Hlavní obsah
Názory a úvahy

Nedělejme z ČEZu Českou poštu

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Foto: ČEZ

Nápad na zestátnění společnosti ČEZ patří k nejhorším z pera této vlády, a to jak podstatou, tak formou provedení.

Článek

Plán dostat pod kontrolu státu klíčové zdroje pro výrobu elektřiny ohlásil poprvé Petr Fiala v projevu k občanům v červnu loňského roku jako součást kroků vlády k řešení energetické krize. Řešením to nebylo ani tehdy, ani dnes.

Se zestátněním výroby elektřiny se pojí celá řada mýtů, z nichž nejdůležitější je představa, že pokud bude stát vlastnit výrobu elektřiny, může ji dodávat domácnostem, či dokonce i průmyslu levněji. Nic takového však není možné. Máme společný energetický trh EU, který je liberalizovaný a propojený. Propojování a liberalizace energetických trhů patří k nejúspěšnějším politikám EU, které nám v posledním desetiletí přinesly posílenou energetickou bezpečnost a velice nízké ceny elektřiny.

Ostatně právě díky fungujícímu trhu s elektřinou a plynem jsme byli schopni překonat energetickou krizi, vysoké ceny, které jsou mnohým trnem v oku, jsou přesně tím mechanismem, který nás donutil efektivně omezit spotřebu s co nejmenšími dopady, a zároveň vedl k přesměrování globálních toků energetických surovin, čímž se jejich ceny dostaly na úroveň před počátkem války i předválečného napětí.

Ani si nemyslím, že by okolí premiéra pravicové vlády reálně zvažovalo nějakou možnost levné energie pro domácnosti, neboť si musí být vědomo, že to není řešením. Podíváme-li se na Slovensko, kde energetický trh ještě není tolik liberalizován a vláda drží pro domácnosti nízké ceny, tak vidíme, že se náklady opatření přesouvají do bilancí energetických firem, což není o nic lepší, než když se náklady projeví na státním rozpočtu.

Často se mluví o motivaci ovládnout ČEZ kvůli snazší dostavbě bloků v Dukovanech a Temelíně. To je aspekt, kde by měl daňový poplatník velice zpozornět. Velkou výhodou toho, že ČEZ je společností kótovanou na burze se značným podílem soukromého kapitálu, je vysoký tlak na efektivitu. Vedení ČEZ si nemůže dělat, co se mu zamane, dokonce nemůže dělat ani to, co se zamane českému státu, musí se vždy řídit zásadami hospodárnosti a efektivity v běžném provozu i investicích. Důsledek veřejné kotace, kdy jsou výsledky kvartálně reportovány a kontrolovány nejen státem, ale i soukromými investory, je vysoká míra transparentnosti a efektivity řízení, pro státní podniky velice nesamozřejmá.

Ne, že by se management státních podniků neměl řídit zásadami hospodárnosti a efektivity, ale taková Česká pošta je v efektivitě a transparentnosti řízení dokonalým protikladem ČEZ. Neoblíbená instituce, vysoká přezaměstnanost, nekonkurenceschopnost na pracovním trhu a finanční neudržitelnost provozu. Jak Česká pošta k tak příšerným charakteristikám přišla? Po léta se stát tvářil, že Česká pošta je něco výjimečného, že zajišťuje služby natolik unikátní, že snad tolik nezáleží na nákladech a efektivitě.

A nyní se chceme tvářit, že výroba elektřiny je také něco výjimečného, co má natolik strategický význam, že by to měl plně vlastnit stát. A hlavně, že zásady hospodárnosti, transparentnosti a efektivity nám neumožní postavit nové jaderné bloky. Zbavíme se tedy kotace ČEZ na burze, po klausovsku zhasneme a rozsvítíme, až budou bloky postaveny?

To je děsivá představa a ač jsem velký fanoušek jádra, neznamená to, že musí být blok postaven za jakoukoliv cenu. Především představa, že by stávající ČEZ nemohl nové bloky postavit, se nezakládá na pravdě. EU umožňuje hned několik funkčních modelů podpory strategických investic do státem vlastněných či spoluvlastněných podniků, které jsou brány jako tržně konformní. Ať už se jedná o takzvaný „contract for difference“ zajišťující alespoň nějakou míru návratnosti postaveného zdroje nebo například docela obyčejné navyšování základního kapitálu ČEZ prostřednictvím emise nových akcií. Stávající akcionáři mají ze zákona přednostní právo úpisu, které využít mohou, ale také nemusejí.

Určitě je shoda na tom, že chceme nové jaderné bloky postavit, nicméně je postavme tržně, konformně, s využitím nástrojů státní podpory, které jsou již ověřeny na jiných projektech. Není v zájmu daňového poplatníka, aby byl ČEZ nebo jeho část stažen z burzy a míra veřejné kontroly nad jeho kroky a efektivitou se snížila.

Kromě negativního dopadu do efektivity provozu samotného ČEZ a tím snížením užitku pro stát i daňového poplatníka, by byl tento krok hřebíčkem do rakve českého kapitálového trhu, kterému se upřímně moc dobře nevede, nicméně pokud to myslíme s transformací ekonomiky od montoven ke komplexnějším produktům vážně, budeme ho potřebovat.

Tím se dostáváme od podstaty k samotnému provedení, které je z mého pohledu noční můrou, jakou jsem si od vlastní pravicové vlády opravdu nevysnil.

K ovládnutí ČEZ by bylo potřeba vynaložit nemalé náklady k dosažení podílu státu ve společnosti přes 90 % a následně zákon umožňuje nucený odkup akcií zbylých akcionářů. Nicméně vláda přišla s novelou zákona o kapitálovém trhu, který u veřejně obchodovaných společností fakticky umožňuje vytěsnění menšinových akcionářů na základě rozdělení společnosti s nerovnoměrným výměnným poměrem akcií, k čemuž stačí 75 % hlasů přítomných na valné hromadě.

V praxi to umožní zbavit se minoritních akcionářů na základě třeba 65 % všech hlasů akcionářů nebo i méně. Je to obejití pravidel pro vytěsnění a zároveň je netypické, že se toto ustanovení vztahuje výlučně na společnosti veřejně obchodovatelné. I to je v rozporu s běžnou právní úpravou.

Pokud někteří politici argumentují, že je podobná hranice obvyklá i jinde v Evropě, tak se vztahuje pouze na rozdělení s rovnoměrným výměnným poměrem akcií, tedy situaci bez zásahu do vlastnických poměrů.

Nejenže cíl vlády ovládnout ČEZ je sám o sobě pochybný, zvolený způsob provedení prostřednictvím změny zákona o přeměnách obchodních společností a družstev nehorázným způsobem zasahuje do vlastnických práv a pokud by prošel, pravděpodobně ukončí existenci českého kapitálového trhu.

Pokud by už se stát rozhodl ČEZ ovládnout, nechť tak činí standardním způsobem, jakkoliv trvám na tom, že to nedává smysl. Standardní způsob například po vzoru Francie zahrnuje veřejnou nabídku na výkup akcií ČEZ včetně prémie, Francie takto dosáhla ovládnutí svého koncernu EDF v relativně krátkém čase a bez sporů.

Cíl vyhnout se standardnímu odkupu akcií prostřednictvím legislativní kličky určitě není něco, co by bylo tolerováno menšinovými akcionáři, nevratně poškodí dobrou pověst České republiky, zničí český kapitálový trh a samotné realizaci ovládnutí ČEZ nebo jeho části budou nepochybně předcházet tvrdé právní bitvy, jejichž důsledky budou pro Česko velmi drahé.

--------------------------------

Zdroje:

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Reklama

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz