„Nejsme chudáci, kteří zdolávají bariéry.“ Lidem s postižením škodí v práci přezírání i velká lítost

David Lukeš dříve pracoval jako právník i marketingový specialista. Od chvíle, kdy si na vysoké škole si při skoku do řeky poranil krční obratel a míchu, používá vozík. Kolegové v práci prý jeho hendikep ne vždycky naplno vnímali. To vedlo někdy k „jen“ absurdním, jindy nepříjemným situacím. Tehdy měl kancelář v jiném patře než záchod. „Lidé s poškozením míchy mívají problémy s kontinencí: čekat někde na výtah do jiného patra je velká překážka. Když jsme pak třeba organizovali různé večeře nebo teambuildingy, nikdy se nedělaly v bezbariérovém prostředí. Až když jsme dorazili na místo, všem došlo, že jsem vlastně na vozíku,“ vzpomíná. „Přišlo mi, že musím dokazovat, že mám ve skutečnosti nějaké schopnosti a že mě do práce nevzali jen proto, že žiju s postižením,“ podotýká.