V zarostlé a zřícené ruině si místní udělali skládku. V širokých kamenných zdech byly díry a praskliny. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se tu někdo chtěl dobrovolně zastavit a rozhlédnout.

Konec světa, říkávalo se. To už však neplatí. O několik let později zcela opravená tvrz Tichá v příhraničí u Dolního Dvořiště na Českokrumlovsku láká k návštěvě tisíce turistů.

Pokud se podíváte na staré fotografie před rekonstrukcí a ty současné, místo byste možná ani nepoznali. Roky dřiny a vyřizování povolení má 55letý Radek Kocanda za sebou. Je to zejména on, kdo stojí se svým týmem a spolkem Hrady na Malši za kompletní proměnou a celkovou obnovou místa, které se může stát turistickým hitem na Novohradsku.

Na začátku dubna jste odstartovali první kompletní turistickou sezonu na Tiché?
Je to tak. Tichou jsme získali v roce 2008 a čtrnáct let nám trvalo ji dostat do aktuálního stavu. Důležitá byla podpora od nedaleké obce Dolní Dvořiště. Zásadní milník nastal v roce 2017, kdy jsme získali dotace z Evropské unie z příhraničních fondů.

12 fotografií

Co se tu tedy všechno změnilo?
Po dohodě s památkáři jsme původními stavebními metodami zastřešili celou věž, obnovili obvodové hradby. Při výzkumech jsme dokonce objevili i základy druhé věže a v roce 2013 jsme také při archeologických průzkumech našli původní sklepy purkrabství přibližně z roku 1280. Jako součást k tvrzi jsme vybudovali zázemí, které ukrývá malé muzeum, výstavní sál či kompletní vybavení pro návštěvníky.

Lidem jste nabídli prohlídky Tiché už v minulém roce, byť jen na dva prázdninové měsíce. Kolik sem za tu dobu přišlo návštěvníků?
Zhruba osm tisíc návštěvníků. Je to pro nás příjemné překvapení, protože Tichá ještě v té době nebyla ani na nejrůznějších mapách turistických cílů. Opravdu jsme čekali, že přijde méně lidí.

Celé Novohradské hory a česko-rakouské příhraničí však má velký turistický potenciál. Může toho Tichá využít?
Rozhodně ano. Vzhledem k tomu, že máme k hranicím opravdu blízko, jsme tu měli asi třetinu návštěvníků z Rakouska. Je možné, že celá oblast je teď trochu opuštěná, protože to všechno stále ještě souvisí s budováním příhraničních pásem. Terén tu ale není moc členitý, což pomáhá k tomu, aby k nám jezdili cykloturisté. Myslím si, že okolí Tiché je ideální na projížďky na kole pro celou rodinu, děti se tu ani moc unavit nemusí. Novohradské hory jsou však pořád ještě v začátcích, co se cestovního ruchu týká.

Jaké jsou ohlasy od návštěvníků i místních na obnovení místa?
Nebudu přehánět, když řeknu, že to jsou superlativy. Nikdo nám neřekl, že by se mu to nelíbilo, lidé nás chválí a velice oceňují. Mám z toho radost, ale nepřeceňuji to. Všechno musíte dělat s pokorou, takže ani my ve spolku nechceme z ohlasů na Tichou zpychnout.

Vy se však se spolkem nestaráte jen o Tichou, ale i o další čtyři hrady – Pořešín, Velešín, Louzek a Sokolčí. Co tady je nového pro tuto sezonu?
Na Pořešíně jsme v hradním jádru měli dlouhodobě problém s bezpečností návštěvníků. Tam byly velké terénní nerovnosti. Proto jsme se pustili do úprav a dnes je už jádro dobře přístupné pro lidi s kočárky nebo na vozíčku. Pro nás, kteří s hradem žijí denně, je to opravdu velká proměna a pokrok. Ve Velešíně snad bude brzy hotový znovuobnovený most přes druhý příkop. Už tam před pár lety stál, ale byl zase rychle zbořený. Po mnoha letech tam také chceme zakonzervovat poustevnickou kapli.

Most u zříceniny hradu Velešín zničila dřevokazná houba. Vydržel pět let

Ještě zpátky k Pořešínu. Tam jste při pracích na obnově bývalé zbrojnice objevili ještě jednu zajímavost. O co jde?
Je tam jedna nevyjasněná záležitost. Ve zbrojnici se objevila zeď, o níž nikdo nevěděl. Za ní je prostor, který ale není vyplněný zeminou. Na novou chodbu to asi zatím úplně nevypadá podle toho, co mi říkali archeologové. Při výzkumech však chceme přijít na to, o co se jedná. Nejspíš by to mohla být zděná konstrukce, která ale byla postavená ještě za doby, kdy hrad běžně fungoval. Uvidíme, co najdeme.

Spolek Hrady na Malši se v této turistické sezoně zaměří zejména na Tichou?
Ano a také na Pořešín. To jsou dvě místa, která mají i zázemí pro turisty. Budeme tu v létě pořádat i řadu kulturních a dalších akcí. Tichou si zájemci mohou prohlédnout s průvodcem, na Pořešíně chodí sami. Také postupně stále doznačujeme Zemskou cestu, která vede z Rakouska k nám. Na ní najdou lidé celkem sedmnáct hradů na více než dvou stech kilometrech.

To už je samo o sobě pěkné lákadlo. Máte zprávy třeba o tom, že by celých dvě stě kilometrů už někdo prošel?
Určitě ano, prošel i projel. Dokonce znám lidi, co to dali i na kolech. Potkáváme se s nimi tady na Tiché nebo i na Pořešíně, ať už to jsou Češi, Němci či Rakušané. Existuje i plán různých kulturních akcí na Zemské cestě, který se dá najít na webových stránkách. Například na rakouském hradě Clam se konají velice pěkné akce. Pomalu se Zemská cesta dostává do povědomí, počet návštěvníků na ní stoupá.

Čím byste to mohli ještě podpořit?
Do budoucna plánujeme udělat historickou akci, kdy s celou středověkou družinou pojedeme od hradu ke hradu, budeme dělat různá představení a podobně. A pokud by České Budějovice získaly titul Evropské hlavní město kultury, tak si myslím, že by to bylo hezké doplnění kulturního programu v okolí.

Vy sám jste také Zemskou cestu už absolvoval?
Mám ji prošlou i projetou na kole. Ale neměl jsem čas na to, abych ji dal v kuse. Ale už když jsme plánovali, které hrady na trase budou, tak bylo nutné s rakouskými partnery cestu projít. A je hezké, že na rakouské straně nám přibývají další hrady, tam je o to veliký zájem. Musím říci, že i u nás návštěvy stoupají, což nás těší.

Kam byste kromě jižních Čech pozval turisty a návštěvníky?
Když bych se mohl hodně rozmáchnout, tak je určitě pozvu na Slovensko. Tamní hrady vylepšily neskutečným způsobem, což my jsme tady mohli sledovat jen s malou závistí a úžasem, co oni tam dělají. Například oblast povážských hradů těsně u hranic s naší republikou je toho důkazem. Nejen tam se díky projektům, veřejným financím a pracovním příležitostem v oblasti památek dostali opravdu daleko. Ze zarostlých a nevzhledných ruin jsou to dnes velice pěkně udržované objekty i s moderními výkladovými pomůckami, virtuální realitou a podobně. V tomto jsme za Slováky hodně pozadu.

A v České republice? Jaké jsou vaše tipy na výlety?
Ohromě se mi líbí hrad Vízmburk u Náchoda. To byla taková Popelka, která dlouho chátrala, ale ujal se jí místní spolek. Hrad opravil, jak to jen šlo, a vlastně ho i s pomocí přeshraniční dotace zachránil. Zmínil bych ještě malinký hrádek Rabštejnek u Chrudimi. Mají to dva soukromí majitelé a rekonstrukci dělají velice citlivě. Povedlo se jim z naprosto zapomenutého místa v lese udělat hezký turistický cíl, kam chodí opravdu hodně lidí. A ještě do třetice bych měl jeden tip.

Povídejte.
Chtěl bych pozvat turisty na hrad Kalich u Litoměřic, o který se stará můj kamarád. Hrad nechal vybudovat Jan Žižka, žil tam dokonce jeho bratr i sestra. A zase je to podobný příběh jako u minulého případu. Z lesa, kde nebylo téměř nic, se kamarádovi povedlo vybudovat něco neskutečného, kde jsou částečně naznačené všechny hradní stavby. Všechno jsou to ukázky toho, jak může fungovat soukromá iniciativa v péči o památky.

I jižní Čechy se rozrůstají, co se památek či historických staveb týče. Jako příklad můžeme uvést archeoskanzen v Trocnově. Jak se vám spolupracuje s ostatními provozovateli památek?
Pro nás je velkým partnerem hlavně státní hrad Rožmberk, který je od nás kousek. S ním spolupracujeme hodně, plánujeme i společnou akci několika památek, které spojují zejména věže, takže to bude taková sportovně-návštěvní akce. A co se týče skanzenu v Trocnově, který provozuje Jihočeské muzeum, tak i s nimi chceme dělat společné akce, které budou zaměřené na zážitkové věci. Aby si například děti na objektech plnily zábavné úkoly a podobně. Když se to tak vezme, tak se propagujeme všichni navzájem.

Ve vašem oboru se asi nedá mluvit o tom, že byste návštěvníky naschvál neposílali ke konkurenci a říkali, ať na daný hrad nebo památku nechodí, že?
Přesně tak, je to úplně naopak. My je například na Rožmberk z Tiché dál posíláme. Všichni chceme, aby návštěvníci v Trocnově věděli, co se daný den děje ještě na Tiché, Pořešíně nebo na Rožmberku. Naším cílem je se spojit, ať už s Národním památkovým ústavem, či jinými subjekty, a podporovat se společně.

Máte vůbec spočítáno, kolik jste už navštívil za život hradů?
Myslím si, že to už budou tisíce. Když do toho zapojím, že se každý rok nejen s rodinou snažíme cestovat po Evropě a navštěvovat tamní památky, tak je toho opravdu hodně. Mám jeden hrad, který mě oslovil snad nejvíc. Je to romantický Eilean Donan Castle ve Skotsku. Tam se natáčel Highlander a my jsme ho navštívili v té době, kdy tam ještě filmaři měli kulisy.