Přeskočit na obsah

Žijeme v éře spánkové krize

Žijeme v éře spánkové krize
Ilustrační foto. Všechny osoby jsou modelem. Zdroj: iStock

O významu spánku se dnes ve spojení se zdravým životním stylem hovoří stále častěji. Přibývá dat potvrzujících, že spolu se zdravou stravou, dostatkem pohybu, nekouřením a střídmou konzumací alkoholu patří k základním faktorům ovlivňujícím lidské zdraví. Nicméně současný životní styl přispívá k rozvoji nespavosti a zkracování doby spánku. Dospělých, kteří spí méně než 6 hodin, rapidně přibývá. Nedostatek spánku je stále častější i v dětské populaci – až 30 procent dětí trpí různými poruchami spánku a každé druhé spí méně než potřebných osm hodin. Kromě léčby poruch spánku probíhá nyní v Centru pro poruchy spánku a bdění Neurologické kliniky 1. LF UK a VFN rozsáhlá klinická a výzkumná činnost poruchy chování v REM spánku. Lidé, u kterých se tato nemoc projeví ve vyšším věku, mají zvýšené riziko nástupu Parkinsonovy nemoci či jiných neurodegenerativních onemocnění.

Podle americké studie prováděné u 300 000 respondentů mezi lety 1985 a 2012 se počet lidí, kteří spí méně než 6 hodin, jen za toto krátké období zvýšil z 22 na 29 procent. Zároveň došlo ke zkrácení doby spánku, který se zkrátil z průměrných 7 hodin a 40 minut na 7 hodin a 18 minut. Jiná data uvádějí, že v průběhu 20. století se průměrná délka spánku zkrátila z 9 na 7,5 hodiny. Jak upozorňuje MUDr. Simona Dostálová, Ph.D., z Centra pro poruchy spánku a bdění Neurologické kliniky 1. LF UK a VFN, nedostatek spánku má vliv na častější výskyt celé řady nemocí. Mezi hlavní důsledky patří kardiovaskulární onemocnění, nejčastěji hypertenze, ischemická choroba srdeční a cévní mozková příhoda (CMP), metabolická onemocnění (obezita, diabetes, metabolický syndrom), duševní nemoci, zejména deprese, negativně ovlivňuje imunitu a může zvýšit i riziko některých onkologických diagnóz. V důsledku nedostatku spánku také dochází ke snížení výkonnosti, ke kognitivnímu deficitu, poruchám pozornosti a větší nehodovosti.

K faktorům snižujícím kvalitní spánek patří somatická a psychiatrická onemocnění, bolest nebo medikace. Kvalitu spánku snižuje také životní styl, tedy nedostatek pohybu, používání elektronických přístrojů, aktivita na úkor spánku, stres, užívání alkoholu, kouření, hluk nebo osvit v místě spánku, ale také denní režim. Podle údajů Českého statistického úřadu v roce 2017 pracovalo na směny v ČR 29 procent zaměstnanců, což je 1,2 milionu osob, u kterých vlivem směnného provozu dochází k narušení spánkového cyklu.Foto VFN

„Naše společnost se stává čtyřiadvacetihodinovou. Zvláště v mladé generaci se rozvinul kult aktivnosti. Mladší lidé se předhánějí v tom, kdo toho co nejvíc stihne,“ říká prof. MUDr. Karel Šonka, DrSc., vedoucí lékař Centra pro poruchy spánku a bdění Neurologické kliniky 1. LF UK a VFN, s tím, že optimálně by měl spánek probíhat v nočních hodinách a trvat u dospělých osob 7–9 hodin, u starších dospělých 7–8 hodin. Každá spánková fáze – lehký NREM spánek, hluboký NREM spánek a REM spánek – má v různou noční dobu různě prospěšné účinky na mozek. Podle prof. Šonky z literatury i výzkumu vyplývá, že bezprostředně pro mozek je důležitý nejhlubší NREM spánek, to jsou asi dvě hodiny, a asi hodina REM spánku.

Přibývá dětí s poruchami spánku

Různými poruchami spánku trpí podle odborníků 20 až 30 procent dětí, data ze zahraničních studií ukazují, že polovina dětí nespí doporučených osm až deset hodin. Ačkoli je v tomto životním období potřeba spánku 8 až 10 hodin, řada prací potvrzuje, že nejméně 50 procent této populace spí mnohem méně, často jen 6 hodin. „Výrazným problémem se stává zkracování doby spánku, zejména v populaci starších školních dětí a dospívajících,“ upozorňuje doc. MUDr. Iva Příhodová, Ph.D., vedoucí lékařka Centra pro poruchy spánku a bdění Neurologické kliniky 1. LF UK a VFN, podle níž se na této „spánkové krizi“ podílí řada faktorů – posun vylučování spánkového hormonu melatoninu v pubertě, školní povinnosti, sociální aktivity, masivní používání elektronických přístrojů i uvolnění spánkového režimu ze strany rodičů. S nedostatkem spánku narůstá u dětí výskyt obezity, metabolických a kardiovaskulárních onemocnění podobně jako u dospělých. K důsledkům nedostatečného spánku v adolescenci patří zvýšený výskyt depresivních příznaků, suicidiálních myšlenek – pokusů a úmrtí, častější užívání návykových látek – alkoholu, drog, stimulancií a kouření. Častější je i rizikové chování, narůstá agresivita a antisociální chování. Jak potvrzuje např. práce z roku 2005, chronické potíže se spánkem jsou rizikem pro rozvoj úzkosti v dospělosti, jiná studie o deset let později zjistila, že výrazné problémy se spánkem v pěti letech byly spojeny s výskytem deprese v dospělosti. Další velká studie z roku 2015, zaměřená na spánek u středoškolských studentů, ukazuje, že subjektivně zaznamenaná doba spánku ve všední dny měla vztah k pocitům beznaděje, myšlenkám na sebevraždu a užívání návykových látek. Průměrná doba spánku u těchto studentů činila pouze 6,5 hodiny, přičemž 20 procent z nich spalo pět a méně hodin a jen tři procenta potřebných devět hodin za noc.

Chronická spánková deprivace způsobuje podle doc. Příhodové zhoršený intelektový výkon a školní výsledky, zpomaluje reakce a rozhodování, narušuje soustředění. Vliv má také na regulaci nálady a emocí. Data ze studií ukazují, že nedostatkem spánku v dospívání trpí 73 procent teenagerů. „Stanovení a dodržování správného spánkového režimu s přiměřenou dobou spánku může zlepšit kvalitu života, psychické a fyzické zdraví dětské a dospívající populace. Rodiče by neměli rezignovat na svůj vliv. Osvětu je ale potřeba zaměřovat i přímo na samotné mladé lidi,“ zdůrazňuje doc. Příhodová.

Porucha chování v REM spánku stojí nejen za rozvojem Parkinsonovy nemoci

Za nejnovější přelomový objev je považována nemoc s popisným názvem porucha chování v REM spánku označovaná jako RBD (REM‑sleep Behavior Disorder). Jde o spánkové onemocnění charakterizované abnormálními pohyby během REM fáze spánku, které odpovídají obsahu právě prožívaného snu. „Taková pohybová aktivita může mít podobu mluvení nebo křiku, ale může mít i ráznější podobu, kdy spící člověk kope či boxuje nebo vykonává jiné výrazné pohyby. Proto pak může dojít k poranění samotného nemocného a nevědomě i jeho partnerky či partnera,“ objasňuje problematiku takzvaného „akčního snění“ MUDr. Jiří Nepožitek, Ph.D., z Centra pro poruchy spánku a bdění Neurologické kliniky 1. LF UK a VFN.

U zdravých lidí bez této poruchy určité oblasti mozku blokují uskutečnění jakéhokoli pohybu vycházejícího ze snu. Pokud jsou ale tyto oblasti mozku poškozené nebo oslabené, část svého snového chování může člověk provést, což je nenormální a často nebezpečné. Pacientům s poruchou chování v REM spánku se doporučuje odstranit nebezpečné předměty z okolí postele, odstavit postel od zdi či nábytek od postele, vyložit zdi, případně i zem matracemi a polštáři, oddělit si lože s partnerkou/partnerem. Výskyt poruchy v obecné populaci nad 50 let se odhaduje na 0,5–1,25 procenta a v populaci ve vyšším věku je ještě vyšší.

Jak MUDr. Nepožitek vysvětluje, již v 80. letech bylo známo, že tato porucha spánku je doprovodným příznakem několika neurodegenerativních nemocí ze skupiny synukleinopatií. Patří sem nemoci projevující se poruchami hybnosti, jako je Parkinsonova nemoc a multisystémová atrofie nebo nemoc s Lewyho tělísky. Následně se ukázalo, že pokud se tato porucha vyskytuje samostatně, u pacientů se později objevují klinické známky pohybových poruch nebo demence. Na přelomu milénia bylo zjištěno, že vyskytne‑li se tato porucha u pacientů starších 50 let, ti časem skutečně plně vyvinou některou z neurodegenerativních chorob. Riziko konverze se přitom znásobuje, po pěti letech se tak děje u 25–40 procent, po deseti letech u 40–60 procent a po patnácti letech trvání RBD se neurodegenerativní onemocnění vyvine u 80–90 procent pacientů.

Tento poznatek má podle MUDr. Nepožitka velký medicínský význam, protože tato spánková porucha může předpovědět rozvoj neurodegenerativní nemoci v době, kdy pacient ještě nemá rozvinuté její příznaky. „Izolovanou poruchu REM spánku tedy z klinického hlediska považujeme za předpovídající faktor rozvoje některého z uvedených neurodegenerativních onemocnění. Proto pacienty s RBD zařazujeme do dlouhodobého pozorování a komplexní dlouhodobé léčebné péče. V tuto chvíli bohužel není dostupná žádná kauzální léčba, ale usilovně se na ní ve světě pracuje,“ popisuje MUDr. Nepožitek s tím, že nyní se projevy onemocnění tlumí symptomatickou terapií a režimovými opatřeními. V budoucnosti by podle prof. Šonky měly být k dispozici léky, které patologický proces v mozku zastaví dříve, než začne mít člověk příznaky Parkinsonovy nemoci.

Pokud se abnormální pohyby během spánku nebo usínání vyskytují již v mladším nebo dětském věku, riziko vzniku Parkinsonovy nemoci není zvýšené, i když anamnéza, kterou pacienti udávají, je podobná. Diagnózu je nutné spolehlivě prokázat polysomnografickým vyšetřením ve spánkové laboratoři.

Jak MUDr. Nepožitek uvádí, již od roku 2015 probíhá v Centru pro poruchy spánku a bdění Neurologické kliniky 1. LF UK a VFN výzkumný program RBD, v jehož rámci jsou pacienti při vstupním vyšetření komplexně vyšetřeni a následně dlouhodobě sledováni. Zatím například zjistili, že u izolované RBD jsou již známky postižení mozku na zobrazovacích metodách (DAT scan) a známky postižení paměti. Ukázalo se také, že na rizika časné konverze mohou upozornit parametry řeči, porucha čichu, parametry svalové aktivity v REM spánku a násilné pohyby v REM spánku.

Narůstající význam studia spánku pro obor neurologie

Spánek vychází z mozku, je řízen mozkem a je pro mozek zásadní. Již dříve si neurologové všimli vztahu spánku a bdění k určitým neurologickým chorobám, jako jsou epileptické záchvaty, migrenózní záchvaty, CMP nebo syndrom neklidných nohou. „Později se ukázalo, že nedostatek spánku nebo nekvalitní spánek jsou součástí etiopatogeneze nebo důvodem závažnosti chorob. Opět se to týká epilepsie, migrény, ale i předčasné demence nebo roztroušené sklerózy. Obstrukční spánková apnoe dokonce zvyšuje riziko CMP, demence a kognitivního deficitu, epileptického záchvatu, deprese a úzkosti,“ vysvětluje prof. Šonka.

Porucha spánku a bdění může být také samostatným projevem jiné nemoci, někdy i iniciálním. Jedná se zejména o Parkinsonovu nemoc, kdy dochází ke specifické změně REM spánku předcházející onemocnění cca o 10 let. U Alzheimerovy choroby dnes již víme, že porucha cirkadiánního rytmu a NREM spánku jsou typickým příznakem, kterým dříve lékaři v této souvislosti nevěnovali pozornost. Poruchy spánku mohou být také příznakem mozkových poranění nebo autoimunitní encefalitidy.

Jak prof. Šonka upozornil, opomíjena často zůstává nadměrná denní spavost. Ta je většinou způsobena nedostatkem nočního spánku, nepravidelným režimem a nekvalitním nočním spánkem, který je nejčastější příčinou vzniku obstrukční spánkové apnoe. Existují ale i samostatné vzácné choroby prezentující se nadměrnou denní spavostí, která je nezávislá na kvalitě a kvantitě nočního spánku. Jedná se o narkolepsii, charakterizovanou atakami usnutí a atakami slabosti při emoci. Druhou nemocí je idiopatická hypersomnie, typická nadměrným množstvím spánku a obtížným probouzením.

„Změna spánku a bdění je významným symptomem, kterého si neurologie začala všímat, až když ostatní těžké symptomy začaly být zvládány. Jedná se o rizikový faktor vzniku neurologických chorob, případně faktor jejich zhoršení, může jít i o důsledek užívání některých léků a chemických látek. Spánek je důležitý pro kvalitu života, pro rozvoj nemoci a pro diagnostiku a prognózování některých neurologických chorob,“ uzavřel prof. Šonka.    

Spánková medicína v kazuistikách

V rámci tiskové konference upozorňující na význam spánku, uspořádané 16. 5. ve VFN v Praze, proběhl také slavnostní křest nového, druhého, přepracovaného a doplněného vydání knihy Spánková medicína v kazuistikách. Umožňuje praktickou orientaci v diagnostice a léčbě spánkových poruch u dospělých a u dětí, a to prostřednictvím velmi oblíbených a žádaných kazuistik. Jejími autory jsou doc. MUDr. Iva Příhodová, Ph.D., MUDr. Simona Dostálová, Ph.D., a kolektiv. Prezentované informace vycházejí z dlouhodobých zkušeností kolektivu autorů při práci na klinických pracovištích, ve spánkových laboratořích a specializovaných ambulancích.

Spánková medicína v kazuistikáchSpánková medicína se jako obor preventivní medicíny v posledních desetiletích stává předmětem zájmu lékařů různých specializací – především neurologie, psychiatrie, interního, plicního a ORL lékařství. Multioborový ráz spánkové problematiky se promítá i do spektra kazuistik, které zahrnují nespavost, poruchy dýchání ve spánku, hypersomnie, parasomnie a další poruchy spánku. Součástí publikace je rovněž úvodní teoretická stať věnovaná základním pojmům a vyšetřovacím metodám. Kazuistiky jsou doplněny teoretickou částí a jsou dokumentovány názornými schématy, grafy, tabulkami a obrázky.

Recenzentem a kmotrem knihy se stal prof. MUDr. Karel Šonka, DrSc., z Neurologické kliniky a Centra klinických neurověd 1. LF UK a VFN. Při příležitosti slavnostního křtu uvedl: „Spánková medicína se zabývá širokým okruhem nemocí, které patří do několika základních oborů. Nemoci spánku a bdění mají rozmanité symptomy a některé z nich nejsou obecně dobře známé. U méně častých chorob projevujících se příznaky, které jinak v medicíně nejsou běžné, je často obtížné si představit, jak vypadá setkání s takovou nemocí v reálném životě denní medicíny. To velmi zdařile zprostředkovává současná publikace přinášející velmi názorné případy nemocí, kterým se spánková medicína věnuje, spojené s teoretickým výkladem. Je to kniha, která rozšíří obzor každému lékaři a psychologovi a zároveň zaujme popisem kazuistik. Pro praktické vzdělání v oblasti spánkové medicíny je výtečnou pomůckou.“  

          

Sdílejte článek

Doporučené