Brno - Sochy zhotovené z různých materiálů a s různým autorským rukopisem oživily brněnský hrad Špilberk. Pod širým nebem tam vystavují absolventi sochařského ateliéru Jana Hendrycha. Převažují sochy zobrazující lidské postavy, případně zvířata. Kurátorka Ilona Víchová vybrala devět autorů s ohledem na výraz a specifičnost jejich tvorby. "Díky tomu má divák příležitost objevovat v sochařském výrazu profesora a jeho bývalých žáků širokou škálu společných rysů i odlišností," uvedla kurátorka. Díla zůstanou na hradě do 31. března příštího roku.
Fotogalerie
Šestaosmdesátiletý Hendrych působil v letech 1990 až 2015 na Akademii výtvarných umění v Praze, kde vedl ateliér figurálního sochařství a medaile. Výstava na Špilberku volně navazuje na loňskou Hendrychovu retrospektivu. Přibyly také některé jeho vlastní sochy, konkrétně keramický Strážce u hradní brány, zachycený v odhodlaně rozkročeném postoji a robustním brnění, a také dvojice pískovcových ženských figur Ležící I a II.
Jednou z prvních Hendrychových studentek po roce 1990 byla Jana Bačová Kroftová, která v Brně vystavuje sousoší Splývání. Sestává ze dvou obřích lidských hlav nořících se do země. Pozdější absolventské ročníky zastupují třeba Veronika Durová a Zuzana Kantová, jejichž tvorba se vyznačuje křehkostí a subtilitou.
Durová ve své práci rozvíjí dialog mezi hmotou a prázdným prostorem. Příkladem je dílo s názvem Dialog. Čtyři sedící figury jsou redukované na nohy a ruce. "A přesto máme pocit, že sledujeme celou figuru, neboť v konkrétních detailech, napřažení paží, gestikulaci, křížení nohou, napětí či uvolnění dané tělesné části nacházíme jasné vodítko pro naši imaginaci," popsala Víchová.
Kantová se dlouhodobě soustředí na fenomén ženství. Socha Posezení přehodnocuje nazírání na jeden ze symbolů ženské krásy – odhalené nohy, které zde plní roli soklu pro červenou zahradní stoličku. K posledním Hendrychovým žákům patří Jakub Goll, Pavel Provazník a Adam Velíšek, kteří také na Špilberku vystavují.
Zvláštní důraz klade výstava na umělce z brněnského a moravského prostředí, kteří studovali v Praze u Hendrycha, aby pak jeho podněty dále rozvíjeli doma na Moravě. Irena Armutidisová se zaměřuje na figury zvířat. Kromě anatomie ji zajímají možnosti zachycení jak reálného, tak latentního pohybu, který je v těle zvířat přítomen i tehdy, když odpočívají. Její tvorbu na Špilberku reprezentují Hyeny a Jaguár. Kristina Vesková vystavila třeba sochu Poslední astronaut provedenou v bílém betonu. Radek Škrabal pracuje hlavně s pálenou hlínou. Často zobrazuje baletky, na Špilberku si zájemci prohlédnou figuru v životní velikosti Unavená tanečnice.
