictví JK. Dnes sídlí v moderních prostorách na pražské Brumlovce, kde má nejen kanceláře, obchod a showroom, ale také prostornou dílnu, ve které pracuje více než desítka zručných řemeslníků.

Zatímco showroom, do kterého se vchází z obchodní pasáže, o níž vědí jen zasvěcení, je klidný, nablýskaný a ozvučený ambientní hudbou, sousední dílna žije čilým životem. Písničky z rádia tu přehlušuje zvuk řezání, broušení, cinkání, tavení a družný hovor místních řemeslníků. Na první pohled je znát, že zde panuje dobrá nálada. To potvrzuje i Martin Blechler, který má své místo hned za dveřmi. „Ty dobré vztahy na pracovišti mě motivují, to je k nezaplacení,“ říká mi, zatímco pod jeho rukama získávají reálné obrysy dva snubní prsteny. V kolekci jich má zlatnictví JK celou řadu, od minimalistických až po ty zdobené diamanty či originálními rytinami. Pro mnoho klientů však dělají prsteny na zakázku, což je i případ těch, na kterých pracuje Martin. Ač vyučený zlatník, v místní dílně pracuje teprve tři roky. Chtěl si zkusit i něco jiného, ale jeho zlaté ručičky si prostě nedaly říct a pořád ho vedly zpátky k řemeslu. „Pořád se mám co učit. Měl jsem základy, ale díky práci tady jsem se hodně posunul. Zlatnické řemeslo je z těch, které se člověk učí celý život,“ říká a ukazuje na dva lasery, které gravírují i vyřezávají a které vyžadují i jiný um než jen šikovné ruce. I přesto, že na přístrojích se dá zhmotnit snad jakákoliv myšlenka, Martin má raději tradiční zpracování šperku. Když se ptám, zda ho praxe něčím překvapila, zmiňuje práci s hodnotami. „Jako student si vůbec neuvědomujete, s jak hodnotným materiálem pracujete. A není to jen o penězích. Stává se, že po nás zákazníci chtějí opravit rodinný šperk a to vědomí, že ho nesmíte poškodit, nebo dokonce zničit, to se člověk ve škole nenaučí,“ říká.

To už mi ale do cesty přichází Josef Kozák, který právě recykluje zlatý odpad. „Zlatníci ten drobný prach a piliny zachytávají do zástěr nebo do šuplíků a jednou za čas se pak všechno přetaví a vrací se zpátky do procesu,“ vysvětluje. „Když se šperk vyrábí tradiční cestou, skončí zhruba 5 % materiálu jako odpad. Ten se pak eviduje, skladuje a vrací se jako zlato,“ říká, zatímco vytahuje slitek drahého kovu z kyseliny. „Tahle dvacetigramová kulička vznikla z odpadu nashromážděného během dvou měsíců. Teď z ní vyrobíme pět snubních prstenů,“ vysvětluje. Josef pracuje ve zlatnictví už sedm let. Předtím se věnoval restaurování historických kovových předmětů, především těch liturgických. „To bylo něco úplně jiného než práce, kterou dělám dnes. Tehdy jsem dostal do ruky obouchanou věc a musel jsem ji vrátit jako novou. Byly to předměty plné příběhů, staré třeba 500 let. Člověk si musel dávat velký pozor, aby něco nepokazil, musel být odpovědnější a mít úctu. Tady když se něco nepovede, můžu začít znova. Stojí to jen můj čas a energii,“ srovnává. Asi nejcennější předmět, který Josefovi prošel rukama, byla středověká cínová křtitelnice a zlatá monstrance z jižních Čech, ve které po podrobném průzkumu objevil skryté diamanty. I když zlatnictví má svého kreativního ředitele, zlatníkům zde dávají volnost. Tak se stalo, že i Josefova kolekce Kubistik, inspirovaná populárním stavebním slohem, se dostala do běžného sortimentu. Josef aktuálně pracuje na své další kolekci, kterou už brzy představí zákazníkům. Bere do ruky jeden z desítek nástrojů, které leží na jeho pracovním stole, a já se pomalu ale jistě klidím na ústup. „Jestli vám to evokuje návštěvu zubaře, nejste tak daleko od pravdy. 80 % těch nástrojů je stejných,“ směje se.

V místnosti zasvěcené třídění kamenů se ještě stihnu zapovídat s Dušanem, který se krom vedení společnosti věnuje i investičním kamenům a šperkům. Jeden z nich mi hned ukazuje. „Tuhle sadu dělal náš designér David G. Hrubec. Normálně takové sady děláme klientům na zakázku, ale tady jsme se rozhodli jít opačným směrem a vytvořit šperk, který chceme nabídnout k prodeji,“ vysvětluje a ukazuje box s náhrdelníkem a náušnicemi v hodnotě pěti milionů korun. Sada je specifická nejen svým jedinečným designem, ale i kolekcí osmi smaragdů, které ladí barvou, brusem, čistotou i velikostí a které trvalo dát dohromady asi tři čtvrtě roku. Dalších pět měsíců pak trvala výroba samotného šperku. Velmi vzácné a investiční kameny jsou věcí, která Dušana aktuálně naplňuje. Na stůl pokládá vzácný oranžovožlutý diamant, dokonalý duhový turmalín z Konga či několik jedinečných modrých safírů. „Téměř 100 % safírů, které se dnes vytěží, se po vybroušení tepelně zahřívá, aby měly sytou barvu. Ty co mají dokonalou barevnost hned po vybroušení, jsou velmi vzácné a právě do nich se vyplatí investovat. Člověk se ale nesmí nechat napálit. Raritních kamenů je málo, a když na nich chce člověk vydělat, musí se orientovat,“ říká s tím, že klientům s výběrem rád pomůže. Na to konto se ptám, zda se vůbec ještě vyplatí investice do diamantů. „Bílých diamantů je na světě hodně, proto je obchod s nimi regulovaný. Mnohem vzácnější jsou barevné diamanty,“ říká a jedním slovem dodává, že dnes tolik protěžované laboratorní diamanty od těch přírodních okem nerozeznáte. I proto je dobré mít se při pořizování diamantových šperků na pozoru, protože jejich hodnota klesá. „Zaplatíte za ně asi 15 % ceny těch přírodních. Cokoliv člověk vyrobí, a technologie se může sebevíc zlepšovat, hodnota začne klesat. Můžete mít dechberoucí šperky s obřími kameny z laboratoře, ale rozhodně to není dobrá investice,“ uzavírá naše povídání. Cestou ještě zdravíme Dušanova syna Filipa, který je v rodinné firmě na brigádě. V tu chvíli mne napadá, kde asi bude za dvacet let, když já kdysi začínal kariéru s kbelíkem a hadrem…

Martin Blechler

Zlatníkem se vyučil, ale po škole se rozhodl vydat jinou cestou. K řemeslu ho to přesto pořád táhlo a tak se ve volném čase věnoval tvorbě stříbrných šperků. K práci zlatníka na plný úvazek se vrátil před třemi lety. Cítil, že mu řemeslo chybí a že se v něm chce více zdokonalovat. Od té doby pracuje ve zlatnické dílně JK.

Josef Kozák

V dílně JK pracuje už sedmým rokem. Vyučil se zlatníkem a později vystudoval ještě technologickou vysokou školu, která ho připravila na práci restaurátora. Pracoval s historickými předměty z drahých kovů, které opečovával, jako by byly jeho vlastní. Dnes stejnou péči věnuje šperkům pro zlatnictví JK, pro nějž navrhuje již druhou vlastní kolekci.

Dušan Mlynarčík

Stál u zrodu prvního zlatnictví, které pomáhal založit své partnerce Jitce Kudláčkové. Ačkoliv se zlatnickému řemeslu nevyučil, léta praxe v oboru z něj udělala mistra. Dnes perfektně rozumí nejen chodu firmy, ale i investičním šperkům a kamenům. Dokáže o nich vyprávět neuvěřitelné příběhy a ještě poradit s výběrem těch, do nichž se vyplatí investovat.

Petr Jansa

Komentáře