Ústavní soud může být brzy poslední pojistkou naší demokracie
Jiří PeheChování senátního ústavně-právního výboru, který nedoporučil prezidentovy kandidáty Danielu Zemanovou a Josefa Baxu na post ústavních soudců, ukazuje k obecnější skutečnosti — ústavní soud je a možná ještě bude zárukou české demokracie.
To, že Senát schválil jasnými většinami všechny tři kandidáty, které prezident Petr Pavel navrhl na posty ústavních soudců navzdory podivnému rozhodnutí ústavně-právního výboru dva z nich nedoporučit, je potenciálně velmi důležité pro budoucnost české demokracie jako takové.
Nedá se totiž vyloučit, že politický vývoj u nás se už po příštích sněmovních volbách může začít ubírat maďarskou nebo polskou cestou, a ústavní soud se tak za určitých okolností může stát poslední bariérou proti podemílání liberální demokracie.
Souboj o dva ze tří nominovaných kandidátů — Josefa Baxu a Danielu Zemanovou — totiž nebyl jen vzkazem některých senátorů prezidentovi, že si navzdory své velké podpoře ve veřejnosti nemůže dělat, co chce. Podíváme-li se na to, kdo proti Baxovi a Zemanové nejaktivněji vystupoval, je jasné, že šlo o víc.
Kandidáti navržení liberálním prezidentem prostě nevoní některým konzervativním a ultrakonzervativním politikům z ODS a některých dalších stran. Ti by v ÚS rádi viděli zástupce svých názorů, což by samozřejmě mohlo mít velký vliv na případné rozhodování soudu o některých lidskoprávních otázkách souvisejících s postavením menšin, jakož i při posuzování některých mezinárodních smluv.
Jinou skupinou, které se Pavlovi kandidáti nelíbí, jsou mocenští pragmatici. To jsou politici, soudci a advokáti, kteří se dobře přizpůsobili prostředí, které vytvořil v české politice prezident Miloš Zeman a lidé z jeho okolí. Tedy cynickým politickým obchodům ve stylu „něco za něco“.
Senát sice nakonec každého ze tří kandidátů velkými většinami schválil. To však neznamená, že se konzervativní a zemanovská lobby v Senátu nebo třeba i v některých soudech od krajské úrovně nahoru nebude snažit do ÚS prosadit vlastní lidi. A to třeba i za použití nových hrozeb, že neschválí další Pavlovy kandidáty, i kdyby byli sebekvalitnější.
Polská a maďarská cesta
Není náhoda, že odklon Maďarska a Polska od některých principů právního státu a liberální demokracie souvisel s útokem na nezávislou justici. Málokdo si dnes už pamatuje, že vláda Viktora Orbána omezila pravomoci maďarského ústavního soudu už v roce 2013, kdy k tomu měla potřebnou ústavní většinu.
V Polsku jsou ústavní soud a soudnictví pod tlakem vlád strany Právo a spravedlnost (PiS) už několik let, což je též jeden z důvodů, proč Evropská komise spustila proti Polsku řízení kvůli porušování principů právního státu. Polský ústavní soud ve své současné pokřivené podobě tak dokonce stojí v cestě i pokusům některých politiků spjatých s PiS, jako je prezident Andrzej Duda, požadavkům EK na nápravu alespoň částečně vyhovět.
Česká republika se útokům na liberální demokracii a principy právního státu zatím vyhnula. Nedá se ovšem vyloučit, že kupříkladu v případě vítězství ANO v příštích volbách vznikne koaliční vláda ANO a koalice SPD s Trikolórou. Nebo že ANO, jehož lídr Andrej Babiš se nově zaklíná nacionalistickým konzervativismem a paktuje se s Orbánem, najde spojence v konzervativních částech ODS a dalších stran současné vládní koalice. Zvlášť pokud by sám nechtěl být premiérem.
Jinými slovy: možností, jak česká politika může sklouznout do poměrů, které vidíme nyní v Polsku a Maďarsku a k nimž se může už po podzimních volbách nebezpečně přiblížit i Slovensko, je mnoho. Tomu, aby případná vláda konzervativně-nacionalistických populistů a konzervativců nezačala zpochybňovat některé principy liberální demokracie a omezovat práva menšin, může stát nakonec v cestě především právě ústavní soud.
To, jakými lidmi tedy Pavel dokáže se souhlasem Senátu ÚS doplnit, je zcela zásadní. Nejde přitom ani tolik o to, aby to byli svým založením spíše liberálové, jako je on sám, nýbrž o to, aby to byli lidé otevření, nedogmatičtí a nezkorumpovatelní. Tanečky okolo dvou ze tří nedávno navržených kandidátů totiž ukazují, že i v Senátu jsou politici, kterým přesně takový profil navržených kandidátů z různých důvodů vadí.
Senát je první pojistkou demokracie, je volen jinak, většinově a to ještě po třetinách po americkém vzoru.
Prezident je volen deset let přímo, což je bezprecedentní a demontážní (ale slabý) ústavní čin. Nicméně nyní byl zvolen zástupce liberálů a "Pražské kavárny". Na pár let má nomenklatura současného režimu klid. Takže další pojistka bude fungovat.
V tomto státě jinak systémově politicky a ústavně nelze změnit téměř nic, jsme zablokovaní v takovém ne zas tak strašném haškovském politickém systému malých českých poměrů.
Ústavní soud už do politického systému několikrát bezprecedentně zasáhl, nejvýrazněji při zrušení voleb v roce 2009. Tím dokázal, že nepřipustí nejen systémovou změnu polistopadového režimu, ale nenechá vzniknout vládu, kterou si nepřeje a která by snad chtěla opravdu více něco reformovat.
Být autorem článku jsem klidný, že polský ani maďarský scénář nehrozí. Nehrozí, bohužel, ani to dohnání Německa a Rakouska, což byl hlavní porevoluční étos. Být čecháčkem, nebojím se. A to že tu vlastně obhajuji polistopadový režim je poměrně velká absurdita, ale z těch se současná česká politika skládá. Čeští kapříci svůj rybníček ještě dlouho mít budou.
Jinak v Česku jsou možná nacionální liberálové (v ODS, ANO, TOP09), jacísi dědicové národních socialistů a mladočechů. Pravé konzervativce ale v současné české politice neznám, asi vyhynuli jako vodníci.
" Nicméně nyní byl zvolen zástupce liberálů a "Pražské kavárny". Na pár let má nomenklatura současného režimu klid. "
míní pan Unger, zástupce zdejší babišovské frakce.
který, bohužel, trefil kozla, jelikož já do té kritizované nomenklatury řadím i Babiše, je její nedílnou a pevnou součástí. Po příštích volbách pod vládou koalice ODS a ANO se pan Kolařík bude divit, já nikoli a moje vláda to nebude.
citát pana Ungera:
" Nicméně nyní byl zvolen zástupce liberálů a "Pražské kavárny". Na pár let má nomenklatura současného režimu klid. "
Každé malé dítě ví, že protikandidátem Petra Pavla, kterého "liberálové a Pražská kavárna" porazila, byl Andrej Babiš.
"Na pár let má nomenklatura současného režimu klid. "
Na jakých pár let? Co bude za pár let? Kýmpak nám to pan Unger vyhrožuje?
Pan Unger zde podporoval Babiše už před lety. Nyní se vrátil a pokračuje v tom. To, že si osvojil slovník dezolátů ("liberálové a Pražská kavárna") není tedy ani nic překvapivého.