Žehrat na nepřízeň osudu je běžné. Ale nenechte se semlít

Někdy prostě nastane den „blbec“, s tím nic neuděláte. Při odchodu z domova na vás spadne část botníku, v práci vám šéf na poradě před všemi vypráší kožich, v podniku, kde se po cestě z práce vždycky potěšíte dobrým kafíčkem, mají dovolenou. A k tomu všemu vám ještě pípne esemeska s nějakou nepříjemnou zprávou.

Nebylo by asi normální, kdybyste se v tu chvíli metaforicky nepostavili do volného prostoru a nezařvali z plných plic: „Proč zrovna já???!!!“

Potud je vše v pořádku. Ale ve chvíli, kdy se začnete v těchto pocitech babrat a vnucovat si bezvýchodnost své situace, máte zaděláno na pořádný problém. A tomu je potřeba se vyhnout.

Přemrštěná sebelítost se vyznačuje tím, že nikdy jen tak neskončí, a kdykoli se vám stane něco malinko nepříjemného – třeba prší, když jste chtěli jít ven – objeví se v plné své síle a zcela vás pohltí. „Pokud jí trpíte dlouho, může dokonce vyústit v psychické problémy jako deprese, úzkost nebo sebeklam,“ varuje psycholog Wayne Pernell s tím, že navíc nevyhnutelně vede k sociální izolaci.

„I lidi, kteří chtějí pomoci, vám vlastně prokážou medvědí službu. Tím, že vás politují, totiž nepřímo vybídnou k tomu, abyste se ve svém pocitu ještě víc utápěli. Jenže je tím brzy odradíte a sami vám ukážou záda.“ Protože kdo by chtěl trávit čas s někým, kdo si pořád jenom stěžuje?

Věčné stížnosti odeženou přátele

Odborníci se přes všechno řečené shodují na tom, že pokud vás už sebelítost pohltí, je velice těžké se z toho sám dostat. „Proto je mnohem efektivnější ji hned v samém zárodku zastavit,“ nabízí řešení psychoterapeutka Amy Morin.

Optimismus je základ Jestli chcete zahnat sebelítost se vším všudy, musíte si udržovat optimistický pohled na svět. A ač vám to možná bude připadat příliš jednoduché, základem tohoto veskrze složitého životního stylu je… Usmívat se. Nemusíte k tomu mít žádný důvod, ale dělejte to. „Je dokázáno, že úsměv je jeden z nejopětovanějších výrazů na světě,“ říká kouč Richard Faber a pokračuje: „Když se vám úsměv vrátí, je to neuvěřitelně motivující.“ Druhým pravidlem je pokusit se i ve špatných dobách obklopit lidmi, kteří jsou pozitivně naladění. Protože negativní přístup postupem času semele každého. „To proto, že z člověka vysává energii. A od únavy je jen krok k pesimismu,“ varuje odborník. V neposlední řadě se naučte odpouštět. To totiž naprosto uvolní všechny cesty ve vašem těle i mysli. Špatnou minulost hodíte za hlavu a myslíte jen na to dobré. A to je přesně to, co pomáhá.

Samozřejmě, že poznáte, když se vám jednoduše nedaří. Dokud se tomu umíte zasmát, nic se neděje. Ale pak přijde moment, kdy ve vás začnou převládat negativní emoce. „V tu chvíli je potřeba zasáhnout, protože hned poté se dostanete do spirály, která vede jenom do pekel,“ varuje odbornice.

Jenže jak to udělat? Nejlepší možností je začít se věnovat něčemu, co odvede vaše myšlenky jinam. „Pro muže to často bývá sport. Pro ženy zase třeba setkání s kamarádkou nebo obligátní nákupy,“ nabízí možnosti psychoterapeutka.

Lidská mysl volí spíš dobro

Třeba v práci je ale obvykle těžké se prostě jen tak sbalit a jít se odreagovat. A tak je potřeba začít odjinud.

„Nejlepším způsobem, jak zahnat sebelítost, je vědomě se soustředit na vděčnost,“ nabádá Wayne Pernell. Tyto dvě věci totiž nedokážou existovat vedle sebe, je tedy velice dobře možné, že ta negativní vás opustí.

„V souboji dobra se zlem se totiž lidská mysl sama od sebe většinou rozhodne pro to první,“ podotýká odborník.

Jak to v praxi vypadá? Stačí si připomenout věci, které se vám za ten den povedly. „Možná jsou nepatrné a normálně byste si jich nevšimli, ale věřte, že tam vždycky jsou. A právě v tuto chvíli je potřebujete,“ je si naprosto jistý zkušený psycholog.

Druhým krokem je udržet si správnou perspektivu. Je jasné, že nejste jediný na světě, komu se dějí špatné věci. Tudíž je hloupost se jako jediný kvůli nim tak hroutit. Tento odstup vám pomůže se zahnáním takzvané mentality oběti. Právě ta z vás dělá bezmocnou, ustrašenou figurku, která je zcela svěřena do moci vyšších sil. „Bere vám vaši vlastní schopnost rozhodovat o sobě a o tom, co můžete a máte udělat. Tím pádem znemožňuje na všechny nepříjemné situace reagovat proaktivně,“ vykládá odborník.

Je to jako droga Ačkoli je sebelítost pocitem zničujícím, lidé si v ní značně libují. V prvé chvíli může totiž znamenat úlevu, což je nutí si ji pořád vyvolávat. „Funguje to vlastně jako droga,“ říká psycholožka Rebecca Mores a vysvětluje to: „Na okamžik je klid. Máte pocit, že za nic nemůžete a všechno ovlivňuje někdo jiný, takže to není vaše vina.“ Čím víc se ovšem litujete, tím větší se váš problém ve vašich očích stává. „V poslední fázi mají lidé pocit, že všechno kolem je jako zdi domu, které se neustále naklánějí a padají na ně. Oni jsou uvězněni a nemají šanci uniknout,“ popisuje odbornice. Proto je dobré těmto stavům předcházet. Kdo je pasivní, trpí vždy mnohem víc.

A to je další věc – aktivita musí vždy převálcovat ve vašem myšlení pasivitu. Ta druhá vás totiž neustále udržuje v minulosti, a co víc – jenom v tom špatném, co se stalo. Tím pádem vám nedovolí jít dál. Na druhou stranu opačný přístup povzbudí mozek k činnosti, hledá řešení a nabízí možnosti. „Tím pádem se okysličuje i krev a dává vám to šanci vidět věci i z jiných perspektiv,“ doplňuje psychoterapeutka Amy Morin.

Díky tomu experti mluví o procesu jakéhosi vystrčení hlavy z mlhy. Za tu je označována právě sebelítost, zatímco vše ostatní je modré nebe kolem ní. „Možná se i tam objeví nějaký mráček, ale tím, že vzlétnete, uděláte pro sebe hodně,“ vysvětluje to odbornice.

V neposlední řadě je velmi prospěšná ještě jedna opravdu obyčejná věc – pomoc druhým. „Mnoho lidí to podceňuje, ale jde o to si uvědomit jednu věc: ten, kdo se soustředí na někoho jiného, se nemůže nechat pohltit vlastními problémy. Vidí totiž, že spousta lidí je na tom stejně, ne-li ještě hůř,“ vypráví psycholožka Rebecca Mores.

Nemusíte se hned upisovat charitě. Stačí si popovídat se sousedkou, která žije sama, nabídnout venčení psa upracovaným známým anebo dojít někomu pro nákup. Je spousta maličkostí, které v dnešní zaslepené době nevidíte. To ale neznamená, že neexistují. A když jim věnujete pozornost, mohou vám jenom prospět.