Hory jsou nebezpečné hřiště, nejtěžší je umět to otočit, vypráví horský vůdce
Jaký je rozdíl mezi Bohem a horským vůdcem? Bůh si nemyslí, že je horský vůdce, usmívá se nad vtipem Karel Kříž, jehož nejdůležitější prioritou je dovést klienta z hor zpět dolů. „Otočení je někdy bolestivé pro klienta i pro horského vůdce. Ale je to věc, kterou prostě musí umět udělat,“ říká. Jak se vydat do hor, i když člověk nemá zkušenosti? A proč by člověk nikdy neměl zapomenout, že hory jsou nebezpečné?
Jaký je rozdíl mezi horským vůdcem a horským průvodcem?
Dá se to zjednodušit tak, že horský vůdce dělá všechno to, co se týká horolezení, skialpování, freeridování. Horský průvodce se pohybuje na stejném hřišti, v horách, ale zabývá se něčím, co by se dalo označit jako vysokohorská turistika.
Rád bych, aby v horách zůstala svoboda, ale tam, kde je provoz velký, je potřeba to regulovat, připouští horský vůdce Karel Kříž
Rozdíl se dá asi shrnout i tak, že horský průvodce nepoužívá lana, mačky, cepíny, ale pohybuje se po značených cestách. Horský vůdce leze všude tam, kde se dá spadnout.
Co bys poradil člověku, který najednou pocítí potřebu vypravit se do hor, i když to nikdy nedělal?
Jsou v zásadě tři možnosti – buď se tam vypraví sám pankáčským způsobem a zkusí to, což je riskantní. Nebo si najde profesionála, horského vůdce nebo průvodce, za službu zaplatí a najde si někoho, kdo ho provede. A třetí možnost je, že se začne vzdělávat formou klubového horolezení tak, jak to bylo dřív.
A po malých krůčcích se dostane někam, kam potřebuje. Ale když chce někdo udělat rovnou krok, že si řekne Mont Blanc a chce mít fotku v kanceláři, nejbezpečnější cesta je najmout si profíka.
„O Mont Blancu se člověk dozví, že se tam leze v pantoflích a je to choďák. To prostě není pravda. Jsou to hory a jsou nebezpečné.“
A co na těch fotkách není vidět?
Není tam vidět ta námaha, nebezpečí, které je v horách přítomné. A vždycky bude, protože hory jsou nebezpečné hřiště. Horský vůdce se vlastně snaží umět se na tom nebezpečným hřišti pohybovat, aby riziko minimalizoval. Ale to riziko vždycky zůstane, stejně jako jízda po dálnici nebo autem také nese určité riziko. Tohle tam určitě vidět není.
A není tam vidět zkušenost, kterou lidé musí mít, aby se vůbec na nějaký takový kopec dostali. A dost často získají mylnou představu. Typicky Mont Blanc – nejčastěji lezená hora v Evropě – o kterém se dozvíš, že se tam leze v pantoflích, že to je „choďák“. Ale to prostě není pravda, jsou to hory a jsou nebezpečné.
Do výbavy horského vůdce musí patřit i umění se včas otočit. Dokážeš vymodelovat takovou situaci, kdy to děláš?
Je to v naší práci jedna z nejtěžších věcí, umět to otočit, protože naším cílem je samozřejmě dovést klienta na vrchol, to je ten náš úspěch. To znamená, že tam dostaneš ten potlesk, ale daleko důležitější je přivést ho zpátky dolů.
Radek Jaroš: Dříve byl Everest snem všech horolezců, nyní je snem manažerů. Kyslík horu snižuje
Číst článek
A to je jedna z nejtěžších věcí. Jsou situace, kdy je rozhodnutí jednoduché, máme nějakou předpověď počasí, myslíme si, že to stihneme, a ono se to změní. Když víme, že má přijít bouřka, jdeme dolů. Jsou situace, kdy je to jednoduché.
A pak jsou situace, kdy je to takové sporné a to otočení je někdy je bolestivé pro klienta i pro horského vůdce. Ale je to věc, kterou prostě musí umět udělat. Horský vůdce je tam přesně od toho, aby vás dovedl dolů zpátky do hospody, kde se podíváte na mobil.
Nastal v posledních letech boom v horách?
Outdoorové sporty jsou moderní, tlačí to firmy i média. A je to fajn, nám to dává obživu, ale také to do hor přivádí lidi, kteří nemají to, co bylo dřív – systematické vzdělávání. Vždycky se začínalo v oddílu, pak začalo lehké lezení. Dneska je to všechno hrozně rychlé. Přeskakuje se spousta věcí.
V čem spočívá řemeslo horského vůdce? A jak poznat, že je horský vůdce zkušený? Poslechněte si celý rozhovor výše.
