Praha/Štrasburk - Práce tlumočníků je nejviditelnější v okamžicích, kdy náhle nejsou slyšet, zpravidla kvůli technickým problémům. Díky těmto profesionálům, kteří okamžitě převádějí mluvené slovo z jednoho jazyka do druhého, mohou europoslanci jednat a občané Evropské unie slyšet projevy svých volených zástupců. Svým způsobem tak pomáhají demokracii, řekla ČTK šéfka českých tlumočníků pro unijní instituce Ivana Hlaváčová v rozhovoru o své profesi, široké paletě unijních jazyků i moderních technologiích.
Evropská unie (EU) má 24 oficiálních jazyků a při některých jednáních se používají i další a někdy exotické řeči. Jen při započtení těch oficiálních to představuje 552 jazykových kombinací, vysvětluje rozměry tlumočnického aparátu Hlaváčová.
"V součtu všech jazyků máme 1500 tlumočníků, z toho 243 je stálých zaměstnanců. V české kabině je 70 tlumočníků na volné noze, kteří přijíždějí na zasedání podle potřeby, a pět zaměstnanců," vyjmenovává Hlaváčová.
Práce tlumočníků pro EU není jednotvárná. Velká jednání s mnoha jazyky se tlumočí simultánně, kdy tlumočník hovoří zároveň s řečníkem a posluchači mají sluchátka. Stejní lidé se ale starají také o jednání politických skupin, schůze řídicích orgánů, výborů nebo tiskové konference, kde se tlumočí i konsekutivně, tedy až poté, co řečník dokončí určitý tematický celek. O překlady, tedy převody psaných textů, se stará zcela odlišná skupina profesionálů.
Tlumočníci jsou důležití "kvůli transparentnosti jednání EP, aby si všichni politici nebo běžní občané ve všech členských státech mohli poslechnout, jak jejich poslanci, které si zvolili, hlasovali v EP, jak tam přednášeli různé argumenty, o co usilovali při legislativních procesech, při schvalování, při jejich úpravách," uvedla Hlaváčová. "Je to také otázka demokracie, pomoc demokracii v celé EU. Lidé mohou běžně naslouchat tomu, co se v EP děje, o čem se jednalo, mohou si udělat vlastní názor. Při dalším volebním období mohou hlasovat pro politiky nebo poslance, kteří konvenují jejich názorům a představám," dodává tlumočnice, která svou profesi považuje za "tvář vícejazyčnosti Evropského parlamentu".
V evropských institucích je zvykem tlumočit jen do mateřského jazyka. V případě menších jazyků, mezi které patří i čeština, se ale poměrně často tlumočí i do jazyka cizího, takzvaně do retouru. Tento směr je podle Hlaváčové obecně častější u jazyků zemí, které přistoupily do EU v poslední době.
"Na českém trhu bylo běžné pracovat mezi češtinou a angličtinou nebo češtinou a němčinou, takže je relativně silný počet tlumočníků, kteří mají takto kvalitní znalost cizího jazyka. Mohou pracovat do cizího jazyka stejně jako pracují do svého rodného. U kolegů, kteří vystudovali konferenční tlumočení třeba ve Francii, je situace odlišná," uvedla Hlaváčová.
Čeští europoslanci podle šéfky tlumočníků obecně cizí jazyky ovládají, přesto tlumočení využívají. Poslanci jsou odborníky na svou agendu a lingvisté zase znají dokonale terminologii, zdůrazňuje. Tlumočníci podle ní umí perfektně převést projevy o zemědělství, chovu zvířat, chemických sloučeninách, chorobách nebo třeba škůdcích.
Tlumočníci mají přístup k citlivým materiálům, v ideálním případě mají předem k dispozici projevy, které zazní při vyjednávání. Veškeré podklady i rozpisy služeb dostávají prostřednictvím speciální aplikace, kterou musí povinně dvakrát denně kontrolovat. V ní se dozví i to, kteří kolegové budou pracovat na stejném jednání a na jaké jazyky se připravit. Někdy se totiž netlumočí přímo, ale teprve od takzvaného pilota, který tlumočí projev z méně obvyklých jazyků.
Jejich den zpravidla začíná ráno ještě před prvními jednáními a mnohdy končí až o půlnoci. V kabině bývají dva nebo tři tlumočníci v závislosti na počtu jazyků mluvčích i náročnosti témat. Někdy se střídají po 20 minutách, jindy u hutných čtených projevů po minutě. Tlumočník, který zrovna nemluví, nemá volno, ale pomáhá kolegovi zaznamenáváním jmen, zkratek a číslic.
Vedle mlčenlivosti je u této profese důležitá také nestrannost. "Tlumočník, i kdyby měl zcela odlišný názor na určitou politickou záležitost, nemůže nikdy prezentovat svůj názor. Musí mluvit za řečníka tak, jak by si řečník přál mluvit, kdyby ovládal cílový jazyk," řekla Hlaváčová. "Tlumočníci nesmějí hádat," dodává a upozorňuje, že když není slyšet, tak si není možné text domýšlet, ale ani se řečníka zeptat.
Pro tlumočníky se práce liší v jednotlivých týdnech podle programu Evropského parlamentu. Rozlišují se týdny, kdy se konají plenární zasedání ve Štrasburku, výborové týdny, kdy se primárně setkávají parlamentní výbory a delegace, a také dva druhy smíšených týdnů. Tlumočníci jsou tak vlastně neustále v pohybu mezi Štrasburkem, Bruselem a svým domovským městem a přijíždějí podle potřeby v závislosti na své jazykové kombinaci.
"Aby mohli tlumočníci pracovat pro evropské instituce, tak musí složit akreditační zkoušky. Ty jsou interinstitucionální a pořádají se společně tlumočnickými službami EP, Evropské komise a Soudního dvora EU. Když je kolegové absolvují, tak se stávají tlumočníky na volné noze a mohou pracovat pro evropské instituce. Pro nás otevírají kalendář podle toho, jak jsou k dispozici. Jsou na volné noze, takže mohou pracovat pro jiné klienty, ať už v ČR nebo kdekoliv jinde," popisuje model spolupráce Hlaváčová.
Stálí zaměstnanci jsou k dispozici kdykoliv, starají se také o akreditační zkoušky nebo průběžné kontroly kvality. Testují kolegy, kteří by do svého profilu chtěli přidat nový jazyk. Své zkušenosti předávají další generaci, v rámci kurzů Euromasters spolupracují se studenty tlumočnictví. "Snažíme se je připravit na to, aby se mohli ucházet o práci u nás," říká Hlaváčová ke svému pedagogickému působení.
