Foto Montecruz, CC BY-SA 4.0
Ve středu 31. 5. 2023 vynesl Vrchní zemský soud v Drážďanech zatím nepravomocný rozsudek nad skupinou antifašistů a antifašistek vedenou Linou E., která měla napadnout několik německých neonacistů. Lina E. byla odsouzena na pět let a tři měsíce, zatímco ostatní obvinění k nepodmíněným trestům mezi dvěma lety a pěti měsíci a třemi lety a třemi měsíci. Vzhledem k dlouhému pobytu ve vazbě však byla Lina E. podmíněně propuštěna. Rozsudek byl zdůvodněn zejména nepřímými důkazy, což ve spojení s daleko mírnějším přístupem německých úřadů ke krajní pravici vehnalo do ulic tisíce lidí.
Kromě způsobu dokazování je kritizována i výše trestu. Ten je například srovnáván s odsouzením Andrého Emingera, který byl i jako „nejvěrnější podporovatel“ teroristické organizace Nationalsozialistischer Untergrund (NSU) odsouzen k pouhým dvěma a půl letům vězení. NSU byla neonacistickou teroristickou organizací, která zavraždila mezi lety 2000 až 2007 deset lidí a pokusila se o vraždu dalších 43.
Jedním ze zmiňovaných problémů je, že soud se dostatečně nezabýval důvěryhodností svědků, i když se z velké části jednalo o vícenásobně trestané neonacisty. Jako důkaz spáchání trestného činu bylo přijato i to, že jeden z potrestaných půjčil zbytku skupiny auto. Soudce nepřistoupil k dokazování úmyslu spáchání trestného činu a spokojil se s vysvětlením, že „obviněný musel vědět, k čemu bude jeho auto využito.“ Jako důkaz účasti Liny E. na jednom z útoků bylo přijato i vágní tvrzení jednoho z napadených neonacistů, že slyšel ženský hlas. V jiném případě posloužil jako důkaz fakt, že Line E. bydlela v blízkosti útoku.
Státní zástupkyně bagatelizovala nebezpečnost neonacistů slovy „názoroví odpůrci“, přestože se jednalo o dlouholeté a aktivní členy neonacistického hnutí.
Pobouření však vyvolaly i reakce zástupců německé justice. Státní zástupkyně bagatelizovala nebezpečnost neonacistů slovy „názoroví odpůrci“, přestože se jednalo o dlouholeté a aktivní členy neonacistického hnutí. Například Enrico Böhm byl osmkrát souzen za násilné trestné činy. Antifašistické rešeršní týmy prokázaly členství dalších napadených neonacistů ve skupinách, které například zaútočily mačetou na novináře, nebo napadly devatenáctiletou těhotnou ženu z Eritrey. Rozsudek komentovalo i německé ministerstvo spravedlnosti větou „náš právní stát ochrání každého jednotlivce“. Ministerstvo se rozhodlo neadresovat otázku toho, jestli se se stejnou vervou, s jakou se bije za občanská práva neonacistů, postaví i za práva národnostních, sexuálních, genderových a jiných menšin, které jsou dennodenně napadány neonacisty a šikanovány německou policií. Podivné prohlášení na twitterovém účtu tak vyvolalo spíše otázky.
„Levicově vypadající osoby“
V reakci na rozsudek demonstrovaly tisíce antifašistů a antifašistek po celém Německu již ve středu. Demonstrace doprovázely střety s policií. Nicméně již v úterý před rozsudkem bylo organizátorům dne X, kdy se měla konat velká demonstrace proti státní represi, sděleno, že akce bude zakázána. Ve stejné době byla ze strany bezpečnostních složek zveřejněna informace, že během víkendu budou zakázány všechny demonstrace vztahující se tematicky k procesu Antifa-Ost.
V Německu podobně jako v jiných demokratických zemích není nutné žádat o povolení, ale existuje ohlašovací povinnost. Ta může být v případě aktuálních témat zcela vynechána, což otevírá prostor spontánním demonstracím. Nicméně německé úřady zakazují demonstrace častěji než ty české právě z údajných bezpečnostních důvodů. Zákaz demonstrací vztahujících se k jednomu tématu ale dělá z úředního rozhodnutí rozhodnutí politické, které lze interpretovat jako omezení ústavního práva na shromažďování.
Antifašisté a antifašistky upozorňovali na to, že antifašistická shromáždění byla zakázána, ale Sasko nemělo problém s tím, že se v nedalekém městě Riesa konal celostátní sjezd neonacistické strany NPD, která se na tomto sjezdu přejmenovala na Die Heimat (Vlast). Tato strana byla německým Ústavním soudem prohlášena za protiústavní, nicméně jí nebyla pozastavena činnost, protože ji Ústavní soud nepovažoval za ohrožující pro demokracii.
Napjatou atmosféru eskaloval požadavek policie směřovaný na některé soukromé vlakové dopravce, aby policii vytipovávali „levicově vypadající osoby“. Policie v původně neveřejné výzvě vyjmenovala následující charakteristiky levičáků: „alternativní vzhled, případně dredy, levicově orientovaný (co to má společného se vzhledem, nechám k uvážení čtenáři), obzvláště studenti, osoby, které lze zařadit k eko-scéně, zelené scéně, anebo ke generaci Z.“ S tímto popisem vyzvala Nordwestbahn své zaměstnance k vytipování osob k další kontrole policií. Bez ohledu na zcela absurdní popis údajných levičáků je taková preventivní kriminalizace a diskriminace levice zcela nepřípustná a je dalším ukazatelem toho, že německá policie má skutečně problém zůstat politicky neutrální. Zmíněný soukromý dopravce se za tyto pokyny omluvil, ale policie tuto událost dále nekomentovala.
Na nároží
Vzhledem k očekávanému zákazu demonstrace na den X, byla ohlášena alternativní forma pasivního protestu – „cornern“ v levicové čtvrti Connewitz. Cornern je německý anglicismus, který se v němčině etabloval po roce 2010 skrze hip-hop. Původně nepolitický pojem označoval pouliční popíjení alkoholu na nárožích v blízkosti německých večerek. Tento způsob trávení volného času je spojen s výrazně levnějším alkoholem ve večerkách, které jsou nezřídka skutečně na nárožích a vytváří tak prostor pro setkávání zejména mladých lidí. Jako protestní forma byl poprvé použit v roce 2017 na demonstracích proti G20 v Hamburku. Cornern v této podobě využívá decentralizaci a vytváření zmatku v ulicích ke zmatení policejních složek. Cílem je ukázat přítomnost v ulicích a svojí přítomností „si vzít ulice zpět“.
Protestní cornern v Connewitzu bylo ohlášeno na 20:00 v pátek a již okolo 22:00 byly z místa hlášeny hořící barikády. Stavění barikád bylo doprovázeno relativně mírnými střety s policií, které měly spíše symbolický charakter. Ulice byly plné lidí, kteří se spíše ze zvědavosti potulovali ulicemi, čas od času okolím proběhly jednotky policie, které se však většinou nesnažily bránit lidem v pohybu. Celá atmosféra této čtvrti působila až absurdně nenuceně a uvolněně. Hořící barikády, tak spíše vypadaly jako součást koloritu levicové čtvrti. I tak bylo údajně zadrženo pět lidí a policie v několika případech obklíčila kolemjdoucí do takzvaného kettlu, což je policejní taktika, kdy policisté obklíčí skupinu lidí, které následně zadržuje dost dlouho na to, aby je vysílila, demotivovala a znemožnila jim další pokračování v protestních akcích.
Antifašistům a antifašistkám vyšla kvůli zákazu demonstrací vstříc občanská iniciativa „Say it out loud“, která nahlásila demonstraci proti omezování práva na shromažďování. Tímto byl tak vytvořen prostor pro antifašisty a antifašistky, kteří tak mohli vyjádřit svůj názor. Cílem bylo podle Floriana Bacha z Prismy Leipzig dát najevo názor, že „každá forma a způsob antifašistického boje je legitimní“. I přes zákaz demonstrovat se na náměstí Alexis-Schumann-Platz sešlo k večeru několik tisíc osob. Část z nich dorazila v black blocu. To je původně autonomní taktika, která se skrze uniformní vzhled snaží zabránit policejním složkám v identifikaci účastníků demonstrace. Nicméně postupem času se z relativně úspěšné maskovací taktiky stal čím dál tím víc zdroj identity, čímž se z celé věci stal do značné míry spíše rituál.
Policie demonstraci obklíčila a uzavřela všechny vstupy z náměstí, načež pořadatelé oznámili, že policie umožní pouze stacionární demonstraci. Antifašisté a antifašistky se přesto dali po nějaké době do pohybu, přičemž tempo začala udávat zejména poměrně početná skupinka v black blocu, která ihned odpálila pyrotechniku a odehnala tím jedno policejní auto, které stálo v boční ulici. Odhodlání ale vydrželo poměrně krátce – pouze do doby, než na skupinu naběhli policejní těžkooděnci. Tím situace eskalovala a policii se tak podařilo ve velice krátké době demonstraci téměř zcela rozehnat.
Kolektivní trest
Demonstrace tak doplatila na absenci struktur, které by dokázaly vzdorovat eskalaci ze strany policie. Nicméně svoji roli hrála i taktika policie, která je již dlouho téměř stejná – policie znemožní demonstraci, aby následně využila nespokojenosti demonstrujících, situaci eskalovala a demonstraci rozehnala.
Avšak policii rozehnání demonstrace nestačilo. Bezprostředně poté obklíčila několik stovek lidí, z nichž mnohé držela na místě neuvěřitelných 11 hodin. Během této doby jim nezajistili pití, jídlo, přístup na záchod, ani deky, které by demonstranty ochránily proti v noci prudce klesajícím teplotám. Mezi lidmi zadrženými v kettlu nebyli pouze lidé z black blocu, ale velké množství lidí, kteří se zcela náhodou ocitli policii v cestě. Ani to nezabránilo policii oznámit, že všichni přítomní čelí obvinění z kolektivního trestného činu vážného případu výtržnictví.
Podle lidí, kteří strávili dlouho noc v kettlu, je policie dále napadala a pokoušela se agresivně vytáhnout z masy vytipované jednotlivce, přestože celou dobu mnozí lidé dávali najevo, že by kettle rádi opustili i za cenu předložení osobních dokladů. Kromě toho byli v kettlu protiprávně zadržováni nezletilí, aniž by k nim měli přístup rodiče. Ti vyprávěli, jak některé z přítomných policisté šikanovali například tím, že na ně svítili, když si chtěli odejít na záchod.
Kromě toho policie znemožnila zdravotníkům rozdávání zdravotnických fólií, protože si je demonstrující údajně „nezasloužili“. Policie mimo jiné vyzývala antifašisty a antifašistky, aby se zdrželi projevování politických názorů. Tento bizarní požadavek však nebyl dodržován a ti se nadále snažili udržet v dobré náladě zpíváním a skandováním, která však podle přítomných v nočních hodinách výrazně klesala. Většina lidí zadržených v kettlu byla propuštěna až nad ránem v neděli. Legitimita i legalita tohoto nezvykle dlouhého kettlu se stala zdrojem vášnivých diskusí nejen na sociálních sítích.
Výsledkem bouřlivého víkendu jsou kromě napadených nezletilých a novinářů, desítkách zadržených, z nichž deset se nyní nachází ve vazbě jsou i vážné pochybnosti o přístupu saských úřadů k ústavou zaručeným lidským právům. Zabraňuje-li policie veřejnosti vyjadřovat se ke spornému tématu, co to vypovídá o stavu německé společnosti? Nepřiměřeně agresivní přístup policie k antifašistům a antifašistkám bezesporu povede k další eskalaci. Nicméně i v kontextu nových výzev, před kterými antifašismus stojí, si německé antifašistické hnutí musí položit otázku po efektivitě různých komunikačních i prakticky-politických taktik.
Autor je spolupracovník redakce.