Český pacient si bude muset sáhnout hlouběji do kapsy

Operace očí se přesouvají do takzvaného režimu jednodenní chirurgie, říká šéf Očního centra Praha (OCP) Adam Janek. Tento trend přináší výhody zdravotnickému zařízení i pacientovi v podobě nižších nákladů bez nutnosti se nechat hospitalizovat. Ve srovnání s některými státy ale máme co dohánět, co se jeho využívání týče.

Zdravotnictví však čekají i další významné změny. I tento sektor se pravděpodobně bude potýkat s nedostatkem pracovní síly, až půjdou silné ročníky do důchodu. Na druhou stranu, technologický rozvoj přinese nové příležitosti. Umělá inteligence nebo větší využívání dat dají pacientům i poskytovatelům péče nové možnosti.

Nebude to však zadarmo. Čeští pacienti si asi budou muset zvyknout na vyšší míru spoluúčasti, aby bylo možné udržet kvalitu péče. Proč je zdravotnictví „zdarma“ neudržitelné? A jak se OCP chystá na budoucí nedostatek pracovníků? Přečtěte si rozhovor s Adamem Janekem.

S jakými nemocemi očí se nejčastěji potýkají vaši pacienti?

Obecně nejčastějším očním onemocněním jsou dioptrické vady, nicméně vhodnější je podívat se na jednotlivé věkové kategorie. V dětské a adolescentní populaci je nejčastějším onemocněním krátkozrakost, po 40. roku života se setkáváme s tzv. presbyopií a ve vyšším věku s onemocněními jako je šedý zákal a onemocnění sítnice (nejčastěji makulární degenerace). Napříč věkovou strukturou se setkáváme se zeleným zákalem.

Každopádně i v oftalmologii se k nám pacienti objednávají až v případě obtíží, přičemž doporučujeme po 35. roku života preventivní komplexní vyšetření. Na našem pracovišti jsme schopni poskytnout komplexní diagnostiku a téměř všechny chirurgické výkony. Komplexnost je pro nás velmi důležitá a je skvělé, že až na malé výjimky jsme schopni všechny diagnózy odléčit u nás.

Vaše klinika poskytuje zákroky v režimu jednodenní chirurgie (one-day surgery). Jaké jsou její výhody pro pacienty a poskytovatele zdravotní péče?

Výhod je celá řada: zvýšení efektivity, snížení nákladů na jednu intervenci (leckdy až o 75 % oproti hospitalizaci), razantní zkrácení čekací doby na předmětný výkon, rychlejší návrat do běžného života, výrazně nižší výskyt nozokomiálních infekcí, subjektivně lepší vnímání pacientem i rodinou či příbuznými. A můžeme jmenovat mnoho dalších.

V některých státech tvoří jednodenní chirurgie až 80 % všech chirurgických zákroků, většina zemí světa se pohybuje mezi 25-40 procenty. V České republice, stejně jako například na Slovensku a v Polsku, tento podíl dosahuje maximálně 15 %. Je zde tedy velký prostor k progresi a tlak všech stran by měl být právě na co nejvyšší podíl výkonů v tomto režimu.

Krásným příkladem je i operace šedého zákalu, jakožto nejčastěji prováděného výkonu na světě. Tato operace byla ještě na konci 90. let 20. století prováděna výhradně za hospitalizace. V současnosti je 99,5 % prováděno v ambulantním režimu.

Je nějaký nový trend ve vašem oboru, který vás v poslední době zaujal? Pokud ano, jaký?

Novinek je v oftalmologii celé řada a pořád se objevují nové věci – implantáty, technologie, léčivé přípravky, postupy. Myslím, že obecně oftalmologie patří mezi nejdynamičtější medicínské obory. Na našem pracovišti jsme nedávno vůbec jako první centrum implantovali speciální titanové stenty pacientům se zeleným zákalem. Používáme nejmodernější biologickou léčbu pro onemocnění sítnice a snažíme se spojovat rozdílné chirurgické výkony do jednoho zákroku. Například implantujeme výše uvedené implantáty současně s odstraněním šedého zákalu, kdy pacient místo dvou operací jde de facto jen „na jednu“.

Samozřejmě velkým trendem i v oftalmologii je umělá inteligence.

Česká ekonomika se bude za několik let potýkat s odchodem mnoha pracovníků, tedy i zdravotníků, do penze. Jak se můžou zdravotní poskytovatelé na tuto možnost připravit?

Dnes se hodně mluví o nedostupnosti zdravotní péče zejména v souvislosti s praktickými lékaři, pediatry a dětskými psychiatry, nicméně demografický vývoj jasně ukazuje, že se s tímto problémem budou potýkat všechny odbornosti, nevyjímaje oftalmologii.

Když vynechám systémové změny, na našem pracovišti jsme se na zajištění dostupné oční péče do budoucna začali připravovat již před cca 5-6 lety. Vytvořili jsme absolventské programy, kdy každý rok počínaje rokem 2017 obsazujeme dvě absolventská místa. Věnujeme se taky kontinuálnímu vzdělávání mladých lékařů.

Právě vzdělávání jsme vnímali jako veliký problém. Naráželi jsme skutečnost, že se reálnému vedení a vzdělávání lékařů nikdo systematicky nevěnoval. To jsme chtěli změnit. Dnes máme naši akademii, kde lékaře vzděláváme po praktické i teoretické stránce. Každý z mladších kolegů má přiděleného svého školitele a klademe na tuto oblast opravdu velký důraz. Zároveň naše zdravotnické zařízení má nejvyšší stupeň akreditace Ministerstva zdravotnictví ČR a poskytujeme odborné stáže i pro fakultní nemocnice.

Jakou roli by měl v českém zdravotnictví, především s ohledem na stárnutí společnosti, hrát stát?

Z pohledu personálního zajištění to jsou právě ty systémové změny, na které jsem již narážel. Na ně nikdy není pozdě, ale v následujících dvou dekádách budeme výpadky lékařského personálu těžko dohánět. Relativně „rychle“ můžeme razantně navýšit počet studentů lékařských fakult a změnit systém vzdělávání lékařů. Ať už na fakultách, kde si medici stěžují na málo praktické medicíny, tak ve zdravotnických zařízeních v rámci svého vzdělávacího programu. Potřebujeme takový systém výuky, který po ukončení lékařské fakulty vygeneruje lékaře a lékařky, kteří již nebudou začínat ve svém oboru od začátku, ale reálně budou moci samostatně (myšleno pod dohledem) pracovat.

Další výzvou bude bezesporu udržitelnost financování českého systému zdravotnictví. Neustále se setkávám s názory, že zdravotnictví je „zdarma“. To je nebezpečný mýtus. Bez zvyšující se spoluúčasti pacientů zkrátka nebude možné poskytovat zdravotní služby na tak vysoce odborné úrovni jako nyní.

V poslední době je velkým hitem již zmíněná umělá inteligence. Jak konkrétně ji využívá, případně bude využívat vaše klinika?

Umělá inteligence nyní přichází ze všech stran a snad v každém oboru. Je to nástroj, který ve zdravotnictví může znamenat novou etapu poskytování zdravotní péče. V oftalmologii ji používáme zejména jako screeningový nástroj pro záchyt diabetické retinopatie.

Diabetická retinopatie je závažné oční onemocnění u pacientů trpící cukrovkou. Jedná se o onemocnění sítnice, které je při neléčení nevratné a může vést k praktické slepotě. Včasný záchyt tak je rozhodující pro začátek léčby, kdy je ještě možno stav oka stabilizovat nebo zpomalit nemoc. A právě zde jako screeningový nástroj používáme umělou inteligenci, konkrétně systém Aireen – ten totiž dokáže rychle a bezbolestně vyhodnotit snímek sítnice a indikuje, zda je přítomno toto oční onemocnění. Navíc screening diabetické retinopatie je plně hrazen ze zdravotního pojištění, a to nejen u očních lékařů, ale rovněž u některých diabetologů. Do budoucna je vize tento screeningový nástroj užívat v oftalmologii rovněž pro záchyt zeleného zákalu a věkem podmíněné makulární degenerace.

Obecně si troufám říct, že umělá inteligence bude rutinní součástí zdravotních služeb při „čtení a posuzování“ jakýchkoli diagnostických snímků – velké využití předpokládám v radiologii a zobrazovacích metodách jako je mamografie, angiografie, sonografie, tomografie a podobně.

Jakou roli hrají v českém zdravotnictví data? Poroste jejich význam? Pracuje s nimi nějak vaše klinika?

Nejen že význam zdravotních dat poroste, ale bude naprosto nepostradatelný pro výzkum a inovace a zároveň i pro nás jako uživatele systému – pacienty. V současnosti můžeme již hovořit o vytváření jednotného evropského prostoru pro zdravotní data. Ten uživatelům přinese možnost přístupu ke svým elektronickým záznamům kdekoli v EU. Zdravotník i pacient budou mít možnost nahlížet do elektronické dokumentace.

Druhým benefitem pak bude sběr a využití ohromného množství anonymizovaných dat pro výzkumné a inovativní účely napříč EU. Vývoj nových technologií, léčiv, postupů bude rychlejší a kvalitnější. Komplexní zdravotní data – upozorňuji že anonymizovaná – bude možno využít na národní i nadnárodní úrovni při tvorbě dlouhodobých zdravotních plánů. Samozřejmě, na prvním místě musí být vyřešena bezpečnost dat. V České republice s daty teprve začínáme pracovat, ale za posledních 5-10 let byl i u nás v tomto směru zaznamenám obrovský pokrok. Naše klinika samozřejmě se zdravotními daty pracuje do té míry, kterou nám umožňuje současná legislativa, tedy relativně málo.

Jak je české zdravotnictví flexibilní, co se týče adopce nových technologií?

Vše je do jisté míry otázka finančních prostředků. U privátních poskytovatelů je adopce nových technologií velmi rychlá – chcete jít neustále dopředu a poskytnout pacientům to, co je pro ně nejšetrnější, nejbezpečnější a nejkvalitnější. Zkrátka investujete a samozřejmě motivujete pacienty, aby oni investovali do svého zdraví. Ve státních a krajských nemocnicích je tento proces rigidní – kromě splnění legislativních podmínek (veřejné zakázky, tendry), se čeká, že vše bude hradit zdravotní pojišťovna.

A jsme zase u toho, co jsem již zmiňoval a dlouhodobě říkám – zdravotnictví zdarma není a spoluúčast pacientů je a bude nevyhnutelná. Bohužel je toto téma politicky zneužitelné. Pokud se vládní garnitury nedomluví na dlouhodobém konsensu, nikdy se nepohneme z místa.

Ve Spojených státech nyní Amazon koupil poskytovatele zdravotní péče One Medical. Co podle vás může vstup technologických gigantů do zdravotnictví jako Amazon přinést pacientům?

Každý vstup někoho nového – v tomto případně navíc ekonomicky silného hráče – je vždy největším benefitem pro pacienta. Důvod je jednoduchý – každý další konkurent „donutí“ stávající poskytovatele ke zlepšování a inovaci jejich služeb, a je zcela jedno, zda jsou to poskytovatelé s privátním pojištěním nebo v rámci zdravotních programů jako jsou v USA Medicare či Medicaid.

V tomto případě pak bude výrazná synergie zdravotní péče a IT technologií a bezpochyby vyšší možnost akvizice nových pacientů. Navíc oblast zdravotnictví je dnes považována za jeden z nejstabilnějších oborů a čím dál více velkých hráčů hledá možnost kapitálově vstoupit právě do zdravotnických zařízení.

Působíte taky na Slovensku. Jak se podle vás tamější zdravotní systém liší od našeho?

Na Slovensku působím již sedmým rokem, takže si troufnu srovnávat. Když jsem tam přišel, až tehdy jsem si uvědomil, jak je na tom česká medicína dobře. Minimálně v oftalmologii, kterou mohu srovnávat, jsem viděl obrovský rozdíl. Ačkoli se vše posouvá, na Slovensku je jen několik pracovišť, které se dají rovnat těm českým.

Ze zdravotního systému jako takového plyne spíše zklamání, zejména pak ve státem řízených či vlastněných zdravotnických zařízeních. V těch absolutně postrádám jakýkoli tlak na produktivitu a efektivitu poskytované péče. A těch rozdílů mezi českým a slovenským zdravotním systémem je celá řada. Ačkoli bychom určitě našli i několik věcí, kterými bychom se mohli inspirovat v ČR, obecně ale náš pokládám za lepší.