Kdo by aspoň jedny nechtěl třeba za maturitu? Škemrali o ně mladí a rodiče je museli shánět „pod rukou“. Řeč je o džínách, texaskách či riflích. Módním fenoménu, na který se za minulého režimu stály fronty jak na banány a u nás je navždy spojený s bony, veksláky a Tuzexem. Dobovou expozici unikátních originálních kousků džínů z 80. let otevírá 30. května 2023 Retro muzeum Praha ve 4. patře Obchodního domu Kotva. Ukazuje až 30 džínových módních kousků jako kalhoty, sukně, bundy, laclové kalhoty tehdejších i světových značek. Zcela nová část o džínové kultuře se otevírá k ročnímu výročí muzea, do kterého zatím zavítalo 55 000 návštěvníků.

Jaký je nebo byl váš nejoblíbenější džínový kousek v šatníku?

Tereza Pergnerová: Džíny, to je na mě asi i vidět. Já pořád vnímám džíny jako pracovní nástroj, pracovní oděv, protože v nich moderuji, často je kombinuji s ležérními a i malinko elegantními prvky. Já mám džíny ráda pro ten materiál, přijdou mi pohodlný a umím v nich i manuálně pracovat, tak to je jasný. Samozřejmě, 90. léta, já a lacláče, tak to zůstává pořád mým oblíbeným, a dokonce některý kousky potom posloužily pro dobročinnost, protože ty, který jsem v devadesátkách měla, se vydražily a posloužily zase někomu, kdo třeba současný době nežije život takový jako třeba právě my teď tady.

A nosila jste plísňáče? Bylo to ještě tehdy pro vás zajímavý?

Tereza Pergnerová: No, já je nosím pořád. Já jsem přesvědčená, že se móda pořád vrací, takže kdo je nevyhodil, nezbavil se toho, tak má šanci zaflexit i v současné době.

Jitko, Vás se zeptám, pamatujete si na své první džíny? Kde jste je tehdy sehnala?

Jitka Asterová: Ano, tak na to si pamatuji přesně. To bylo v 70. Letech a ušila mi je moje babička, z tesilu. Měli společného s džínami pouze tu barvu a bylo to něco hrozného. Když jsem přišla do třídy, tak mě spolužáci říkali: hele, to ti někdo šil, ne?“ No, takže nejhorší reakce, kterou jsem čekala, a potom to byly džíny, ale ne z Tuzexu – já jsem měla to štěstí, že jsem vystupovala v dětské letní revue a jezdili jsme na západ, tak tam jsem si je mohla vybrat úplně přesně na míru a vím, že za mého mládí byly nejžádanější 501, ty si určitě pamatujete, že jo? Kdo je neměl, jako by nebyl. A potom byly ještě džíny vstupenka do společnosti, teda do společnosti, která zajímala mě – to byly diskotéky, a tak a tam byly prostě ty veksláci a měli tam ty partnerky. A když jsem neměla ty džíny, tak prostě jako bych nebyla. A je pravda, že když jsem se celá odžínovala, na to si pamatuju, to jsem měla džíny, džínovou vestičku a na tom ještě bundu a aby toho nebylo málo, tak ještě čelenku, tak jsem se vždycky chytala nejvíc.

Měly kostymérky u filmu a v TV dostatečný džinový fundus? Vzpomínáte na tohle?

Jitka Asterová: Tak já jsem nehrála v takových ikonických filmech jako Láska z pasáže a tak, kde bych musela být navlečená do těch džín celý film, ale občas když jsem se někde objevila a měla jsem být za civil a za současnost, tak okamžitě ty kostymérky řekly: hele, to si přineseš něco z domova, že jo? No, tak jsem si donesla.

Děkuji a já ještě vyzpovídám naší třetí hostku a zeptám se – Kateřino, raději mrkváče nebo bokovky?

Kateřina Kornová: Nosila jsem obojí, ale možná ani jedno. Já mám nejradši takový ten střih, už tady o tom mluvila Jitka, to jsou pánské džíny typ 501 Levi’s, teď na to zrovna dělá reklamu Brad Pitt, nádherně vypadá, nádherně. No nic, tak já jsem si koupila ty pánský džíny, protože byly právě malinko bokový, ale ne moc a hezky splývaly, takže ty jsem v 80. letech nosila, měla jsem je dlouho a moc ráda.

Měla jste džíny z Tuzexu nebo z dovozu?

Kateřina Kornová: Já už jsem v té době měla možnost zajet do Rakouska a tam jsem si je koupila, ale před Tuzexem jsem stála frontu na jakýkoliv a jakoukoliv velikost, takže to byly wide ledgy tenkrát, který jsem trošku drbala ve vaně, protože byly moc slušňácký, a další džíny mě poslala teta až z Austrálie. Čekala jsem na ně dlouho, úplně jsem si to malovala, jak budou přesně takový ty, co jsem chtěla, ale nakonec byl taky takový tmavě modrý, slušňácký. Tak to jsem teda taky nebyla úplně uspokojená. No a maminka, chudinka, ta mi šila kalhoty, aby mi ty džíny vynahradila, ale to byly kalhoty se zipem na straně, protože dámský střih, a takže musím říct, že opravdu až to potom až asi ty levisky byl můj splněný sen.