Leckdo o tom neví, možná na to někdo už zapomněl, ale české publikum mělo to štěstí vidět Tinu Turnerovou naživo třikrát. Poprvé už v roce 1981, kdy byla jednou z mála západních velkých hvězd, kterým se podařilo prorazit železnou oponu. Tehdy hrála ve velkém sále pražské Lucerny a byla v nejlepších letech, bylo jí dvaačtyřicet. Komerčně se jí na domácí půdě zrovna dvakrát nedařilo, první vrcholy své slávy ze šedesátých a začátku sedmdesátých let měla za sebou a do gigantického comebacku zbývaly ještě tři roky.
S plnou parádou jako velká hvězda poprocku se nám pak představila až po sametové revoluci, v srpnu 1996 na stadionu Bohemians Praha ve vršovickém „Ďolíčku“, tenhle koncert si mnozí pamatují jako jeden z velkých zážitků té divoké doby, kdy jsme stále ještě nadšeně nasávali svobodu a zároveň ještě nebyli přejedení nejen kulturní nabídkou každého dne. A naposledy jsme Tinu Turnerovou viděli v pražské O2 Areně v dubnu 2009 v rámci opulentního světového turné, na kterém zpěvačka oslavovala půlstoletí profesionální hudební kariéry a zároveň se loučila se svými fanoušky před odchodem ze scény.
Po boku predátora
Kariéra, kterou jsme tehdy v O2 Areně oslavovali, začala na konci padesátých let, kdy se zpěvačka původem ze zemědělského kraje v Tennessee, konkrétně městečka Nutbush, o němž pak o něco později nazpívala jeden ze svých hitů, autobiografickou Nutbush City Limits, přestěhovala do Saint Louis. Pěveckou zkušenost měla, jako snad všechny afroamerické zpěvačky, jen z gospelového kostelního sboru.
Jejího talentu si ale všiml o osm let starší Ike Turner, nadaný kytarista, zpěvák, ale především šikovný producent, manažer, prostě hudební byznysmen. A z mladé Anny Mae Bullockové, jak zní zpěvaččino rodné jméno, udělal svoji manželku, křestní jméno jí změnil na Tinu, a jako hvězdu kapely, či spíše show Ike and Tina Turner Revue, ji prosadil na poli dobového rhythm and blues na přední pozice americké scény.
V průběhu šedesátých let zaznamenali společně řadu hitů, velká část z nich byly předělané slavné songy nejen z prostředí americké černé hudby, ale také od kapel bílých, často dokonce britských, v čele s Beatles a Rolling Stones. Jestliže byl Ike Turner v některých ohledech vlastně génius svého druhu, lidsky neměl daleko ke zrůdě; extravagantní životní styl vedl tehdy kdekdo a drogy a alkohol byly celkem standardní součástí muzikantského života, ovšem Turner se především snažil za pomoci značně nevybíravých prostředků udělat ze svojí ženy loutku a jeho fyzická agresivita vůči ní byla neúnosná.
Divoké manželství – které mimochodem dobře reflektuje dobrý životopisný film Briana Gibsona z roku 1993 (u nás se promítal pod názvem Tina Turner, jeho původní název zní What’s Love Got to Do with It) – skončilo v roce 1976 rozvodem.
Tina Turnerová se sice zbavila svého predátora, zároveň se ale ocitla v hudebním vzduchoprázdnu a dlouhých osm let jen těžila ze staré slávy a zpívala často na místech, která nebyla jejího talentu hodna – koncerty jako byl ten v roce 1981 v Praze byl paradoxně možná jednou z výjimek.
Velký návrat
V roce 1983 podepsala Tina smouvu se zpočátku poněkud nedůvěřivým velkým vydavatelstvím Capitol a první titul na této značce byl následujícího roku skutečným comebackem se vším všudy: album Private Dancer mělo multiplatinové prodeje a v první desítce nejprodávanějších alb Ameriky vydrželo devětatřicet týdnů. O rok později deska proměnila na cenách Grammy čtyři ze šesti nominací a dodnes se titulu prodalo více než dvanáct milionů kusů, přičemž z něj pocházející písničky Let’s Stay Together, I Can’t Stand the Rain nebo titulní Private Dancer (dílo Marka Knopflera z Dire Straits, s kytarovým sólem Jeffa Becka) se zařadily mezi zpěvaččiny největší hity.
Vlna, která vynesla Tinu Turnerovou do popředí světového showbyznysu, už vlastně nepolevila. Vydala ještě řádku alb, připravených v té nejlepší hudební společnosti, vyprodané koncertní šňůry její pozici hvězdy první velikosti jen podporovaly a když na její show v Riu vidělo v roce 1988 neuvěřitelných 183 tisíc diváků, byl z toho zápis do Guinessovy knihy rekordů. Nikomu asi nevadilo, že posledním opravdu velkým hitem Tiny Turnerové byla titulní písnička z bondovky GoldenEye, kterou napsali Bono a The Edge z kapely U2.
Posledních deset let života Tina Turnerová žila stranou showbyznysu. Vdala se za o šestnáct let mladšího muže, vzdala se amerického občanství a přestěhovala se do Švýcarska, kde také po dlouhé nemoci 24. května zemřela.
