Značky Rama nebo Dove spojuje jméno ústeckého továrníka Schichta, majitele mýdlárny na Střekově
Všichni asi známe značky jako Carte d´Or, margarín Rama nebo mýdlo Dove. Vyrábí je jeden z největších potravinářských koncernů Unilever. Jeho základy je možné vysledovat do 80. let 19. století, kdy Johann Schicht přesunul malou rodinnou mýdlárnu z Rynoltic na Liberecku do Ústí nad Labem.
„Považujeme ho za průkopníka už skutečně průmyslové výroby Schichtova mýdla a dalších legendárních výrobků firmy Schicht. Byl jeden myslím z osmi nebo devíti dětí,“ popisuje historik Martin Krsek „Dokud žil otec, tak nebyla šance přestěhovat podnik,“ dodává historička Kristina Kaiserová.
„Využil potenciál dopravy a surovin, protože třeba koncem 19. století už byla továrna kompletně elektrifikována, což zdaleka nebyla samozřejmost. To znamená, že on nejen tušil, kudy jít, ale uměl si kolem sebe natahat také poradce,“ říká Kaiserová.
Deset let po založení se ve střekovské továrně nevyráběla podle Kristiny Kaiserové jen mýdla s jelenem, ale také vodní sklo, glycerin nebo ovocné šťávy Ceres. „Dominantně to byly jablečné. Koncem 19. století byl ohromný problém alkoholismus mezi dělnictvem a on se to tím snažil trochu odbourat,“ vysvětluje pro Radiožurnál Kaiserová.
Prodavač z Václaváku se stal americkým vojákem a bojoval v korejské válce
Číst článek
Schichtovka pod vedením Johanna časem ovládla potravinářsko-drogistický trh ve střední Evropě. „Schichtovi ve velkém skupovali často i dlouholeté tradiční firmy a značky, začleňovali je do svého koncernu, ale dělali to chytře, zachovávali pocit, že továrna nepatří pod Schichty,“ popisuje Krsek.
„Dnes už ale z archivních pramenů vidíme, že vlastnili desítky továren různých a docela známých značek, například Kunerol, slavná značka pro rakouské území, patřila pod Schichty už od konce 19. století. Kdyby nevytvořili prostor pro to stát se silným hegemonem na trhu, tak skončili během pár let obdobně, skoupil by je někdo jiný, nebo by zanikli,“ doplňuje Martin Krsek.
Rozvoj firmy dokládá i způsob bydlení jejího zakladatele. „Postavila se továrna, jejíž součástí byla správní budova, to není ta, co se momentálně bourá, ale takový skromný domek naproti, který bychom dneska za správní budovu nepovažovali,“ ukazuje Krsek.
Knihovna i školka
„Schichtovi bydleli na půdě, tedy Johann Schicht jako majitel. Tam se také narodil jeho syn Georg, Heinrich se narodil ještě v Rynolticích, a tam také ze začátku Františka Schichtová děti vychovávala. Pak si postavil honosnou vilu, která dnes stojí na druhé straně Labe ve Vaňově v Čajkovského ulici,“ popisuje Krsek.
Johann Schicht myslel i na dělníky ve výrobě, možná proto, že pocházel z prostých poměrů. „Měl podnikovou knihovnou, kterou vybavoval například i levicovými časopisy, protože byl přesvědčen, že by dělnictvo mělo mít příležitost číst i tyto myšlenky,“ vysvětluje Krsek.
„Měl tam dokonce ohřívárnu obědů a také velkou plochu, kde si mohli o poledních pauzách odpočinout, tam hrál i orchestr, sprchy, ordinace, školka. Ale velký program přichází až po jeho smrti, to je zbudování firemních bytů a podobně,“ dodává Kaiserová.
Zakladatel v té době už mezinárodní firmy umřel v roce 1907. „Nakonec zemřel přesto, že byl vegetarián, abstinent a nekuřák, buď na rakovinu jater, nebo střev, tehdy se to úplně nedefinovalo. Ale on se neustále domníval, že mu stačí pít ty šťávy a to mu pomalu roztrhalo střeva,“ vysvětluje Kaiserová.
Dvaadvacet let po smrti Johanna Schichta, v době hospodářské krize, vzniklo v roce 1929 nadnárodní konsorcium Unilever. Jeho prvním celosvětovým ředitelem byl Johannův syn Georg.
