Rehabilitace je přínosná. Jsem ale skeptický, že pacienti doma cvičí, říká anesteziolog
„V moment, kdy obvyklé metody ortopedů a dalších lékařů nestačí nebo nastala komplikovaná situace, tak je dobře, že je pacient objednán k nám,“ popisuje Karel Kulda z Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny Fakultní nemocnice Hradec Králové. Tam se věnuje hlavně léčbě chronické bolesti.
Je vůbec správný termín léčba bolesti? Neměly by se nejdříve léčit její příčiny?
Máme bolest akutní a bolest chronickou. Ta akutní je signálem, příznakem, že se děje něco nedobrého a že bychom se měli nějakým způsobem ošetřit, aby nedošlo ke škodám v budoucnosti. Ale když akutní bolest přejde do chronické bolesti, která trvá dlouho, tak už přestává mít signalizační funkci a stává se chorobou sama o sobě. A je potřeba tu chronickou bolest tlumit.
Proč některá bolest akutní přechází do té chronické, to dost dobře nevíme. Víme, že tam je nějaká genetická dispozice a biologické mechanismy, psychické zdroje i v oblasti sociální. A problém je v tom, že to, co nám funguje dobře u bolesti akutní, tak funguje málo nebo ne zcela u bolesti chronické. A ta se samozřejmě musí léčit.
MUDr. Karel Kulda z Fakultní nemocnice Hradec Králové a jeho radioporadna proti bolesti
Pro které pacienty je vaše poradna určena?
Každý lékař léčí bolest v rámci své odbornosti, tedy ortoped léčí bolesti kloubů, lékař ORL třeba bolesti v oblasti hlavy a krku.
Teprve v okamžiku, kdy jejich obvyklé metody nepřinesou náležitou úlevu od bolesti, nebo naopak přinesou závažné nežádoucí účinky, nebo nastala komplikovaná situace, kdy vychází bolesti z více systémů, které již přesahují odbornost toho lékaře, pak je dobře, když je pacient objednán k nám do poradny pro chronickou a neztišitelnou bolest, jak tomu říkám.
A přichází pokud možno s nějakou dokumentací, protože tito pacienti již prošli řadou pracovišť a vyzkoušela se na nich spousta metod a léků. Tak abychom neopakovali slepé uličky, které už absolvovali. A jsme rádi za doporučení od lékaře, protože ten je určitým filtrem.
Jaké vy potom máte možnosti, jaké postupy používáte?
Drtivá většina pacientů, asi 95 procent, má nastavenu nějakou farmakoterapii, to znamená léky.
Nejsou to jen analgetika, ale využívají se i léky, které mají nějaký vedlejší účinek na určité typy bolesti. Tady si dovolím takovou možná kacířskou myšlenku. On ten pokrok ve farmakoterapii zdaleka není tak velký, jak vypadá na první pohled. Máme nové aplikační formy, ale nikoliv bohužel nové léky.
Další metodou, z které může profitovat, řekněme, 5 až 10 procent pacientů, většinou vychází z anesteziologické praxe, je invaze. To znamená, že někam píchneme jehlu, stříkneme nějakou látku a pak koukáme, co to s člověkem udělá.
Ministerstvo zdravotnictví hodlá vyřešit nedostatek pediatrů. Na stole je i kratší forma atestace
Číst článek
Taková nejčastější invaze na naší ambulanci je aplikace léků do páteřního kanálu, kde dáváme místní anestetika ve směsi s nějakým protizánětlivým nebo protiotokovým lékem.
Tím pádem se docílí i léčby, nejen tišení bolesti. A může to ovlivnit i příčinu bolesti.
Další léčba je rehabilitace, v případě bolestí pohybového aparátu je to naprosto nosná léčba, která také může ovlivnit příčinu bolesti. Tady občas propadám takové terapeutické skepsi, neboť když pošlu někoho na rehabilitaci, aby ho fyzioterapeut zacvičil v nějaké sestavě, kterou by pak měl cvičit doma, tak podle mého názoru 9 z 10 lidí stejně necvičí a vyžaduje spíše pasivní procedury na účet zdravotní pojišťovny.
Ale i těch 10 procent pacientů, kteří cvičí třeba půlhodinu denně, je super. Ale potom samozřejmě také záleží na tom, co dělají po zbytek dne. Když pak sedí 8 nebo 10 hodin zhrouceni u počítače, tak samozřejmě ani to cvičení nebude mít velký efekt. Je prostě potřeba dodržovat nějaké zásady ergonometrie.
Celou radioporadnu o bolesti s MUDr. Karlem Kuldou z Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny Fakultní nemocnice Hradec Králové si můžete poslechnout v audiu, najdete ho nahoře ve článku.
