Mechanická klávesnice AW420K od Alienware: Skvělá, ale připlatíte si
Seznam kapitol
Alienware je známý zejména svými prémiovými herními notebooky. Logo mimozemšťana (a tím nemyslíme toho našeho zeleného) ale najdete i na řadě příslušenství a periferií. Dnes se podíváme na mechanickou klávesnici AW420K, která láká na skvělou kvalitu zpracování, známé spínače a provedení bez divných výstřelků dnešní doby. Bude to ale stačit?
Výběr mechanických klávesnic se odvíjí od různých faktorů. Začít můžeme u spínačů. Povětšinou máte tři druhy spínačů a hráči sáhnou zejména po lineárních, občas po tactile. Proti clicky rozhodně nic nemáme a ocení je spousta uživatelů, ale rozhodně ne druhá strana hovoru na Discordu. Lineární spínače jsou zkrátka nejtišší a nejrychlejší na zmáčknutí. Proto není divu, že se Alienware rozhodl model AW420K obdařit právě jimi.
Další rozhodovací bod bývá rozložení. Někdo si potrpí na 100% rozložení a ještě k tomu český layout. Asi už tušíte, že zde budeme usekávat klávesy. Konkrétně se rozlučte s numerickým blokem. Pokud nepracujete s Excelem, nebo nelítáte na Microsoft Flight Simulatoru, kde se každá klávesa navíc hodí, moc numerický blok nevyužijete. A tohle ušetřené místo rozšíří výběh vaší myši nebo vám umožní její napolohování do ideálního úhlu.
Pokud se se dvěma předchozími odstavci ztotožňujete, zřejmě na vás AW420K vyskočila v porovnání na eshopu. Má cenu si tento model kupovat, když zde existuje velmi silná konkurence? Předem prozradíme, že háčků je málo, avšak připravte si naditou peněženku.
Představení klávesnice
Abychom si tabulkově nastínili, s čím máme tu čest. Alienware AW420K využívá spínače Cherry MX Red, drátové připojení a sahat budete na tlačítka double-shot PBT. Celkově tak jde o lepší mainstream v oblasti základních parametrů. Rozhodně nebudete zklamáni pocitem ze stisku kláves nebo konstrukčním provedením. Ostatně i váha 787 gramů dává poznat, že máte pod rukami kus hardwaru.
| Spínače | Cherry MX Red |
| Polling rate | 1000 Hz |
| Podsvícení | U každé klávesy zvlášť, RGB 16,8M barev |
| Vestavěná paměť | 5 profilů |
| Kabel | Odpojitelný USB-C na USB-A, 2 metry |
| Nožičky | Ano, tři nastavitelné výšky |
| Software | Alienware Command Center |
| Tlačítka | Double-shot PBT |
| Vlastnosti | plný anti-ghosting, N-key rollower, programovatelná tlačítka, Windows lock |
| Rozměry | 367,3 × 147,4 × 55,7 mm |
| Hmotnost | 787 gramů |
Pojďme se podívat do balení. U klávesnice nalezneme odpojitelný kabel a příručku. Chybí tedy například nástroj pro vytahování tlačítek nebo pouzdro.
Provedení samotné základny je jednoduché a svým minimalistickým provedením připomíná modely s nízkým profilem. Vévodí zde rovné plochy se zakulacením na konci. Díky tomu se tento model hodí i třeba do kanceláře, kde rozhodně nebude stealth vzhledem vyčnívat (pokud si jako podsvícení nenastavíte duhu). Ačkoliv výrobce sáhl po plastovém zevnějšku, konstrukce je velmi tuhá a neprohýbá se. U modelů TKL to nebývá častým problémem, přesto je dobré si na to dávat pozor. Při herních štacích jsem neměl problém se do klávesnice pořádně opřít a mačkat W ještě silněji (ačkoliv mi to na rychlosti nepřidalo).
Úprava plastů je matná, lehce hrubá po obvodu a jemnější ve středu pod tlačítky. Alienware v tomto případě zvolil opravdu rozumnou kombinaci povrchových úprav, aby klávesnice působila dostatečně draze i přes použití plastů a zároveň nepřitahovala otisky prstů. Pokud na klávesnici nejíte, bude vypadat jako nová i po několika měsících. Navíc se nedostavila ani rezonance tlačítek, což bývá u levnějších klávesnic s kovovou základnou běžné a velmi to kazí dojem. Naštěstí ne zde. Lícování je taktéž na vysoké úrovni.
Spodní strana základny skrývá gumové plošky, aby vám klávesnice neodjela při psaní. Nechybí dvojice vyklopitelných nožiček. Využít tak lze tři stupně naklonění (žádné, menší, větší). Příjemným překvapením byl jednoduchý výřez na kabel. Ten lze vyvést z prostředka nebo blíže k jedné straně klávesnice. Malý detail, který vám pomůže s organizací kabeláže.
Co se kabelu týče, dva metry v klidu stačí i pro připojení ze zadní strany PC, pokud ho máte třeba pod stolem. Opletená varianta kabelu potěší a zároveň vydrží o dost déle. Zde nemám co vytknout.
TKL klávesnice míří zejména na hráče, ačkoliv nikomu není bráněno používat tyto modely i v práci nebo na cestách. Ostatně rozložení často sedne i pisálkům, kteří nemusejí zadávat spoustu čísel. Klávesy jako end, home, page up, page down jsou vždy při ruce bez jakékoliv potřeby využívat zkratky. Tento fakt jsem ocenil při psaní textů. Stejně nadšený jsem ale nebyl z implementace tlačítek print screen, scroll lock a pause.
Z nějakého důvodu Alienware přiradil této trojici kláves jiné primární funkce, všechny se pojí k úpravě hlasitosti zvuku. Ve výsledku pro print screen musíte zmáčknout ještě klávesu FN, což mě osobně hodně štvalo a za víc jak měsíc jsem si nezvykl. Naštěstí lze v softwaru přiřadit klávese makro na print screen, tudíž to neberu jako velké mínus. Musíte si s tím vyhrát.
Tento fakt zmiňuji i proto, že klávesy F2, F4, F7 a F8 nemají žádnou sekundární funkci, tudíž mohl výrobce klidně zvýšení, snížení hlasitosti a vypnutí zvuku přesunout na ně. Jinak nemám co k rozložení kláves vytknout. US layout u řady uživatelů nesmí do baráku, ale hráči jsou na něj celkem zvyklí, a kromě zmíněné trojice tlačítek Alienware neexperimentoval. U TKL modelů nelze čekat dedikovaná multimediální tlačítka, jelikož samotný koncept klávesnice cílí na menší rozměry při zachování standardního rozložení bez numerické části.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
