České myšlení se mění, lidé řeší udržitelnost – a to je dobře, říká Cyril Klepek z digitálního odpadového tržitě Cyrkl

Pomohli prodat střešní krytinu, celý most nebo 50 tun pomerančových slupek. Digitální odpadové tržiště Cyrkl je česká společnost, která se rychle rozrůstá a už nyní funguje v osmi evropských zemích. Firmy tam mohou prodávat a kupovat materiál, který je pro jiné už odpadem. V Cyrklu dokončili více než 350 projektů a pomohli ušetřit bezmála 500 tisíc tun oxidu uhličitého. „Lidé si uvědomili, že obrovská hodnota je v rodině, přátelství, v zážitcích.  Přicházíme na to, že věci, které nás obohacují, nemusí být spojené s tím, co konzumujeme,“ říká zakladatel společnosti Cyril Klepek.

Jak vás myšlenka digitálního odpadového tržiště napadla?

Dříve jsem pracoval v agentuře, kde jsem se zabýval tématem cirkulární ekonomiky. Snažili jsme se dostat do velkých firem nové byznys modely, aby ty firmy pracovaly více zodpovědně. A občas jsme naráželi na takovou černou díru, kde mizela veškerá data, kde byla obrovská netransparentnost a informační asymetrie, a to byl právě odpadový trh. Právě tam jsem pochopil, že je nastavený neefektivně. Producenti odpadu si cenu nemohli snadno zjistit a odpadové firmy toho mohly zneužít. Když věcem nedáte tržní cenu, tak ony se nejsou schopny v ekonomice správně alokovat. Právě to byl ten velký impulz, proč jsme založili tuto platformu – firmy si teď můžou zjistit, jakou hodnotu má jejich odpad. Aby pochopily, že je to pořád materiál, který jde dál využít.

Takže ta myšlenka byla i etická, nejen ekologická?

Ano, etická, ekologická a zároveň byznysová. Kromě toho, že to bylo neférové byznysově, tak to bylo neférové i vůči materiálu.

A jde skloubit ekologie a ekonomika?

V dnešní době už to začíná jít. V historii ta ekonomika rostla hlavně díky fosilním palivům, s tím ale rostlo i množství oxidu uhličitého (CO2).  Třeba v USA už se linie jejich hospodářského růstu oddělila od množství emisí, které ta ekonomika vytváří. To rozdělení ukazuje, že můžeme žít život, který je spojený více s využíváním služeb než produktů a materiálů. Ukazuje to, že nemusíme mít třetí SUVéčko v garáži a třetí barák. Lidé už si uvědomili, že jde žít trošku jinak, že obrovská hodnota v životě je v rodině, přátelství, v zážitcích. Přicházíme na to, že věci, které nás obohacují, nemusí být spojené s tím, co konzumujeme.

Dneska právě vzhledem k tomu, že jsme v určité zelené revoluci, která se opravdu globálně děje, tak už jde přicházet s byznys modely, které jsou dobré nejen pro planetu, ale zároveň jsou dobré i pro ekonomiku. Myslím si, že Cyrkl je toho docela dobrým příkladem. Na druhou stranu v zemích především třetího světa potřebují ještě dohnat obrovskou materiálovou nedostatečnost, takže tam to s CO2 bude hodně spojené.

Dnes jste v osmi zemích, máte v plánu se někam rozrůstat? Třeba právě do rozvojových zemí, Afriky?

Pro tento rok jsme naopak několik zemí trošku limitovali. Teď se soustředíme především na střední Evropu, Česko, Slovensko, Polsko, Německo, Rakousko, Švýcarsko, Itálii a Francii. Příští rok možná budeme ještě v Evropě, ale určitě se chceme ve střednědobém až dlouhodobém horizontu rozrůstat i globálně. Jako společnost máme velmi silnou vizi a misi. Chceme celkově zdvojnásobit míru cirkularity v ekonomice, budujeme proto transparentní řešení pro obchodování s průmyslovými odpady a recykláty. Do Afriky určitě chceme, víme že je tam například v Nigérii nebo Jihoafrické republice velká potřeba, časově to ale vidím někde za dva a půl roku.

Teď jste tedy hlavně v západní a střední Evropě, měli jste před válkou v plánu růst i směrem na východ?

My jsme měli takovou malou pobočku v Rusku a na Ukrajině. A samozřejmě to jsme zavřeli, v Rusku jsme zavřeli z etických důvodů, na Ukrajině jsme zavřeli, protože tam teď mají jiné starosti. Snažili jsme se naopak spíše pomáhat, jak to šlo, a určitě se plánujeme vrátit a angažovat po doufejme vítězné válce Ukrajiny v rámci obnovy. Do Ruska to neplánujeme.

Jaký materiál se u vás nejčastěji objevuje?

Když to rozdělíme podle typů, tak zhruba 40 % tvoří průmyslové odpady a dalších 40 % jsou recykláty. Dále tady jsou vedlejší a přebytečné produkty výroby. A co se týče těch materiálů, tak dneska jsou to většinou plasty, protože plastové odpady jde poměrně jednoduše zrecyklovat a zároveň je to materiál, o který je obrovský zájem v ekonomice. A samozřejmě kovy. Čím dál tím víc jsou u nás stavební odpady a pak také papír, textil a bioodpady. Je tu celá plejáda různých materiálů, něco přes sto kategorií.

A dá se potom zrecyklovat všechno?

Čistě technologicky jde zrecyklovat všechno, jen je to otázka ekonomiky. Jsou určité kompozitní materiály, které jsou složené z několika různých materiálů, a tam je recyklace často velmi složitá, neekonomická i poměrně neekologická. Řešením by mohlo být zjednodušování materiálů, kdy nebudeme mít čtyřicet typů plastu, ale budeme z nich používat jen několik. Takové, které jdou dobře recyklovat. Například PET a polyetylen jdou recyklovat velmi jednoduše a efektivně.

Právě na PET lahve plánuje vláda zavést zálohování. Jaký na to máte názor, má to smysl?

V zásadě jsem spíše pro, ale zároveň to pro mě není největší téma. Podle mě je velmi důležité dívat se na globální problémy hodně seshora. Ročně jako společnost do atmosféry emitujeme 52 gigatun CO2. Zhruba jedna třetina z toho je spojena s výrobou, a tam jsou čtyři velmi důležité materiály – plasty, hnojiva, kovy a cement. Jenom cement sám o sobě má na sobě osm procent emisí všech CO2. Dneska už se PET do velké míry stejně recykluje, takže to zlepšení bude pravděpodobně v řádech procent. Za mě je to důležité spíše morálně, protože producenti, například nápojáři, ten materiál velmi draze kupují, a pak ho nemají k dispozici. Zálohování mi tedy dává smysl z etických a ekonomických důvodů, ale z pohledu životního prostředí to zas takový zázrak nebude, jsou tady daleko důležitější věci.

Já dám ještě příklad – před pár lety jsme řešili témata uchošťourů a papírových brček. A to byla vlastně nebezpečná debata, protože tím, že řešíme tahle témata, tak neřešíme jiná témata, která jsou daleko důležitější. Nedávno se nařídilo zavedení jednotného systému nabíječek, kdy iPhony budou muset své nabíječky změnit. Fajn, udělejme to. Ale my jsme si jen tak v Cyrklu počítali, kolik to ušetří CO2, a nebude to ani milion tun C02 za rok. To je vlastně strašně malý problém. Takže my se musíme soustředit na velké problémy, a ty jsou především spojené s těžkým průmyslem a stavebnictvím.

Má vlastně ještě smysl celkově třídit odpad v domácnostech? Z celkového odpadu je to malý podíl.

Určitě to smysl má. Na druhou stranu to je opravdu malé číslo. V Česku vyprodukujeme 38 milionu tun odpadu a z toho jenom asi 5 miliónů, tedy 8,8 % pochází z těch kontejnerů. Máme informaci, že se z těch materiálů zrecykluje jen nějakých 28 procent. Myslím si, že je načase bavit se o změně systému.

Jaký z materiálů u vás byl nejzajímavější?

My to máme často v sekci biomateriálů, a tam jsou často dobré špeky. Na Slovensku nám třeba jednou správa silnic prodala celý most. Opravdu vyfotili most, kterého se chtěli zbavit v rámci demolice. Takže máme tam klasické industriální odpady, ale zároveň tam můžete prodat i celý most. Taky je tam třeba hnůj, nebo teď tam někdo dal 50 tun vymačkaných pomerančů z nějaké italské fabriky, která vyrábí pomerančové džusy. Z toho jde dělat zajímavé věci, třeba inkoust. Často jsou to bizardní věci, ale mé kolegy baví najít nějaká řešení, která jsou právě v oblasti biomateriálů hodně zajímavá.

Často jsou u vás firmy, ale můžou se k vám zaregistrovat obyčejní lidé, třeba dědeček  z vesnice, který právě chce prodat ten hnůj?

Zaregistrovat se můžou taky, nicméně pro to, aby se to podařilo propojit, tak toho vždycky musí být určité minimální množství. Takže dvacet cihel nebo 200 kilo hnoje tam nemá úplně smysl. Ale když tam dáte 5 tisíc tun hnoje, tak už jsme pro vás schopní najít řešení, nějakého zemědělce. Takže vždycky záleží na objemu. Ale zároveň tam třeba lidi dávali střešní krytinu, vyfotili to, někdo se ozval do pár hodin a přijel si pro to. Ale opravdu z 98 % jsou tam firmy.

Kolik firem a lidí je u vás zaregistrovaných?

Aktuálně to je celkově 19,5 tisíce uživatelů. V Česku jich je necelých pět tisíc.

S jakými společnostmi například spolupracujete?

Rozdělil bych to na dvě skupiny. První jsou velké firmy, které mají velké množství materiálu, třeba Škoda Auto, Ikea, Lidl, Phillip Morris nebo Saint-Gobain. A pak jsou tady ty menší, jako například Siko koupelny nebo Kofola. Ne všechny firmy jsou aktivní každý týden nebo měsíc, ale všechny jsou u nás registrované a udělali jsme s nimi některé větší věci.

V jednom z případů pomohl Cyrkl z odpadu z výroby cigaret udělat stavební materiály, o co šlo?

To byl velmi zajímavý případ v jedné velké mezinárodní firmě na výrobu tabákových výrobků. Z cigaretových filtrů se stala izolace. Ne každý by chtěl mít izolaci z cigaret doma, ale samozřejmě se jednalo o tu část bez vůně. Tohle jsou takové ty menší věci, které ale ilustrují, že když se nad vším budeme zamýšlet, tak můžeme najít velmi dobré řešení.

Na trhu jste už pět let, vidíte za tu dobu nějakou změnu v českém myšlení co se týče odpadu?

Vznikli jsme na podzim 2018, rok 2019 byl pak takový pilotní a v lednu 2020 jsme to naskočili na full time, takže fakticky natvrdo fungujeme asi tři a půl roku. Myšlení se určitě výrazně mění, a to z několika důvodů. Dříve měli odpadoví hospodáři ve firmě na starosti jenom to, aby nepřekáželi. Aby ta výroba mohla jet dál a oni nedostali pokutu od České inspekce životního prostředí. Dneska najednou lidi v té firmě řeší i CO2 stopu, řeší obecně udržitelnost, předcházení vzniku odpadu, řeší obrovskou míru legislativy, která se na ně řítí z Evropské unie, což je v tomto případě hodně dobře. Tím pádem i jejich práce je vlastně složitější. My pro ně děláme pravidelné webináře, kde máme stovky účastníků. Opravdu se snažíme jim pomáhat, protože právě oni jsou teď ti hrdinové udržitelnosti. Snažíme se, aby měli v té firmě silnější hlas a aby nás používali k reálným změnám.