V Česku už konečně nějaký ten den panuje počasí, které odpovídá jaru. Ani nad ránem už nehrozí přízemní mrazíky a odpolední teploty atakují alespoň 20 stupňů. Zahrádkáři mají napilno. Do fóliáků či na záhony vysévají semínka zeleniny nebo sází předpěstovanou (či zakoupenou) sadbu. Teď je čeká mnoho týdnů titěrné práce a doufání, že vypěstovaná úroda alespoň na čas zacelí domácí jídelníček a oddálí nákup příslušných plodin v obchodě. Letos to doufání však bude zřejmě o dost intenzivnější – ceny sadby či semínek opět vzrostly a už dosahují takové výše, že řada pěstitelů/nesrdcařů je na vážkách, zda se to vůbec vyplatí.
Stačí přijít do některého ze supermarketů a člověk se nestačí divit. Pytlíček, ve kterém je deset semínek na salátovou okurku, nebo stejné množství tyčkových rajčat lze pořídit i za 50 korun. Do kapes sáhli i ti, kteří si chtěli ze semínek vypěstovat vlastní sazeničky paprik a nakládaček, vzrostla cena osiva i pro kedlubny, listový salát, mrkev či koření, jako je majoránka. Prodejci pochopitelně růst cen připisují dražším energiím, skladování, dopravě a tak dále. Skutečné důvody však mohou být úplně jiné.
Ne každý však má tolik energie, výdrže a místa ve své domácnosti, aby si už někdy od března či začátku dubna pěstoval sadbu na venkovní záhon či do pařníku. Tací lidé pak míří do zahradnictví nebo na různé jarmarky, kde soukromí pěstitelé prodávají již sadbu předpěstovanou. Ale ani zde už to nejsou záležitosti za drobáky. Sazeničky paprik nebo rajčat startují od 30 korun, kedlubna či salát je k mání alespoň za 6 korun, dýně nebo cukety jsou k mání za 25 korun. Osázení jednoho záhonu pak může přijít i na stokoruny. Člověk by namítl, že to je jen jedno semínko vsazené do hlíny. Navíc není psáno, že i když si přinesete sazenici domů a zasadíte ji, že se dočkáte kýžené úrody. Může přijít nějaký výkyv počasí nebo zaúřadovat škůdci nebo slimáci…
Vypěstování si vlastní zeleniny či ovoce bylo (a stále zatím je) jednou z možností, jak částečně uchránit rodinný rozpočet od nákupu drahé zeleniny a ovoce v obchodech. Dobře, v posledních dnech sice některé druhy začaly zlevňovat, ale stále se jedná o ceny, kvůli kterým je řada lidí ve svých nákupech ignoruje. Nicméně ani snaha být v některých plodinách soběstačný už také není tak jistá. Kromě osiva nebo sadby je totiž potřeba počítat například s hnojivy, specializovanou zeminou a samozřejmě se závlahou. A všechno něco stojí, respektive zdražení se projevilo i zde.
Konzumenti zeleniny a zahradní produkce se tak dostávají mezi dvoje ostří. Buďto si musí kupovat drahé produkty v obchodě či na farmářských trzích, nebo si ji sami vypěstovat. Samozřejmě velcí farmáři a pěstitelé to vědí, a proto se snaží to mnoha lidem znechutit. Ostatně jsou to právě tyto subjekty, které vyrábí a prodávají osivo nebo z něj vypěstovávají sadbu pro konečné a drobné pěstitele. K plánovaným penězům se proto tak či onak stejně dostanou.
Východisek z této situace moc není. Pěstitelé by tedy měli dávat pozor na to, co a za kolik kupují. A měli by se chovat obezřetně a šetrně. Například tím, že si na podzim z některých vypěstovaných plodin (dýně, cuketa, hrách, paprika, rajčata...) vypreparují semínka a schovají si je na jaro. Záhy pak zjistí, že mezi tím, co si koupí a mají sami doma (zadarmo) v šuplíku, moc velký rozdíl není. Možná i tady je jeden kořínek k odpovědi, proč jsou ceny v obchodech takové, jaké jsou. Zahradničení je čas, energie a námaha. Kdo ji je ochoten investovat, je odměněn a ušetří. Jiní tu možnost nemají nebo se hrabání v hlíně věnovat nechtějí. Ti pak musí sáhnout do peněženky.
