Kliknutím zvětšíteVladimír Dlouhý byl autentický v každé roli – od bezelstného chasníka přes detektiva či swingového kapelníka až po chladnokrevného grázla. Přitom původně jednoho z našich nejnadanějších herců tahle branže ani trochu nezajímala. Plánoval po vzoru svého otce kariéru stavaře, věnoval se také lednímu hokeji.
Když si ho jako jedenáctiletého vybrala pomocná režisérka Milada Mikešová ke kamerovým zkouškám filmu Karla Kachyni, stěží mohl tušit, jaký zlom v životě mu tahle náhoda přinese. V dramatu Už zase skáču přes kaluže o chlapci s obrnou, který se nechce vzdát své touhy po koních, zazářil jako světlice. Kostky byly vrženy.
Zářivá hvězda
Přišly další dětské role, například v Robinsonce (1974), v Plavení hříbat (1975) nebo Hop a je tu lidoop (1977). A také setkání s velkými režijními osobnostmi, jež ho výrazně ovlivnily: kromě Kachyni to byl Hynek Bočan, Jaroslav Papoušek nebo Jaromil Jireš. V té době si ho mimochodem všímali i němečtí filmaři (Dobrodružství na Labi, Ukradená bitva).
Stal se jedním z nejobsazovanějších dětských herců, na rozdíl od jiných dětských hvězd ale jeho záře svítila dál. Mezitím vystudoval pražskou konzervatoř (i když se traduje, že odmítl napsat diplomovou práci, neboť za absolutorium považoval absolventské představení).
Čerti i Arabela
Nesmrtelnou postavu Petra vytvořil v úspěšné pohádce S čerty nejsou žerty, zahrál si v populární romanci Láska z pasáže, upozornil na sebe v Rážově sci-fi Něco je vzduchu. Po sametové revoluci zazářil, byť ve vedlejších rolích, v laskavé komedii Báječná léta pod psa (1997), černé komedii Knoflíkáři (1997) a v dramatech Bumerang (1996) nebo Non Plus Ultras (2004).
Jeho databáze filmových a televizních rolí čítá přes 150 postav, další řadu vynikajících figur vytvořil na divadelních scénách, mimo jiné v Divadle Na Zábradlí, Rokoko a Řeznická nebo v Divadle na Vinohradech. Svou výraznou účastí oživil řadu seriálů, například Arabela, Sanitka, Dobrodružství kriminalistiky nebo Hříchy pro pátera Knoxe.
Vnitřní síla
Díky hubené postavě a plachému výrazu působil křehkým dojmem. Jeho bratr Michal Dlouhý však v médiích připomněl, že mátl tělem. „Netušil jsem, že v tom rachitickém těle může být taková vnitřní síla. Jednou jsem se s ním přetahoval o klíče od auta. Nakonec to byl on, kdo je držel v ruce. Mně zbyla jen umělá hmota z nich,“ řekl.
Své role důkladně zvažoval a interview dával jen velmi výjimečně. Byl přesvědčen, že za herce má mluvit jeho herecké dílo. Strhující výkon podal ve vedlejší roli křiváckého kostelníka Bártíka v Renčově adaptaci Hlídače č. 47 (2008) a právem za něj získal Českého lva. Nezapomenutelný je také jeho swingový klavírista v televizním filmu Jaromíra Polišenského Swingtime, který se pokusí v 50. letech uprchnout za hranice.
Byl oblíbeným dabingovým hercem, svůj hlas propůjčil řadě zahraničních kolegů, mimo jiné Tomu Hanksovi, Melu Gibsonovi nebo Christopheru Reeveovi.
S mladším bratrem Michalem se potkával při práci výjimečně, kromě Swingtime také ve hře Chvála bláznovství na prknech Divadla Kalich. „Nikdy nic neošidil, cokoli přijal, dělal naplno. Byl profesionál každým coulem,“ řekl Michal o bratrovi, který byl pověstný svým perfekcionismem.
Žil, jak chtěl
Intenzivní pracovní vypětí bylo však vykoupeno letitou závislostí na alkoholu i kouření, které zapříčinily jeho závažné zdravotní potíže. Nejprve žaludeční vředy, posléze rakovinu. Premiéry filmu Kajínek se už nedočkal. Zemřel 20. června 2010 v pouhých 52 letech na rakovinu žaludku. Za mistrovské ztvárnění mafiána Novotného však získal in memoriam Českého lva.
Herečka Petra Jungmannová, kterou si vzal jen dva roky před svou smrtí a s níž měl dvojčata Jiřího a Jana (z prvního manželství měl dceru Janu), o jeho konci řekla: „Nechtěl si nechat pomoci, nechtěl nic měnit. Respektovala jsem to. Žil tak, jak vždycky chtěl.“
10
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
