Jednoho podmračeného dne tohoto týdne se Armáda České republiky symbolicky rozloučila s vrtulníky typové řady Mi-24, a to prostřednictvím posledních ostrých střeleb ve Vojenském újezdu Boletice. Pro jistotu dodejme, že hovoříme o ostrých střelbách z vrtulníku, ne na vrtulník (i když se to může zdát přitažené za vlasy, tak v historii už vyřazovaná technika k tomu také posloužila, samozřejmě bez přítomnosti osádek).
Z přehledu výzbroje a techniky AČR k 1. lednu 2023, který se každoročně vyčísluje z titulu Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě, disponovaly naše ozbrojené síly k uvedenému datu celkem 13 údernými vrtulníky Mil Mi-24/35, byť ne všechny musely být v letuschopném stavu. Všechno to byly stroje Mi-24V (jejichž exportní provedení nese označení Mi-35) pocházející z pozdějších ruských dodávek do samostatné České republiky, které částečně umořovaly ruský dluh.
Hind české armády. Již v létě 2022 poskytla Česká republika čtyři vrtulníky Mi-24V/Mi-35 Ukrajině čelící ruské agresi.
Služba vrtulníků typové řady Mi-24 však začala v tehdejším Československu už v roce 1978. Tehdy k nám přišly první čtyři Mi-24D, kterých jsme si do roku 1982 pořídili celkem 28 kusů. Další dodávky pro Československou lidovou armádu (ČSLA) se týkaly typu Mi-24V, v letech 1985 až 1989 jich dostala 31 kusů. Vedle bojových déček a véček měla ČSLA i dva cvičné stroje typu Mi-24DU, kde „U“ znamená „učebnyj“, a kterému chyběl integrovaný pohyblivý kulomet pod přídí.
Ze satelitů Sovětského svazu, seskupených ve vojenském paktu Varšavská smlouva, patřilo Československo mezi největší uživatele vrtulníků typové řady Mi-24.
Tyto vrtulníku používal 51. vrtulníkový pluk v Prostějově a 11. vrtulníková letka, později 11. vrtulníkový pluk v Plzni. Čtyřiadvacítky létaly i ostrou hotovost proti americkým vrtulníkům přilétajícím ze západního Německa testovat naši ostražitost, vedle toho „sbíraly“ i zabloudivší sportovní letounky západních volnočasových aviatiků.
A také nesmíme zapomenout, že naši piloti na Mi-24 byli snad vůbec první vrtulníkáři na světě, kteří při leteckých dnech předváděli koordinovaně vyšší techniku pilotáže s dvojicí vrtulníků. Tenkrát s tím přišel podplukovník Jiří Macura ( později se stal i velitelem 51. vrp) a začalo se tomu poeticky říkat balet vrtulníků. Po listopadu 1989 začali sbírat ovace i na leteckých dnech na Západě.
Vrtulník Mi-24V ve slovenských barvách
Před rozpadem republiky na dva samostatné státy disponovala československá armáda celkem 55 vrtulníky typové řady Mi-24, kdy z celkové sumy 61 dodaných musíme odečíst šest odepsaných při haváriích. Při dělení majetku v poměru 2:1 dostala česká armáda 16 Mi-24D, 19 Mi-24V a jeden Mi-24DU, Slovensku potom připadlo osm Mi-24D, deset Mi-24V a jeden Mi-24DU. Jednoduchými počty zjistíme, že do konce roku 1992 byly odepsány čtyři Mi-24D a dva Mi-24V.
V první dekádě 21. století bylo z Ruska do České republiky dodáno 17 nových Mi-24V, z toho sedm v roce 2003 a deset mezi dubnem 2005 a lednem 2006. Tím se částečně splácel ruský dluh vůči ČR. Podobně Slovensko dostávalo další MiGy-29, s čímž se tam přesunula z Ruska i problematická živá síla ve formě techniků pozemní obsluhy.
Na Slovensku byla služba vrtulníků Mi-24 završena v létě 2011. Armáda ČR s nimi končí v roce 2023, tedy v roce realizace dodávek bojových vrtulníků amerických.
Po vložené kapitole popisující stručně vrtulník Mi-24 a jeho verze, se ještě podíváme na jeho službu u 51. vrtulníkového pluku, tj. u prvního útvaru u nás tímto bitevním vrtulníkem vyzbrojeného.
Mil Mi-24Obecně můžeme Mil Mi-24 specifikovat jako těžký bitevní vrtulník s možností přepravy osmičlenného výsadku nebo jiného nákladu podle potřeby (včetně evakuace raněných na nosítkách). Tříčlennou osádku tvoří pilot, operátor zbraňových systémů s přidruženou funkcí druhého pilota a palubní mechanik (jeho přítomnost na palubě není ovšem nutná). Vedle základních bojových verzí se objevily i další verze, například cvičná, pro dělostřelecký průzkum nebo pro radiačně-chemický průzkum. V kódu NATO dostaly vrtulníky Mi-24 označení Hind (laň). Vrtulník je jednorotorové koncepce, k pohonu slouží dvojice turbohřídelových motorů. Je vybaven pomocným křídlem, které nese výzbroj a zároveň poskytuje vpřed letícímu stroji další vztlak vedle nosného rotoru (uvádí se až 30 %, tedy při vyšších rychlostech). Konstruktéři při návrhu nového vrtulníku částečně vycházeli z víceúčelových strojů Mi-8 a Mi-14, týkalo se to především pohonného ústrojí. Prototypy budoucích Mi-24 nesly označení V-24 a první vzlet se odehrál 19. září 1969.  Mi-24A Prototypy, předsérie a stroje první hlavní sériové verze Mi-24A se vyznačovaly kabinou osádky připomínající skleník. Vpředu seděl zbraňový operátor a v druhé lajně vedle sebe pilot a palubní mechanik. Nevýhodou akumulace osádky do jedné společné kabiny byla její zranitelnost (vyřazení všech členů osádky jedním kanonovým projektilem), navíc nešikovné dispoziční řešení poskytovalo pilotovi špatný výhled. Sériová produkce Mi-24A běžela v letech 1972 až 1975 a dala 170 kusů. Druhou hlavní sériovou verzí se stal Mi-24D, v letech 1975 až 1985 bylo vyrobeno 625 sériových Déček (v případě exportní modifikace Mi-24D se můžeme setkat i s typovým označením Mi-25). Tyto stroje se vyznačují standardním řešením dvou samostatných kokpitů, operátora a za ním o poznání výše pilota. Integrální střeleckou výzbroj tvoří čtyřhlavňový rotační kulomet ráže 12,7 mm. Po uspokojení vlastních potřeb dodával Sovětský svaz Mi-24 ve významných počtech i dalším uživatelům ze stejného tábora. Pokročilou verzi přímo vycházející z Mi-24D představuje Mi-24V, v exportním provedení se můžeme setkat s označením Mi-35. Véčko se stalo i čtyřiadvacítkou nejrozšířenější, v letech 1976 až 2006 jich vzniklo více než 1 500 kusů. Velký posun zaznamenala i protitanková výzbroj, kterou tvoří právě pro Mi-24 nově vyvinutý komplet 9K113 Šturm se střelami 9M114.  Polský Mi-24D  Ukrajinský Mi-24P Verze Mi-24P byla odpovědí na malou účinnost instalovaného kulometu při použití proti odolnějším cílům. Vrtulník dostal na pravý bok pevně lafetovaný 30mm dvouhlavňový kanon. Na druhou stranu pevná lafetace kanonů vyžaduje mířit při střelbě na cíl celým vrtulníkem, což přináší omezení v manévrech a činí vrtulník při střelbě zranitelnějším. Do sériové výroby šel v roce 1981, vzniklo více než 600 exemplářů. Prvního rozsáhlého bojového nasazení se vrtulníky Mi-24 dočkaly během sovětské války v Afghánistánu, která probíhala v letech 1979 až 1989. Postrach vyvolával už jejich mohutný vzhled, mudžahedíni je častovali přezdívkou Satanův kočár. Asi nejúčinnější zbraní proti Mi-24 se až v průběhu války staly přenosné a z ramene odpalované americké protiletadlové střely Stinger. Sověti ztratili v Afghánistánu z nejrůznějších příčin 102 vrtulníků Mi-24, z toho 79 jich bylo sestřeleno. Takticko-technická data Mi-24V
|
51. vrtulníkový pluk a stroje Mi-24
Prvním útvarem ČSLA vyzbrojeným vrtulníky Mi-24 se stal 51. vrtulníkový pluk z Prostějova. V dubnu 1978 odcestovali vybraní členové pozemního personálu do Frunze, hlavního města Kyrgyzské SSR zakomponované v SSSR (dnes se město jmenuje Biškek a je hlavním městem Kyrgyzstánu), aby se tam přeškolili na Mi-24. V květnu je následovalo deset pilotů a pět palubních mechaniků. Začátkem července už byly všichni doma, v Prostějově.
Nové vrtulníky, zatím čtveřice Mi-24D, přiletěly se sovětskými piloty až téměř ke konci prázdnin, které náš přeškolený letový i pozemní personál trpělivě odsloužil na stávajících strojích. V těch raných dobách služby čtyřiadvacítek se staly tyto přísně utajovaným artiklem. Stojánky nových vrtulníků byly obehnány vysokou zástěnou z maskovacích sítí a prostor střežili vojáci, kterým to politicky myslelo, a jejich zbraně byly ostře nabité. Piloti i mechanici těchto strojů byli okroužkováni žlutou páskou na rukávech, což jim mělo zajistit bezpečný vstup ke strojům. Létat se začalo v listopadu.
Naší veřejnosti se poprvé představily průletem nad vojenskou přehlídkou v květnu 1980, ale o poznání příjemnější a hlavně bližší představení se odehrálo na Leteckém dnu s Květy v září stejného roku, který se konal v Kunovicích. Mezitím přišly v červenci k pluku další čtyři stroje. Vidíme, že vybavenost bitevními vrtulníky nepostupovala nijak závratným tempem, během dvou prvních let, při dvou dodávkách, to bylo celkem osm Mi-24D.
Zato v dubnu 1981 měly v Prostějově posvícení, když se tam objevila desítka nových Mi-24D. Další osmička je následovala v červnu roku následujícího a poslední dva ještě v září. Tím jsme se dostali na již uvedených celkem do Československa dodaných 28 vrtulníků Mi-24D.
V roce 1983 bylo 12. vrtulníků Mi-24D převedeno k 11. vrtulníkové letce do Plzně, která se stala základem v roce 1985 tam ustanoveného 11. vrtulníkového pluku. Od roku 1985 se 11. vrp postupně plnil novými Mi-24V, a tak se začátkem února 1988 mohlo všech dvanáct Mi-24D vrátit prostějovskému 51. vrp .
Vrtulník Mi-24D od 51. vrtulníkového pluku Československé lidové armády. Na palubě fotografem zachyceného stroje je osádka ve složení: podplukovník Jiří Macura, poručík Jaroslav Špaček a podpraporčík Peter Krajňák.
U 51. vrp se začalo i s „akrobatickým“ létáním na vrtulnících, což s relativně těžkými stroji Mi-24D nebylo nic jednoduchého a létané prvky byly samozřejmě omezené. Poprvé se tak stalo s dvojicí vrtulníků na Leteckém dnu s Květy 1988 v pražských Kbelích. Osádku jednoho Mi-24D tehdy tvořili podplukovník Jiří Macura, poručík Jaroslav Špaček a podpraporčík Peter Krajňák a osádku druhého podplukovník Jiří Roháček, poručík Ján Ferkanin a poručík Peter Domanič. Diváci byli nadšeni a netrvalo dlouho, o vystoupení se začalo hovořit jako o „baletu vrtulníků“. Od té doby se číslo s „akrobatickým“ vystoupením Hindů objevovalo na našich leteckých dnech pravidelně. K prvnímu zahraničnímu vystoupení došlo v roce 1991 ve Švýcarsku. Se svou iniciativou v podobném duchu se v roce 1992 přidali i letci od 11. vrp na Mi-24V.
Prostějovský 51. vrtulníkový pluk československé armády zanikl k 31. prosinci 1992 a jeho nástupcem se stal k 1. lednu 1993 ustanovený 51. vrtulníkový pluk Armády České republiky. Ale to je již jiná historie, která postupně nastoupila směr výrazné redukce armády a její profesionalizace, s čímž souviselo i opouštění letišť a relativně častá transformace útvarů (posledním uživatelem Mi-24/Mi-35 u nás se v roce 2008 stala 221. vrtulníková letka z Náměště nad Oslavou, která se s nimi letos loučí).
A ještě obecná informace o 51. vrp z let 1974 až 1992. Jeho hlavní výzbroj za celou dobu jeho historie tvořily následující typy: Mi-1 (v letech 1974 - 1981), Mi-4 (1974 - 1985), Mi-8 (1974 - 1992), Mi-24D (1978 - 1992) a Mi-17 (1988 - 1992).
