Foto Jan Symon, Ústavní soud
Když minulý týden Ústavně-právní výbor Senátu nedoporučil zvolit za ústavní soudce bývalého předsedu Nejvyššího správního soudu Josefa Baxu a bývalou prezidentku Soudcovské unie Danielu Zemanovou, zavládlo zděšení. Kdo jiný by měl být v této zemi ústavním soudcem, když ne oni? Situaci rozhodně nepomohlo nulové vysvětlení senátního výboru ani následné rozhovory předsedy výboru Tomáše Goláně. Ten především všude vysvětloval, proč nic neřekne a proč do toho nikomu nic není.
Přehlídka marnosti
Do dějin české žurnalistiky pak nejspíš vstoupí rozhovor, který s ním pro Respekt vedla Andrea Procházková a který ukázal na personální bídu tohoto senátního výboru. Daňový poradce Goláň se v rozhovoru pokoušel Procházkovou, která má doktorát z ústavního práva, školit z českého ústavního pořádku. A nedopadlo to pro něj dobře. Kdokoli soudný by už v půlce hodil ručník do ringu, omluvil se, rezignoval na všechny funkce a odplazil se někam stydět. Jenomže absence soudnosti je zjevně tou kvalifikací, která Goláně dostala na jeho pozici.
Výboru podle všeho nejvíce vadí, že navrhování kandidátů a kandidátek probíhá otevřeně a veřejně.
Goláň si ublíženě stěžoval, že se snažil námitky vůči Baxovi dostat k prezidentovi, ale nepodařilo se mu to. Vyjádřil také podezření, že vše bylo dopředu připraveno, a uvedl, že nemá nic proti Baxovi jako soudci, ale nechce ho za předsedu Ústavního soudu. Pak se ukázalo, že ho štve celý Nejvyšší správní soud, což je trochu problém, protože lepší soud u nás nemáme. Každopádně jeho existence část politiků a některých soudců Nejvyššího soudu dlouhodobě irituje. Proč si někoho takového Senát zvolil do Ústavně-právního výboru, jehož skoro celé složení je přehlídkou marnosti v podobě lidí jako Daniela Kovářová nebo Jitka Chalánková, je záhadou.
„Šel jsem do ODS, abych pozvedl komunální politiku ODS, a to se mi nepovedlo; mně je celá ODS ukradená,“ dostal ze sebe nakonec ve zmíněném rozhovoru Goláň alespoň nějakou srozumitelnou větu. Na plénu Senátu už pak nevystoupil a k navrženým soudcům neřekl veřejnosti vůbec nic.
Podobně chaoticky vysvětlovala rozhodnutí výboru Hana Marvanová v Echu24, kde si tak jako Goláň řekla o to, aby prezident laskavě konzultoval své kandidáty s výborem, a nestalo se u tak, že mu je výbor zamítne. Jak nicméně ukázalo rozhodnutí Senátu, problém má samotný výbor, neboť jeho doporučení senátorky a senátoři ignorovali.
Co s výborem?
Zatímco Goláň a další nebyli v Senátu veřejně schopni říct jediné slovo proti navrženým kandidátům a kandidátce, prezident Petr Pavel je naopak veřejně, otevřeně a srozumitelně hájil. Postavil se za ně také předseda Senátu Vystrčil, evidentně zaskočený tím, že ona důstojná pojistka demokracie, jíž předsedá, by mohla působit jako element zmaru a chaosu. Za Ústavně právní výbor vystoupila Miroslava Němcová, která věcně uvedla, že problém není rozhodnutí či hlasování, ale to, že ho Senát veřejnosti nedokáže zdůvodnit a vysvětlit. Pokud pak čelí různým obviněním, může si za to pouze sám.
Její slova potvrdila ve dvou vystoupeních Daniela Kovářová, která umí evidentně zastávat šílené či bizarní pozice v libovolných společenských a právních otázkách. Tentokrát označila požadavek prezidenta, aby zazněly konkrétní důvody pro odmítnutí jeho kandidátky a kandidáta, za naprostou nehoráznost. Názor veřejnosti na dění v Senátu ji prý nezajímá. Podle Kovářové je „volba tajná a výslech, kdo, jak a proč hlasoval, je konec demokracie (…) Tajná volba vysvětlení nepotřebuje.“
Projevy Kovářové nikdo nezvládl překonat. Čunek, Marvanová nebo Zyrtek Hamplová mluvili spíš zmateně než souvisle a nakonec převažoval tábor příčetných jako Adéla Šípová, která se postavila za Danielu Zemanovou, nebo Vystrčil, který se pokusil vysvětlit Kovářové, že tajná volba neznamená, že se politici nemusí bavit s veřejností, kterou byli zvoleni a kterou zastupují. Podobně se do svých kolegyň a kolegů pustil senátor Václav Láska a někteří další.
Jedno z nejsympatičtějších vystoupení proběhlo hned v úvodu, kdy se budoucí ústavní soudce Jan Winter postavil za své spolukandidáty s tím, že je považuje za vynikající osobnosti české justice, o jejichž erudici a smyslu pro spravedlnost slýchá dlouhá léta. Jeho slova působila přirozeně a lidsky, na což ve veřejném prostoru bohužel stále nejsme zvyklí.
První tři soudci a soudkyně jsou tedy zvoleni, ale vzhledem k tomu, kolik jich ještě bude voleno, je jasné, že s Ústavně-právním výborem Senátu v jeho současném složení leccos zažijeme. Senát by ho měl buď převolit, nebo alespoň předem uklidnit veřejnost, že jeho rozhodnutí a prohlášení členů v médiích nemusíme brát vážně. Tomuto výboru totiž podle všeho nejvíce vadí, že navrhování kandidátů a kandidátek probíhá otevřeně a veřejně, zatímco on se dožaduje jednání v zákulisí, kam veřejnost nevidí a kde nemusí nikomu nic vysvětlovat.
Autor je redaktor Alarmu.