Vaši novou desku produkoval Honza Toužimský z Arakain, ke kterým odešel váš parťák Marek Loučka. Nevyčítal jsi mu, že ho takzvaně přetáhli?

Vůbec. Jednak celoživotně vyznávám víru v to, že člověk je tvor svobodný a vždy udělá to, co pro sebe považuje za nejlepší, což je naprosto v pořádku. A jednak - i kdyby se mě Mára zeptal na názor, rozhodně bych mu řekl, že pokud by nekývl na nabídku jedné z nejlegendárnějších kapel u nás, navíc s vidinou toho, že ho po desítkách let snažení může hudba živit, byl by vůl. (smích) Věci jsou tak, jak mají být.

Jaká s ním byla spolupráce v roli producenta?

Honza je člověk, jenž byl pro produkci singlů a následně desky naší jasnou prioritou. Má neskutečný cit pro muziku, obrovský přehled o využití nejmodernějších technologií a navíc je to skvělý kluk. Pojí nás dlouholeté přátelství, ve spoustě věcí máme stejný pohled na svět, a když už na to dojde, dokážeme si v klidu říct i nepříjemné věci a najít řešení. Jeho názor byl zásadní při výběru skladeb i při tvorbě výsledné zvukové podoby. A osobně jsem mu vděčný za to, že ze mě pěvecky dokázal vymačkat naprosté maximum, a zároveň jsem zkusil polohy, které jsem do té doby nezkoušel.

"Vrtochy" už natáčeli všichni noví členové?

Ano, shodli jsme se na tom jak kapela, tak Honza. Album má být otiskem formy skupiny v daném okamžiku, takže jsme přehráli party i u singlů, které vyšly před vydáním alba, tak, aby tam každý ze členů měl možnost dostat své cítění.

Přispěli nějak autorsky?

Z jedenácti písní na desce pochází pět z předchozího období, pět z pera současných členů a bonusem je cover legendárních Fleret "Zafúkané". Hodně mě bavilo uchopení starších songů novými členy. Ve spoustě případů došlo k přearanžování a osvěžení. Také proto jsme skladby pro "Vrtochy" nahráli znovu.

Někdejší členové si po odchodu založili novou kapelu. Jak jsi zvládl sehnat tak rychle náhradu?

My jsme už na podzim 2021 věděli, že se naše cesty rozejdou. Trochu jsem doufal v to, že budeme hledat spoluhráče s Mirou (kytara), se kterým jsme to táhli celých víc než dvacet let a se kterým už jsme v podobné situaci byli. Mira se ale rozhodl pověsit kytaru na pomyslný hřebík, a když jsme spolu nedávno mluvili, říkal, že na ni od té doby téměř nesáhl. (smích) Dal jsem si tři měsíce oddech na vyčištění hlavy a pak zavolal lidem, o nichž jsem věděl, že budou pro Forrest Jump přínosem muzikantsky i lidsky.

Hodně zásadní byl pro mě názor Lukiho Pilcha (zvuk Forrest Jump) a Pavla "Kurtyho" Kurtina (bicí Decay, grafika Forrest Jump), se kterými jsem vše diskutoval. A pak už to šlo ráz na ráz. Pepa Cigánek (bicí), Michal Stochleba (kytara) i Kuba Ticháček (basa) jsou skvělí muzikanti, takže na první zkouškový víkend dorazili naprosto připravení a za dva týdny jsme odehráli první koncert ve slovenských Žemberovcach i s podporou v podobě nového technika Tomíka Kalába. Postupem času začalo být jasné, že Pepovi Cigánkovi jiné závazky nedovolí věnovat kapele energii, takže nám představil svého žáka Matyho Buriánka, jenž se na bubenické stoličce usadil.

Aktuální studiovka vyšla pět let po předchozí, eponymní. Mohly za dlouhou proluku personální potíže, nebo hrály roli i jiné faktory?

Deska možná mohla vyjít o rok a půl dříve, ale byla by jiná. Celé dění v kapele bylo jiné a některé věci prostě vidíš až zpětně. "Vrtochy" jsou přesně tím albem, jaké jsem měl v hlavě už delší dobu, takže dle mého i tady platí, že věci jsou tak, jak mají být. (smích)

Proč jste zvolili právě název "Vrtochy"? Čekal jsem, že se tak bude jmenovat alespoň některá z písní...

Já na to slovo skoro zapomněl. (smích) Objevil jsem ho ve scénáři jedné z her našeho ochotnického divadla "Jednou za rok?", kde ho moje postava použila. A tehdy režisérka Jarka Hynštová prohlásila, že je to tak úderné slovo, že by se hodilo pro název desky. Hezky jsme se tomu zasmáli a já to bral jako blbost. Jenže pak mi to začalo vrtat hlavou a postupně jsem zjistil, že to slovo v prapůvodní podobě označuje chování koně, který se vzpírá svému jezdci. A když jsem to nadnesl klukům v kapele, zjistil jsem, že vlastně každý máme kolem sebe někoho, kdo se snaží nás osedlat, a my mu to prostě nedovolíme. (smích) A bylo hotovo… A třeba se někdy songu "Vrtochy" dočkáme…? Mě taky dodnes mate třeba "Waiting for the Sun" od The Doors, kteří stejnojmennou píseň umístili na jiné album. My ale písničku "Vrtochy" zatím prostě nemáme. A snad to někdo nevezme tak, že bych se chtěl s The Doors srovnávat. (smích)

Na závěr alba jste zařadili cover "Zafúkané" od skupiny Fleret, který se vám opravdu povedl. Proč padla volba právě na něj? Předtím jste, pokud vím, nikdy žádnou předělávku nenahráli.

Děkujeme. Ta skladba je v původní verzi prostě dokonalá. Obří díl práce na našich aranžích tedy odvedl Michal Stochleba (kytara). Zachoval ducha původní verze a zároveň do ní vložil kus sebe. Oba máme "Zafúkané" hodně rádi a totéž vlastně můžu říct o všech členech týmu. Hodně nás potěšilo, že se naše verze líbí samotným klukům z Fleret, kteří nám i zahostovali v klipu. Dřív jsme covery hráli živě, třeba "Come As You Are" od Nirvany nebo "Láska je kurva" od Krucipüsk. Dokonce jsme v dřevních dobách na nulté demo nahráli "From out of Nowhere" od Faith No More. Znělo to příšerně, ale byli jsme nadšení. (smích)

Je možné, že ještě nějaká předělávka v budoucnu přijde?

Nemůžu mluvit za kluky, ale myslím, že minimálně živě si dalšími covery v budoucnu radost uděláme. Je strašná spousta songů, které miluju, a tak to máme všichni. Jediná škoda je, že nejsme Chuckové Norrisové, abychom je zvládli zahrát všechny. (smích) A jestli někdy nějaký ještě natočíme? To teď fakt netuším…

Za sebou máte už většinu turné s Porta Inferi. Jaké jsou tvoje dojmy? Sedli jste si lidsky?

Tady se sluší fanouškům poděkovat! Některé tváře vidíme ne na jednom nebo dvou koncertech, ale třeba na polovině. Neskutečně si té podpory vážíme a teď myslím, že můžu mluvit i za kluky z Porta Inferi. Navíc si s námi lidé zpívají refrény i u nových písní, které jsou venku teprve pár týdnů. Jsme prostě nadšení. S Porťákama jsme se asi nejvíc sblížili při tvorbě songu "Jeden tým" a následně při natáčení videoklipu. Potkáváme se na festivalech léta a vždycky je sranda a nikomu nedělá problém do někoho zarýt nebo to naopak pobrat. Myslím, že můžu říct, že se z nás díky šňůře stali přátelé, i když historky ze společných ubytování mezi koncerty si někteří asi úplně pamatovat nebudou. (smích)

Píseň "Jeden tým" jste natočili společně. Objeví se i na nějaké desce, nebo šlo jen o jednorázový projekt určený pro turné? Kdo je jejím autorem?

Muziku "Jeden tým" složil Mirek Andrassy z Porta Inferi, text jsem si vzal na starost já. Původně šlo o jednorázovou záležitost k turné, díky ohlasu fanoušků ale možná tu jednorázovost přehodnotíme. Ještě jsme o tom s klukama z Porta Inferi nemluvili. My se netajíme tím, že bychom v budoucnu rádi nachystali vinyl "Vrtochy" s bonusovým materiálem. Sám jsem zvědavý, co se stane.

K písním z "Vrtochů" jste natočili také už několik klipů - poslední ke skladbě "Do krve". Plánujete ještě nějakou vizuální propagaci nahrávky?

Určitě připravíme minimálně video k otvíráku desky, který se jmenuje "Zapomenutý svět", a to pod režijní taktovkou Cyberolase. Zároveň s Jirkou Kobylanským uvažujeme o ztvárnění všech písní z alba, ale taky už máme dost další muziky na to, abychom tvořili dál. Po turné si sedneme a nějak to rozsekneme.

"Do krve" je také jedinou baladou na novince. Psal jsi ji se záměrem, že na desce musí nějaký pomalejší kus být, nebo nápad přišel sám od sebe.

On to úplně původně pomalý kus nebyl. "Do krve" jsem napsal už před lety pro projekt Sounder v klasické rockové podobě. Pak byl song nějakou dobu u ledu, a když jsem si ho potom znovu poslechl, zjistil jsem, že je příliš intimní na to, abychom u toho rachotili. Zkusil jsem to předělat do akustické podoby a ono to fungovalo. Takže abych ti odpověděl - psal jsem tu píseň s úplně jiným záměrem - dostat ze sebe aktuální rozpoložení. To, že se "Do krve" dostala na album v této podobě, bylo do značné míry rozhodnutí Honzy Toužimského jako producenta. A já jsem za to rád.

Když tvoříš hudbu a texty, máš nějaký rituál nebo konkrétní místo, kde ti to jde nejlépe?

Muziku moc neskládám. Alespoň ne takovou, která by se dala použít ve Forrest Jump. "Do krve" je naprostou výjimkou za celých dvaadvacet let. Rád si ale brnkám na terase, ideálně tak, aby to nikdo neslyšel. (smích) A texty dělám většinou v autě. Pouštím si nápady, které mi kluci pošlou, a do toho se snažím dostat melodii a slabiky. Často mě to dost pohltí, takže se ze mě stává sponzor městských rozpočtů v rámci pokut, které mi potom přijdou. (smích)

Je pro tebe náročnější psát slova, nebo melodie?

Nejtěžší je najít téma, které vystihuje náladu skladby. Když se tohle podaří, zbývá už potom jenom posbírat slova, jimiž to vyjádříš. Nevím úplně, jak to popsat… Ta slova prostě létají kolem a největší dřinou je urvat ta správná.

Kapela Forrest Jump funguje přes dvě dekády. Máte teď vytyčené nějaké cíle nebo mety, kterých byste spolu chtěli dosáhnout?

Plány a mety jsou celou dobu stejné a budou stejné do konce forresťáckých dnů: co nejvíc hrát, co nejvíc tvořit a být si co nejblíž s fanoušky. Zní to klišoidně, ale přesně tak to je. A uděláme pro to maximum. Nedávno jsme se dohodli na spolupráci s Martinem Kapkem (ze skupiny Traktor), který si bere na starost booking Forrest Jump. Z toho máme neskutečnou radost. Těšíme se!