České železnice stávkovaly

Před třiceti roky sáhly odbory k první stávce v samostatném Česku. Železničáři ve dvou stovkách stanic na hodinu zastavili provoz. „Organizátorem stávky byl Svaz pracovníků v dopravě a přepravě, který zastupuje téměř polovinu všech zaměstnanců ČSD. Odboráři požadovali jednak zvýšení mezd, respektive výkonnostních příplatků, o tři sta korun na úroveň ostatních profesí na železnici a větší investice na údržbu tratí. Zatímco druhému požadavku ministr dopravy Jan Stráský vyhověl – z investičního fondu převedl 640 milionů na nutné opravy –, požadavek na zvýšení mezd zůstal nevyslyšen,“ informoval čtenáře Respekt. Výstražný protest v době vyjednávání o kolektivní smlouvě byl ale podle vlády i vedení drah nezákonný. Její organizátoři naopak tvrdili, že akce nemá s kolektivním vyjednáváním nic společného – chtějí zvýšit pouze výkonnostní příplatky, a nikoli základní mzdu. 

„V úterý odpoledne je již jasné, že k dohodě nedojde,“ psal Respekt „V místnosti zařízené tradičním sektorovým nábytkem úřaduje pod plakátem parní lokomotivy Albatros pět hlavních organizátorů stávky. Všude je plno cigaretového kouře a hromady papírů. Za dlouhým jednacím stolem sedí tajemník OSŽ Jaromír Dušek a neustále do telefonu opakuje, že stávka bude: ,Platí jen to, co řeknu já,‘ křičí chvílemi do sluchátka. Do některých železničních stanic totiž kdosi volal a tvrdil, že akce se ruší. V šest hodin večer má štáb potvrzenu účast ve stávce od 165 stanic v pražské a 49 v plzeňské oblasti. V osm hodin J. Dušek vyráží na obchůzku pražských nádraží. Vrací se před půlnocí: ,Masaryčka, Hlavní, Vršovice, všechno stávkuje,‘ říká vítězoslavně.“ A ačkoli se podle Duška ukázalo, že k ochromení dopravy stačí mnohem méně stanic, než se předpokládalo, část cestujících po stávce vypověděla, že hodinové zpoždění „na české železnici nic neznamená“.